„Tázání je zbožností myšlení. Když se někde zakážou otázky, je to konec myšlení. A pokud jsou někde otázky zbytečné, protože se ví všechno dopředu – což je právě dnešní doba – tak tam myšlení reálně končí.“ Tato velmi hluboká slova paní profesorky Hogenové, jakkoli jsou popisem velmi neradostného stavu naší společnosti, zaujala v předchozí části rozhovoru mnohé z vás. Stejně jako její příměr, že „Novodobý člověk je ztraceneček, který padá do příkopu, pak se z něj celý špinavý vyhrabe zase na cestu a křičí do světa: Jsem v pořádku, žiju pozitivně.“ Ano, o konci myšlení, o hrách na pozitivismus bez skutečné vnitřní proměny od pouhého šablonovitého pozitivismu k práci na tom, jak nabýt dobrého srdce. Ale také o přebujelém důrazu na takzvaná práva lidí, a ignorování skutečnosti, jak se opět tato doba stává krutou. A samozřejmě o velkém rozdělení společnosti, a rychle se proměňujících vztazích ke starším lidem. O tom jsme se již zmínili, a mnohem více o tom budeme hovořit i v tomto díle naší rozpravy s paní profesorkou Annu Hogenovou. 3. díl, 15.01.2021, www.KupreduDoMinulosti.cz