Příběhy 20. století

Jarmila Stibicová se svým manželem podepsali Chartu 77 hned v první vlně. Jedni z mála pardubických disidentů se tak stali pro místní StB raritou a objektem zájmu, ale i obav. Jarmila, jedna z výrazných dam disentu, totiž neúnavně obesílala komu nistické úřady svými stížnostmi, zastávala se pronásledovaných, organizovala protesty. Je mimo jiné známá tím, že se při zatýkání chovala neobyčejně statečně, křičela o pomoc, vytrhávala se estébákům, lehala si na zem.

Berlínská zeď padla 9. listopadu 1989. Ve stejný den poslal Okresní soud v Táboře na rok do vězení dvaadvacetiletého Jiřího Jelínka, povoláním údržbáře národního podniku Silon Planá nad Lužnicí. Podle rozsudku měl Jelínek spáchat trestný čin pobuřování a k tomu přečin proti veřejnému pořádku, neboť rozšiřoval protestní letáky.

Kapitánka Oda Skarová – vyslaná armádou na zahraniční misi – se souhrou okolností ocitá před zásadním rozhodnutím. Co dělat, když zbraně, které zabíjely v rukou iráckých teroristů, pocházejí z jejího rodného města, z továrny, která zaměstnává i její vlastní rodinu? A co všechno je třeba překonat při cestě za pravdou? Made in Norway – nejlepší rozhlasový seriál z Prix Europa 2020 vysílá Český rozhlas Vltava v premiéře. Všechny díly si poslechněte na mujrozhlas.cz.

Neobyčejnou zkouškou odvahy prošla ve svých čtyřiadvaceti letech paní Marie Dubská. V květnu 1945 během Pražského povstání bojovala přímo v budově Staroměstské radnice. V jednu chvíli už povstalci neměli takřka žádnou šanci. Radnice obklíčená německými tanky hořela, propadaly se stropy a schodiště. Marie uprostřed bitevní vřavy objevila u okna v prvním patře radnice chlapce s roztrženým břichem. Pokusila se ho zachránit.

Před osmdesáti lety (16. října 1941) zahájili nacisté systematické deportace českých a moravských Židů. Tehdy odjel první z pěti vlaků, které vezly do ghetta v Lodži celkem pět tisíc lidí. Šoa jich přežilo 277. Příběhy 20. století jsou tentokrát věnovány tomuto smutnému výročí.

Před 20 lety na podzim 2001 začala skupina novinářů a historiků natáčet vzpomínky válečných veteránů z 2. světové války. Po pěti letech svůj zájem rozšířili na další skupiny pamětníků 20. století. Dnes je jejich sbírka „Paměť národa“ třetí největší na světě. Před nimi se nachází jen úctyhodné projekty SHOA režiséra Stevena Spielberga a sbírka washingtonského United States Holocaust Memorial Museum.

„Ruce vzhůru, vzdejte se, jste zatčen.“ Policejní věta, kterou si typicky představujeme při policejním zatýkání. Paměť národa shromáždila více než deset tisíc příběhů z války a komunismu. Gestapáci ani estébáci podle zatýkaných takto mírná slova nepoužívali. Obvykle zněly sprosté nadávky doprovozené násilím, které v nejednom případě končilo smrtí nebo těžkým zraněním zatýkaných.

Za pár dní uplyne 40 let od tragické smrti studenta brněnské architektury Pavla Švandy (1959 – 1981). Jeho tělo bylo nalezeno 10. října 1981 na dně propasti Macocha, zemřel asi o týden dřív. Policie brzy uzavřela vyšetřování, s tím, že 22letý mladík spáchal sebevraždu. Švandovi nejbližší tomuto vysvětlení neuvěřili – a stejně jako mnozí lidé z protikomunistické opozice byli, nebo dodnes jsou, přesvědčeni, že v události měla prsty Státní bezpečnost.

V polovině 50. let se v Leopoldově na jedné cele potkali dva 19letí nedovzdělaní chlapci, Miroslav Froyda a Jozef Babiak, odsouzení za pokus o ilegální přechod hranic. Po více než deseti letech kriminálu vyšli s vědomostmi vysokoškoláků a s několika důkladně propočítanými vynálezy. Například chtěli zkonstruovat plovoucí motor pro vodní lyžaře. Vynálezy se jim na svobodě zrealizovat nepodařilo, nenašli příležitost, ale jejich velké přátelství trvá dodnes.

Před osmdesáti lety vstoupilo v protektorátu Čechy a Morava v platnost policejní nařízení, v němž se pravilo: „Židům, kteří dovršili šestý rok života, je zakázáno ukazovati se na veřejnosti bez židovské hvězdy,“ která „pozůstává ze šesticípé hvězdy velikosti dlaně, černě vytažené, ze žluté látky s černým nápisem Jude. Budiž nošena viditelně pevně přišita na levé náprsní straně části oděvu.“