Česko se významně podílí na záchraně ukrajinského kulturního a uměleckého dědictví a příliš se to neví. Například v lednu dodalo ministerstvo kultury na Ukrajinu takzvanou Archu I neboli mobilní pracoviště, které jezdí po ukrajinských knihovnách a archivech a schraňuje a skenuje vzácné staré knihy, tisky a dokumenty, aby Ukrajincům a lidstvu zůstaly zachovány napořád. „Uvědomme si, že Rusové na Ukrajině cíleně ničí památky včetně těch, jež jsou zapsány na seznam UNESCO. Čili huntují památky celého lidstva, nejen ukrajinské,“ vysvětluje host další epizody sourozeneckého podcastu Hej, Slované Ondřej Chrást, který působí jako koordinátor kulturní pomoci Ukrajině právě na českém ministerstvu kultury. (Podotkněme, že kvůli Jakubově nemoci je výjimečně Lukáš na hosta sám.)

V posledních týdnech je Ukrajina samozřejmě jedno z čelných témat tuzemských debat. Hodně se hovoří o mírovém vyjednávání, postoji Ameriky, o nerostných surovinách. Stranou pozornosti přitom bohužel stojí snažení, které vyvíjí české ministerstvo kultury, jež přišlo s unikátním projektem na záchranu ukrajinského umění. Ruský útok totiž směřuje proti muzeím, divadlům, knihovnám, archivům, protože se snaží vymazat ukrajinskou paměť a tím pádem de facto příběh ukrajinského národa. Přitom je velmi dobře známo, kteří kunsthistorici se na tomto rabování podílejí – přesto s nimi svět komunikuje. Dění v kultuře je ve válce na Ukrajině zcela nové pole, o němž se pořád spíše mlčí. Co vlastně zachraňujeme? Nejen vzácné tisky, ale překvapivě Česko – aktuálně světový lídr v kulturní pomoci na Ukrajině – staví také mobilní vědecké zařízení, které je s to skenovat sochy, aby v případě potřeby mohly vzniknout jejich kopie. Tyto takzvané archy jsou darem českého státu Ukrajině, placeným přitom ze soukromých, nikoli veřejných peněz.

Ondřej Chrást také přibližuje, jak se Česko spolu s dalšími zeměmi připravuje na poválečnou obnovu ukrajinské kulturní a umělecké scény, která samozřejmě bude muset být obrovská a pohybovat se v nepředstavitelných číslech – bude se počítat na generace. Aby bylo zřejmé oč jde: památky se teď samozřejmě neobnovují, „pouze“ se zachraňují před úplným zničením. Stranou zájmu tak například nyní je památková peče, zato se činí knihovníci a kunsthistorici. Chrást také vysvětluje, že ani živá kultura není v Ukrajině v dobré kondici – první dva roky po velké ruské invazi na příklad nehrála divadla, protože jejich rozpočty samozřejmě potřebuje armáda. Česká strana se nově také podílí na velkém projektu arteterapie ve Lvově, který má skrze umění pomoci s léčbou psychických potíží ukrajinské společnosti a jednotlivců jak teď, tak po válce.

V druhé části Ondřej Chrást hovoří také o svém osobním příběhu potomka volyňských Čechů, který se po ruské invazi na Ukrajinu postaral o své vzdálené ukrajinské příbuzné. Aneb konečně podcast, který se nebojí pomáhat. A tak chcete-li pomoct i vy a přispět na zřízení Archy II, která na Ukrajině pomůže zachránit zase další vzácné památky, jděte na stránku www.zapojmeukrajinu.cz.