Počínaje prastarými civilizacemi, které si díky pozorování oblohy položily základy vědy, zkoumáme hluboký vliv astronomie na matematiku, náboženství a kulturu. Babylonští hvězdáři sestavovali první hvězdné katalogy, jejich šedesátková soustava nám zůstala dodnes. Řekové, jako Hipparchos, položili základy moderní astronomie – od měření precese až po první trigonometrické tabulky. Jejich myšlenky přetrvaly, ať už díky mechanickým zázrakům jako stroj z Antikytéry, nebo poetickým polemikám mezi vědci a básníky, jakými byli Hipparchos a Aratos.
Astronomické nástroje, jako astroláb, se staly nejen pomocníky v navigaci a výpočtech, ale také symboly propojení vědy a duchovna. Například islám využíval přesná měření pro rituály modliteb. Arabský učenec Abd al-Rahman al-Sufi navázal na řeckou tradici a vytvořil hvězdný katalog, který obsahoval první zaznamenaný popis galaxie mimo Mléčnou dráhu. Toto propojení mezi praktickým využitím, spiritualitou a vědeckým bádáním představuje fascinující příběh lidského zkoumání vesmíru, jenž se přirozeně spojuje s moderními technologiemi, jako jsou satelitní systémy.