Očima Saši Mitrofanova

Stačil jediný den, minulý pátek, a česká politická scéna se změnila. Poté, co Miloš Zeman promluvil pro Frekvenci 1, se začalo šířit, že je po komplikacích s předáním moci od jedné vlády k druhé, protože je tady s námi „starý dobrý Miloš Zeman“.

Alexej Navalnyj má narozeniny 4. června. Podle rozhodnutí ruského soudu je hlavní opozičník už řadu měsíců v trestanecké kolonii IK-2 v městě Pokrov Vladimirské oblasti. Dárek k letošním pětačtyřicátinám mu tak mohla připravit jen administrace kolonie.

Minulý týden jsme s rodinou strávili na dynamické dovolené. Z Česka do Belgie, na skok do Francie, pak Nizozemsko, Německo, a zpět do Česka. Všude se žilo naplno. Aplikaci Tečka jsme sice museli ukazovat nesčetněkrát při vstupu do veřejných budov, hotelů, restaurací, památek, muzeí a na fotbalový zápas. To ale dělali úplně všichni.

Ve čtvrtek odpoledne hovořil prezident Vladimir Putin několik hodin na zasedání Valdajského klubu v Soči. Nejdříve pronesl projev, pak odpovídal na otázky přítomných. Valdajský klub je sdružení ruských a zahraničních odborníků. Začínal jako různorodé fórum, v poslední době jsou v něm však zastoupeni především stoupenci Putinova režimu.

Když teď napíšu, že Andrej Babiš je debil, nerozčilujte se prosím a neposílejte na mě hned udání. Jen opakuji hodnocení, které měla osoba pracovně blízká, tedy nikoli mně, ale premiéru Babišovi. Jana Maláčová, hustá ministryně práce a sociálních věcí, s ním musela strávit stovky, ba tisíce hodin, a takto dobře informovaný zdroj už za něco stojí.

Před pár dny jsem doposlechl v rámci osvěžování vynikajících životopisných děl audioknihu o Stalinovi od Edvarda Radzinského. Na mém stole leží velká kniha, kompletní vydání Souostroví Gulag Alexandra Solženicyna z Kartuziánského nakladatelství v Brně. Zároveň sleduji aktuální dění v Rusku. Občas se nedá vyhnout podobě dnešních událostí s těmi, které popisují tato díla. Zatýkání, věznění, pronásledování, mučení, toto všechno je realita dnešního Ruska.

Jihoamerická telenovela, Dietlův seriál nebo dynamický thriller. Ať už lze události posledních dnů a hodin přirovnat k čemukoliv, jednou, po zmizení všech vášní, odejdou do minulosti. Nevíme sice, po jak dlouhé době, vzhledem k lidem, kterým na pozdržení vzniku nové vlády záleží, ale víme jistě, že ta nová vláda tady bude. A s největší pravděpodobností v ní nebude ANO ani SPD.

Moje kniha o Rusku Mrazík s pendrekem v ruce vyšla v nakladatelství Prostor před čtrnácti dny a její čtenáři nejčastěji kladou stejnou otázku: Opravdu je situace v ruské společnosti tak beznadějná? Odpovídám, že mi nejnovější vývoj dává za pravdu.

Je půlka února 1948. No ano, provokuju. Ale jen trochu. Pojďme uvažovat. Co se stalo v únoru 1948? Z demokracie, jakkoli nedokonalé mezi roky 1945 a 1948, se stala totalita. Co k tomu vedlo? Zemi začala řídit jako svou partajní buňku strana, která byla rezidenturou Sovětského svazu a opírala se o jeho vojenskou sílu. „Buržoazní elementy“ vyčistila nová moc rychle a za vydatné pomoci „obyčejných slušných občanů“.

Tuhle epizodu z nedávných ruských voleb mnoho lidí v Česku nezná. Hlasování proběhlo také částečně, jako experiment, v online formě ve vybraných regionech a hlavním městě. V Moskvě měli voliči možnost tzv. nového hlasování. To znamená, že nejdříve ukázali screenshot své volby svým bossům, aby nepřišli o práci. Pak mohli hlasovat znovu a tentokrát doopravdy.