Chef Arena

Ladislav Černý patří do mladé generace kuchařských nadějí. Ač maturoval teprve v roce 2016, má za sebou velmi slibně se rozvíjející kariéru, kdy vařil i po boku zvučných kuchařských jmen, což mu nikdy problém nedělalo a dle svých slov neměl problém ani s tím, se vedle zkušenějších kuchařů prosadit. „V gastru holt musíte mít ostré lokty, nejde jen někde v koutě a doufat, že to nějak vyjde, občas musíte zabrat, občas něco skousnout a když mi někdo něco řekne, tak se z toho nezblázním,“ říká Černý, který bojuje s roztroušenou sklerózou, ale odmítá se nemocí nechávat omezovat. „Je to hlavně o psychice, spoustu lidí to rozloží. Já jen o něco hůře vidím, jinak jsem v pohodě, nepřipouštím si, že by se to zhoršilo. Vymlouvat se na nemoc je blbost,“ komentuje svůj život s nemocí.

V uplynulých letech si velkou popularitu získaly kuchařské kurzy, kde se amatérští kuchaři učí od těch profesionálních, jak připravovat speciality jednotlivých kuchyní i jak správně vařit klasické pokrmy. Jan Davídek, který má za sebou bohatou historii vaření i úspěchů v soutěžích v Thajsku sám kurzy thajské kuchyně pořádá a snaží se, aby zážitek z nich byl podobný jako v samotném Thajsku. „Chci aby lidé věděli, jak suroviny vypadají, jak se s nimi pracuje a kde je seženou. Aby si vše osahali a sami si mohly ta jídla připravit. To je rozdíl mezi amatéry a profíky, ti to znají a vědí. A myslím, že to je blahodárné pro gastronomii jako takovou,“ říká Davídek v nové epizodě podcastu Chef Arena.

Cukrařina nejen v Česku, ale i jinde po světě se v posledních letech posunula a díky sociálním sítím se opět stala zajímavým oborem i pro mladé lidi. Jak ale říká cukrářka Lucie Průšová v nové epizodě podcastu Chef Arena, k posunu došlo hlavně po stránce vizuální a po stránce prezentace. „Konkurence je dnes obrovská, ale když sleduji klasické cukráře, tak ti si nějakými trendy moc hlavu nelámou. Vymýšlí se novinky, to ano, často vizuálně posunuté až do extrému, ale když se podívám dovnitř, tak to nejdůležitější prostě už bylo dávno vymyšlené,“ říká Průšová.

Ondřeje Slaninu asi většina lidí bude znát hlavně jako sympatického kuchaře, který již šestnáct let provází diváky oblíbeným pořadem Kluci v akci. O tom, že mu dlouhodobá angažmá nejen v televizi nejsou cizí, svědčí i to, že v pražské restauraci Chateau St. Havel letos oslaví rovněž úctyhodný čtrnáctý rok. Sám Slanina v nové epizodě podcastu Chef Arena přiznává jistou míru konzervatismu. „Jsem ten typ, co když mu někde něco zachutná, tak chodí pořád do stejné restaurace. Nejsem ale typický Čech, kteří jsou chuťově velmi konzervativní. Lidé tu moc nechtějí ochutnávat, často dokonce o nových chutích řeknou, že je to hnus a nikdy se k nim nevrátí. To je ale škoda, měli by jim dát více šancí, zjistit, že jsou vlastně dobré a obohatit si tak život,“ říká Slanina.

Kdo by neznal Emanuela Ridiho. Sympatický rodák z Elby si nejen díky pořadu S Italem v kuchyni, ale hlavně díky tomu, že přes dvacet let v Česku vaří poctivou italskou kuchyni, získal srdce tuzemských milovníků gastronomie. „Nemusel jsem nikdy jídla upravovat pro Čechy, chtěl jsem vždy ukazovat, jak se dělají ty pravé italské těstoviny a nic tam nepřidávat. Může to vypadat chudě, ale ty chutě jsou výborné,“ říká Ridi s tím, že ač je v Česku italská kuchyně dlouhodobě mezi nejpopulárnějšími, stále u nás ještě přežívají jisté neduhy z minulosti. „Jsou těstoviny a těstoviny. Když si koupím takové, co stojí 25 korun, tak prostě nemohou být dobré,“ vysvětluje Ridi.

