Film Vlny režiséra a scénáristy Jiřího Mádla je ukázkovým příkladem platnosti teorie, podle které si minulost vždy rekonstruujeme tak, aby odpovídala našim současným potřebám. Vyprávění o roku 1968 natočil Jiří Mádl jako příběh střetu dobra se zlem, kde dobro představují stateční čeští novináři bojující za „kultivovaný evropský svět“ proti „primitivnímu ruskému světu“ - abychom použili režisérova slova – a zlo komunističtí estébáci a sovětští vojáci. Jde tedy o poněkud schematičtější variantu příběhu o touze českého národa po svobodě. Přitom není to tak dávno, co byl rok 1968 vyprávěn jednou jako tragický pokus o reformu nereformovatelného, jindy jako mocenský boj mezi dvěma frakcemi komunistické strany. V současné české společnosti, zvlášť v dnešní nejisté době, ale zřejmě existuje neukojená potřeba dokazovat si naše hrdinství a odhodlání bojovat. A této poptávce vyšly Vlny vstříc plnou měrou a staly se s více než milionem diváků nejnavštěvovanější film loňského roku a nyní byly oceněny několika Českými lvy, včetně ceny za nejlepší film roku. Mladá generace a všichni ti, kteří události v letech 1967 a 1968 nezažili, budou zřejmě navždy vnímat rok 1968 jako černobílý filmový příběh hrdinného boje hrstky českých rozhlasových reportérů za svobodu. Síla tohoto mýtu nejspíš překoná vytrácející se vzpomínky pamětníků. Ale tak to je asi s historií vždy…