Fotografka, cestovatelka a autorka blogů Za svým snem a Dreaming and Wandering. V prvním dílu rozhovoru jsme mluvili hlavně o začátcích Marti cestování, Novém Zélandu a psaní blogu. Ve druhé části přišla řeč na rodinu, vztahy a přátele, ale i focení a zodpovědné cestování. Pusťte se do čtení!

Odkazy k podcastu:

Předchozí díl jsme ukončili myšlenkou, že bychom si měli cestování užít před tím, než si založíme rodinu. Jak to máš s rodinou ty?

Momentálně mi za okny pokřikujou  tři ekvádorské děti – to si říkám, že nevím, jestli rodinu chci mít. Řekla bych „půl na půl“ – nedovedu si představit, že bych teď rodinu zakládala, ale myslím, že až to přijde, tak to přijde. Znám spoustu lidí, co říkali, že rodinu nechtějí, pak přišlo první dítě a už se vezli. Rodinu teď neplánuji a rozhodně to  nevnímám tak, že by mi tikaly biologické hodiny a „měla bych“. Ale proti také určitě nejsem.

Autorka blogu Dreaming and Wandering, fotografka a úžasná slečna, se kterou by se dalo povídat dlouhé hodiny. Při našem rozhovoru jako by čas přestal existovat, i proto jsme ho nakonec rozdělili na dva díly. V prvním jsme se bavili o blogu, Novém Zélandu, stopování lodí i potápění se žraloky.

V době rozhovoru Marťa zrovna na nějakou dobu kotvila na Bali, už brzy se ale vrací do Čech. Stýská se jí po sněhu, po Vysočině i po domově a chce si od cestování na chvilku odpočinout. Na cestách už je totiž zhruba 6 let. A mimochodem – už dlouho jsem nemluvil s někým tak skromným…

Odkazy k podcastu:

Co teď děláš na Bali?

Právě že skoro vůbec nic. Jsem tu už dva měsíce a plán byl takový, že sem pojedu pracovat a surfovat, zatím jsem toho ale moc nenasurfovala. Nic moc nedělám, spíš si užívám, že po létě nemusím nic dělat.

Kde bydlíš? Viděl jsem nějaké fotky a vypadalo to krásně.

Ty jsi asi viděl fotky z Eco Bamboo Home, což je domek, který postavili dva Češi v horách u sopky Gunung Agung. Tam jsem ale byla jen na jednu noc, protože jsem jim dělala nějaké fotky. Teď jsem kousek od Canggu dole na jihu a bydlím přes Airbnb.

Začalo to výpovědí a cestou do Maroka, skončilo prací blogerky na plný úvazek. Krista z blogu Doba Letová se podělila nejen o svou cestu k současnému svobodnému životnímu stylu, ale i o konkrétní tipy, jak na výdělečný cestovatelský blog a cestovatelskou práci snů. Právě díky blogu totiž získala práci pro magazín Koktejl a startup Glami. Práci, kterou může dělat na cestách.

Odkazy k podcastu:

Momentálně jsi v podstatě blogerkou a nomádkou na plný úvazek. Jak se to stalo?

Mám trochu problém. Jsem závislá na cestování a čím dál víc mě tohle prokletí provází. Před rokem, kdy to celé vyvrcholilo, jsem společně s Markem, což je můj „soulmate” a přítel, skončila v práci. Rozhodli jsme se, že budeme cestovat a pokusíme se najít to, co nás doopravdy baví.

Stalo se to úplně jednoduše. Oba jsme měli nalajnovaný život a naši rodiče chtěli, abychom vystudovali, našli si dobře placenou práci a žili spokojený život. My jsme ho skutečně nějaký čas žili, než jsme si uvědomili, že nemáme vůbec žádný volný čas a že nám chybí jedna věc, kterou jsme zažili před tím, než jsme začali pracovat – cestování.

Zjistili jsme, že nám 5 týdnů dovolené nestačí a potřebujeme s tím něco udělat, protože nám táhne na třicet. A pokud s tím nepohneme teď, tak už nikdy a budeme litovat. Takže jsme se rozhodli, že skončíme v práci, dáme si rok volna a uvidíme, co se z toho vyvine.

Cestujete do velkých evropských měst a chcete je zažít trochu jinak? Sáhněte po mapkách USE-IT s užitečnými tipy od místních a netradičními místy, kam vás klasický průvodce nedovede. V podcastu jsme tentokrát vyzpovídali Radku Záhrobskou z organizace Jůzit, která má na starosti vznik map v Praze. Pojďme s ní nahlédnout do zákulisí.

Odkazy k podcastu:

Hudba v pozadí: David Szesztay

Projet co nejvíce checkpointů po Evropě, utratit co nejméně peněz a udělat u toho co nejvíc bláznivých věcí. Tak nějak by se dal shrnout závod LowCost Race, jehož už druhý ročník proběhl letos v létě. Vyhrál ho tým Třesky plesky – Linda a Jahu, které jsme pozvali do speciálního dílu podcastu Travel Bible.

