Kavky

Zločin už je na dobré cestě… a to do Brna! Detektivky se u nás točí už desítky let. Ale Zločin na Dobré cestě je v mnohém jiný. Brněnské prostředí, které si nehraje na kulisy, ale stává se součástí příběhu. A v jeho centru – dvojice, jakou v českých kriminálkách jen tak nenajdete. Otec a syn. Jeden zkušený kriminalista, druhý začínající vyšetřovatel. Jeden už ví, že spravedlnost má mnoho podob, ten druhý ji ještě hledá. I o tomhle zvláštním poutu a nové netradiční detektivce z Brna jsou tyto Kavky.

Dabing, nebo titulky, nebo snad umělá inteligence? Neuplyne ani týden, aby se neprobírala nějaká novinka ze světa takzvané umělé inteligence, zkráceně AI. V poslední době se objevily také programy, které dokáží předabovat celá videa do cizích jazyků jedním kliknutím. Blíží se konec klasického dabingu? Bylo by to však škoda, o tom se přesvědčíme v našem dnešním rozhovoru. 

Digitalizace, streamovací služby a only-digital tvorba. Fenomén dnešní doby, který je na vzestupu. V dnešní době vše podléhá potřebám internetu a to včetně filmové a seriálové tvorby samotné. Dneska si posvítíme na to, jak se v České televizi dělá digitální tvorba. Konkrétně se podíváme na animovanou sérii WTF – What the Fact?, která vychází na iVysílání a která si dává za cíl vysvětlovat komplikovaná témata způsobem, který baví nejen dospívající, ale i jejich rodiče.

Dětské hry, které nejsou jen zábavou, ale zároveň i nenápadným nástrojem učení? To není sci-fi, ale realita na webu Déčka. Jak vznikají interaktivní hry pro děti? Jak se kombinuje herní design, psychologie a vzdělávání? A proč by nás – i rodiče – měly takové hry zajímat?

Co je posláním žurnalistiky? Hledání pravdy! A co dál? Hledání zajímavých příběhů nebo nahlížení na témata, která jsou pro náš svět běžná, ale májí hlubší podstatu jinde. Tato témata poskytujeme čtenářům, divákům i posluchačům. Právě takové příběhy přinášejí nové publicistické pořady České televize.  Jak vznikají portréty osobností v Galerii Selfie? Co nám přináší Fenomén doby? A jak Reportéři+ rozšiřují pořad Reportéři ČT, který v lednu oslavil dvacáté výročí? 

Už dnes začíná Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Největší svátek filmu ve střední Evropě, který kromě zahraničních celebrit a bujarých večírků nabídne řadu mezinárodních premiér a dlouho očekávaných filmů. A Česká televize u toho ani letos nebude chybět. V Hlavní soutěži se v boji o Křišťálový glóbus utká například snímek Sbormistr inspirovaný skutečnými událostmi okolo Bohumil Kulínského, Zvláštního uvedení se pak dočkal první český viet film Letní škola, 2001.

Ponocuje, rozhazuje papíry, při řízení nekouká na cestu, přesto tu je již šedesát let. Řeč není o nikom jiném než Večerníčku. Ten se letos před šesti dekádami začal pravidelně vysílat ještě tehdy v Československé televizi. Na pohádku před spaním si zvykly celé generace malých diváků a své místo našla i v srdcích dětí, které jsou dnes zvyklé trávit čas spíš na internetu.

Sexuální trapasy, rozchody, délka pohlavního styku a ztráta intimity, klitoris, zkreslené vnímání z porna, BDSM, neplodnost... To jsou tabuizovaná témata, o kterých si asi v hospodě s kamarády nikdo z nás běžně nepovídá. Terézia Ferjančeková se Zuzanou Kašparovou o nich naopak mluví rády, pravidelně a navíc veřejně. Moderátorky podcastu Vyhonit ďábla se vrátily i na Českou televizi s druhou řadou edukačního pořadu o sexu a intimitě s názvem Na záchodcích II. Proč může být mluvení o sexu krok mimo konformní zónu a proč sexuální výchova v Čechách pokulhává?

Matku má každý jen jednu a nemůže si ji vybrat. Film Tancuj Matyldo se snaží o ponor do psychiky rodiny, kde se jednomu členovi pod rukama nezadržitelně a nenávratně bortí osobnost pod nátlakem nemoci. Alzheimerova choroba může nás i naše blízké doslova změnit před očima, převrátit život vzhůru nohama, a nakonec skončit fatálně. V reálu pacientů zároveň rychle přibývá. 

„Ti tvoji Češi dokážou bejt pěkný svině, zapamatuj si to!“ zazní v českém filmu Tři sezóny v pekle. V otázce historicko-národního vědomí jsme my jako Češi podobně jako mnohé jiné národy stáli před morálním rozhodnutí a dnešní optikou jsme selhali, nikterak jinak tomu bylo na konci Druhé světové války. 8. květen sice znamenal konec války v Evropě, ale také příchod traumat, která si z ní lidé odnesli a která nás ovlivňují chtě-nechtě dodnes. Každý sice věří, že zlu odolá, ale zvládne to naprostá menšina. Mohlo to být tenkrát jinak?