Taky vám přijde, že na ty děti snad mluvíte čínsky? Nebo že jsou z Marsu? Můžete jim to opakovat stokrát, stejně neposlechnou… „Jely jsme s Bárou (3) autobusem od babičky. Jednou za sto let v autobusu a stihla cestou pokopat pána, rozlít pitíčko a při vystupování zprudit celej autobus tím svým ječákem,“ začíná tenhle článek. Jenže se nám za moment „zvrhne“ do rodičovské čínštiny, sledujte…

Dítě, kterému se v naštvání říká spratek, sígr, hajzlík. Jestli takové máte doma nebo ve třídě a někdy už nevíte kudy kam, příběh Ondry, nadaného kluka s ADHD, vás navede. Jeho paní učitelce pomohly 4 věci, aby to s Ondrou zvládla. Tady je najdete.

Nedávno jsem dostala virózu. Takovou tu, kdy vás bolí celý člověk a ani se nehnete. A Jája byla doma se mnou. 3leté dítě, které má plno energie a potřebuje vás. A občas taky neposlouchá. To zase bude. Jak ji zabavit? No a pak jsem koukala jak blázen, co tříleté dítě dokáže. Málem bych si toho nevšimla…

Nehledej, jak na dítě, ale jak s ním,” radí Nevýchova. Dlouho jsem nechápala, co to má znamenat. Až nedávno mi to docvaklo, a u nás doma se všechno změnilo… Co se stane, když začneme dětem říkat pravdu a pozorněji se dívat? A jak i s těmi nejmenšími komunikovat bez titulků?

S prvním miminkem v břiše jsem byla koktejl pocitů. Obrovská radost, že budu konečně máma, pocit důležitosti, že se ve mně vyvíjí nový tvor, velká nejistota, jaké to bude, a obavy, jestli to zvládnu. A jako černá můra nad tím vším moje úzkost: Jestli já na to vůbec mám, být dobrá máma? Nebyla se mnou pořád, ale dávala o sobě vědět s nepříjemnou pravidelností. A pokaždé, když se ozvala, rozkrájela na pár hodin moje těšení na nudličky...

Tenhle článek je tak trochu jiný. Nenajdete tu pět bodů, jak zabránit dětským hádkám. Ty jejich šarvátky jsou totiž jenom špička ledovce. Sourozenecké vztahy jsou tak spletité, že by na jejich zmapování nestačilo bodů ani deset. Místo toho na vás čeká zážitek. Jedna obyčejná situace ze tří různých pohledů. Najdete v ní klíč k pochopení, proč jsou naše děti pořád v sobě.

Maličká místnost metr krát metr. Bez denního světla. Bez čerstvého vzduchu. Bez dekorací na zdech. Místnost, ve které jste úplně, ale úplně sami. Zní to jak začátek další temné severské krimi? Ale kdepak. Důvtipní již tuší. Rodiče malých dětí s neochvějnou jistotou vědí…

Jste rodič vzorňák? A jste pro svoje děti důvěryhodnou autoritou? Hned zjistíte. A uvidíte, jak jednoduše posílit svoji rodičovskou pozici, aby vám děti mohly věřit a braly vaše slovo vážně. Nejdřív ale vteřinku počítejte: Kolik z těchhle 9 tajných neřestí rodičů máte taky?

Kdybys byla znovu malá, holčičko moje, pár věcí bych udělala jinak. Víš proč? Jak tu teď ležím po operaci a myslím na tebe, jestli to doma s tátou zvládáš, napadlo mě, že možná nejsi příšerná puberťačka, která mi přerostla přes hlavu. Jen moje dokonalá kopie…

Tolik ideálů a upřímných rodičovských odhodlání neudělat stejné chyby, které vidíme všude kolem, než se nám narodí naše vlastní. A pak je najednou tady a je to fičák. Jedna nepředvídatelná situace za druhou, pocity, které fakt naplánovat nešlo... a už se vezem. Jenomže jednoho dne se přistihneme.