Odkazy k podcastu:

Linda je spoluautorkou námi oblíbené aplikace Psaní Hravě (formou her učí psát všemi deseti). Krom toho pracuje jako grafička na volné noze a přes Naučmese vede kurz grafiky i kurz digitálního nomádství pro ženy a dívky. Cestuje s partnerem Jirkou a oba ze světa pracují. Digitální nomádství a (spolu)práce na dálku je ostatně hlavním tématem našeho rozhovoru.

Odkazy k podcastu:

Jízda na skůtru byla neskutečná svoboda – s přítelem Jirkou

Letos jsi strávila celou zimu v Asii, rok předtím na Kanárech. Co tě na nomádském stylu života tolik baví?

Nemusíš šetřit na dovolenou, abys někam odjel, ale vezmeš to jako svůj životní styl. Jedeš do nějaké země, kde děláš úplně stejnou práci jako v Čechách, současně ale poznáváš novou zemi, kulturu, jídlo, zvyky… To mi přijde úplně úžasný.

Hodně jste v zimě měnili plány, v Asii jste se letos zdrželi o hodně déle, než jste původně zamýšleli…

Původně jsme chtěli být od září do prosince na Bali, ale protože jsme nijak moc neplánovali, zjistili jsme až na místě, že na Bali můžeme být kvůli vízům jen dva měsíce, my ale měli letenku na tři. Řešili jsme, co dál, a napadlo nás Thajsko. Protože když už jste v Asii, všechno je kousek a letenky koupíte za hubičku.

Pak přišel prosinec a my se měli vracet – jenže to přece nedává smysl, vracet se do Čech v prosinci. Takže jsme pobyt prodloužili o další tři měsíce – až do března, což byl nejlepší nápad, jaký jsme jen mohli mít.

Kde se ti líbilo nejvíc?

Markéta, autorka YouTube kanálu Travel With Blondie, strávila 14 měsíců na Novém Zélandu a pak 5 měsíců cestovala po Austrálii a Asii. Momentálně rozjíždí i klasický blog a chystá se na cestu kolem světa.

Odkazy k podcastu:

Vybavíš si pro začátek nějakou vtipnou historku z cest?

Jako první si vybavím historku z Vietnamu. Já jsem malá, křehoučká blondýnka, nebo si to o mně aspoň lidi myslí. Historka je o tom, jak jsem se poprvé v životě poprala… se ženskou ve Vietnamu. Byli jsme tam první týden, já se moc těšila a nemohla jsem se dočkat, až zjistím, jací Vietnamci jsou. Netušila jsem, že umí být vyčuraní a že se někteří snaží každého ošmelit.

Jeli jsme na skútru a vraceli se zpět přes zapadlou benzinku, dotankovali jsme asi půl litru, cena byla 16 korun za litr. Kápla nám do nádrže, zavřela ji a začala tankovat jiným lidem, takže jsme ani neviděli naši částku. Pak se vrátila a řekla si o 150 korun, což jsem samozřejmě odhadla, že je neskutečně moc.

Věděla, že nemáme jak dokázat, že nenatankovala ani plnou (což by pořád nebylo tolik peněz). Začaly jsme se dohadovat, jenže ona vůbec neuměla anglicky, takže jsem ječela anglicky a česky, ona na mě vietnamsky, až to došlo tak daleko, že mi vytrhla klíče od skútru z ruky a kamarádovi peníze z peněženky. Pro mě to byla poslední kapka a strčila jsem do ní, načež se strašně naštvala, začala do mě taky strkat a kopat a vyvrcholilo to rvačkou. Začaly jsme se prát, místní nás hned rozdělovali…

Kamarád nevěděl, jestli se má smát, nebo utéct. Skončilo to tak, že nás rozdělili a já po ní hodila 150 korun, protože vůbec nemělo smysl se dál hádat. Takový byl můj první, bohužel negativní zážitek z Vietnamu. Nešlo ani tak o peníze jako o princip.

To bylo na severu, nebo na jihu?

Na jihu, v městečku Mũi Né. Byli jsme na výletě za městem a tohle byla opuštěná benzinka. Načež nás ještě na cestě zpátky chytli policajti a dostali jsme pokutu, že nemáme mezinárodní řidičák. Takže to byl perfektní den. Chytali vyloženě jen turisty. Místní jezdí bez helmy a po

Mart Eslem, vlastním jménem Martin Šlambor, je povoláním podnikatel, duší ale vášnivý cestovatel. Navštívil už všech 7 kontinentů. V rozhovoru pro Travel Bibli jsme se bavili o cestě do Antarktidy, o tom, proč je důležité znát lokální jazyk, i o videu na cestách.