Kristina Nemčková upoutala nejen Česko, ale i celý kulinářský svět tím, že se stala nejmladší vítězkou v historii populární gastronomické soutěže MasterChef. A světových rozměrů nabývá i její kariéra. „V říjnu nastupuji do dvoumichelinské restaurace Story v Londýně. Už jsem tam byla na stáži během studia na asi nejznámějším kulinářském institutu Le Cordon Bleu London. Chtěla bych tam vydržet tak dva tři roky a pak bych chtěla procestovat svět, láká mě třeba Asie nebo Skandinávie,“ prozrazuje v nové epizodě podcastu Che Arena Nemčková s tím, že za vlastní michelinskou hvězdou se zatím nežene a vnímá ji spíše jako něco, co udává směr její cestě. „Jestli to vyjde nebo ne, kdo ví. Třeba se v půlce té cesty zastavím a řeknu si, že tady jsem šťastná a spokojená. Proč ne,“ říká Nemčková. Jak probíhá studium na nejproslulejší gastronomické akademii? Proč se Kristina Nemčková nebála absolvovat rovnou dva obory Le Cordon Bleu London a co jí studium dalo? Poslechněte si celý podcast. 

Jan Horák patří k největším českých kuchařským nadějím. V posledním ročníku školy s přehledem vyhrál cenu Kuchař roku junior a už tehdy měl zahraniční pracovní zkušenosti, které zúročuje dodnes. Jak přiznává v nové epizodě podcastu Chef Arena, obzvláště cenná pro něj byla práce ve Švýcarsku. „Mám takovou tu německou mentalitu, že vše musí mít řád, ve věcech musí být pořádek a hygiena nade vše. A to tam je. 99 procent restaurací v Česku by se od Švýcarů mohlo učit, jak to má vypadat,“ říká Horák.

 Kromě netradičního jména má za sebou Titus Eliáš i poměrně netradiční zahraniční zkušenosti v podobě vaření v ruské metropoli. Práce v Moskvě, kde je podle Eliáše jinak gastronomie na velmi vysoké úrovni, se pak dle jeho slov nedá s ničím příliš srovnat. „Prioritou je přežít. Co jsem se bavil se servírkami, tak ty v té poměrně luxusní restauraci pracovaly čistě jen za spropitné. Z toho ještě uplácely uvaděčku, ať posílá hosty k jejich stolům,“ popisuje své moskevské angažmá Eliáš. „České jídlo a pivo mají nejen v Rusku, ale třeba i v pobaltských zemích, velmi dobré jméno. Obecně nás vnímají pozitivně a už jako Západ,“ dodává. 

Má za sebou bohaté zkušenosti v nejlepších restauracích po celém světě, vařil i u Gordona Ramsayho a již rok a půl je šéfkuchařem proslulého karlovarského Grandhotelu Pupp. Když ho ale lidé potkají na ulici, baví se s ním hlavně o účinkování v pořadu Kluci v akci, kde je Ondřej Koráb novou posilou. „Na začátku mi to bylo trochu líto, ale pak jsem si to v hlavě srovnal. Šéfkuchařů pětihvězdičkových hotelů jsou u nás desítky, ale šéfkuchařů v televizi je jen pár,“ říká Koráb v nové epizodě podcastu Chef Arena.

Jiří Hrachový pochází z Valašska, což se promítá také do toho, jak uvažuje o vaření. Aktuálně působí ve Výčepu v Korunní na pražských Vinohradech. Předtím než začal vařit, zkoušel štěstí také třeba ve francouzských cizineckých legiích. „Je to zajímavý život, dostanete se na místa, kam byste se normálně nepodíval,“ vzpomíná. Následně vařil pět let v Anglii. „Měl jsem nulový osobní život, chtěl jsem se pak už vrátit,“ říká. Pokud jde o vaření, největší inspiraci našel v dánské kuchyni.