Audiatur et altera pars, tedy česky: Budiž slyšena i druhá strana. Asi každý známe tento výrok jako právní zásadu, která nás ujišťuje, že v soudním řízení nesmí být nikdo odsouzen bez toho, aniž by byl vyslyšen, aniž by měl možnost odpovědět na vznesenou obžalobu, vyjádřit se k výpovědím svědků, a tak dále. Tato zásada, pocházející z římského práva, se stala jedním ze základních principů všech západních a většiny světových systémů. Už méně se však asi ví, že podobné principy byly běžně ctěny ještě dlouho před vznikem Římské říše. Byly a jsou zásadní nejen proto, aby mohlo existovat právo vskutku hledající spravedlnost, ale taky proto, aby vůbec mohla existovat jiná diskuse, která není jen prázdným tlacháním a která především poctivě hledá pravdu. V tomto smyslu patří tato zásada také k nejdůležitějším principům demokracie, svobody slova, ale i mezilidských vztahů vůbec. Tam, kde je lidmi ctěna, žije se společnosti obvykle lépe, a to je důvod, proč o této zásadě mluvím dnes: Protože veřejná diskuse u nás, jakožto i v celém západním světě, je zjevně vážně postižena právě neúctou k této zásadě. Ne snad, že by někteří lidé a stanoviska vůbec nebyla slyšet, ale nebezpečně se množí snahy umlčet je. Přičemž si asi nikdo neuvědomuje onu provázanost, tedy že nelze umlčet jednu stranu, a přitom si myslet, že dál žijeme v demokracii a v právním státě. Uvědomují si to zastánci všemožných jediných pravd a stateční bojovníci proti fake news? A právě na toto téma si nyní budeme povídat s teologem, psychiatrem, profesorem Maxem Kašparů. 1. díl, 08.06.2021, www.KupreduDoMinulosti.cz