Odkazy k podcastu:

Cestuješ vlastně úplně odmalička, vyrůstal jsi v Itálii…

Neřekl bych, že šlo o cestování. To byl život přímo v cizí zemi, konkrétně v severní Itálii, kde jsem žil od osmi do jedenácti let s rodiči.

Kdy přišla první velká cesta, kdy sis uvědomil, že chceš cestovat dlouhodobě?

Prvním zlomovým bodem byla moje dovolená v Tunisu, kde jsem byl s holkami a dal jsem si výlet na poušť do jedné oázy. Nadchlo mě to – řekl jsem si, že válecí dovolené nejsou nic pro mě a že půjdu jinou cestou. Od té doby jsem začal cestovat, ze začátku s agenturami, abych se oťukal, pak vše jen na vlastní pěst.

Hodně se mi líbilo tvé vyprávění o Antarktidě, kde už jsi byl dvakrát. Není to kontinent, kam se dostane každý. Jaké mám tedy možnosti, pokud tam chci jet?

Možnosti jsou dvě. Jedna je ryze turistická linie na ledoborci, druhá cesta je na některou z tamních základen. Já byl na speciální základně, která se zabývá životem člověka v extrémních podmínkách, takže jsem měl možnost zažít vše v jedné cestě turisticky a v druhé „natvrdo“. Na základně nesmíš používat žádné chemické věci, mít spojení se světem… intenzivně vnímáš tu samotu a odloučení od civilizace. Vhodným způsobem děláš záznamy, jak to na tebe celé působí.

Na jak dlouho jsi tam byl?

Měl jsem na výběr týden, anebo měsíc. Chtěl jsem déle, ale nakonec z toho bylo jen pět dní. Jel jsem na jachtě, což nebyla příjemná zkušenost. Nefungovalo topení a celkově byly různé problémy s motorem, takže jsem měl strach už jen na cestě směrem tam. Modlil jsem se, abych jel zpátky jinak, ale to se mi nesplnilo.

Vlastně jsi mluvil o drsném momentu, kdy motor vůbec nefungoval…

Těch drsných momentů bylo více. Třeba když jsem jeden večer zjistil, že máme půl metru vody v podpalubí. Pomalu jsme se loučili se životem,

Rodina Válkových už několik let vyráží vždy na několik měsíců v roce na cesty s karavanem. Víťa přitom pracuje jako grafický designér na volné noze, plánování proto musí být alespoň částečně podřízené práci. V rozhovoru jsme se bavili jak o jeho pojetí digitálního nomádství, tak o samotném životě v karavanu a o cestování s rodinou.

Odkazy k podcastu:

Koukněte na přednášku Víti i se ženou Renčou a dětmi na Slow Travel Festivalu 2016

Vím, že jste s karavanem byli v Maroku, ve Španělsku a v Portugalsku. Kde ještě?

Snažíme se postupně sjet celou Evropu. Byli jsme od Portugalska nalevo až po Turecko na pravé straně Evropy a ve všech zemích v okolí. Zatím nám ještě chybí Řecko, už ho plánujeme. Nějakou dobu jsme strávili i na Kanárech, tam ale bez karavanu.

Jak hodně se přesouváte?

Dřív jsme si vybrali nějakou cílovou loka

Katka už téměř šest let pracuje pro cestovatelský portál HedvabnaStezka.cz, čímž se jí podařilo propojit hlavní životní koníčky – cestování a psaní. V rozhovoru jsme se bavili o jejích cestách po světě i o práci pro HedvabnaStezka.cz. Přidali jsme i tipy pro ty, kteří by se také chtěli alespoň částečně živit cestováním.

Na severu Chile

Odkazy k podcastu:

Na poslední větší cestě jsi byla v Barmě – zemi, kam se stále nemůžu dostat, nějak mi uniká. Jaké to tam bylo?

Taky mi Barma unikala, byla jednou z posledních zemí jihovýchodní Asie, kterou jsem si chtěla splnit. V poslední době na mě všichni tlačili a říkali mi, jak se to tam bude měnit, tak jsem si konečně udělala čas. Protože jsem ale víza vyřizovala až v Thajsku, stihla jsem jen to nejvýznamnější – taková ta typická místa. Nakonec jsem se nedostala do vzdálenějších oblastí, které byly v plánu zpočátku. I přesto ale musím říct, že se mi tam hodně líbilo. Navzdory tomu, co se říká, je v Barmě turistů ve srovnání např. s Kambodžou stále méně a rozhodně tahle země stojí za to.

Barma

Místní jsou skvělí, hodně usměvaví a ještě dost nezkažení. Ani u nejprofláklejších turistických atrakcí se nenabízí samozvaní průvodci nebo vlezlí prodejci všeho možného, takže i v populárním Baganu si člověk může užít klidu. Půjčí si kolo a v podstatě celý den nemusí nikoho potkat, pokud bude chtít. To je v jihovýchodní Asii povznášející.