Příběhy, které si vyprávíme o protektorátu, většinou líčí, jak moc jsme trpěli, jak jsme se statečně zúčastňovali záškodnických akcí a kolik lidí za odboj zaplatilo životem. Skutečnost je trochu jiná. Historikové uvádějí, že v důsledku okupace zemřelo asi tři sta tisíc občanů Československa, přibližně 260 tisíc z nich ale byli Židé, jejichž situace se od jiných obětí radikálně lišila. Asi o čtyřiceti až šedesáti tisících mrtvých lze mluvit jako o obětech protinacistického odporu a odboje. Počet kriminalizovaných, kteří přežili, byl ale několikanásobně vyšší. Německá strategie vůči Čechům byla rozdílná například oproti jejich chování v Polsku. Poláci byli vystaveni mnohem brutálnějším represím. Takových Lidic a Ležáků bylo na východ od nás desítky, spíše stovky. Válka zde byla mnohem krutější, jak ostatně líčí Timothy Snyder ve své knize Krvavé země. Češi byli pro Němce již částečně germanizovaní, a proto s námi měli jiné plány. V protektorátu se mělo vyrábět pro německou armádu. Proto se také vyráběly filmy, které měly dát zapomenout na temnou současnost a které si často užíváme dodnes – Kristián s Oldřichem Novým měl premiéru v září 1939, 1941 Burianův Přednosta stanice, 1939 Eva tropí hlouposti s Natašou Gollovou.