Nevýchova

S prvním miminkem v břiše jsem byla koktejl pocitů. Obrovská radost, že budu konečně máma, pocit důležitosti, že se ve mně vyvíjí nový tvor, velká nejistota, jaké to bude, a obavy, jestli to zvládnu. A jako černá můra nad tím vším moje úzkost: Jestli já na to vůbec mám, být dobrá máma? Nebyla se mnou pořád, ale dávala o sobě vědět s nepříjemnou pravidelností. A pokaždé, když se ozvala, rozkrájela na pár hodin moje těšení na nudličky...

Tenhle článek je tak trochu jiný. Nenajdete tu pět bodů, jak zabránit dětským hádkám. Ty jejich šarvátky jsou totiž jenom špička ledovce. Sourozenecké vztahy jsou tak spletité, že by na jejich zmapování nestačilo bodů ani deset. Místo toho na vás čeká zážitek. Jedna obyčejná situace ze tří různých pohledů. Najdete v ní klíč k pochopení, proč jsou naše děti pořád v sobě.

Maličká místnost metr krát metr. Bez denního světla. Bez čerstvého vzduchu. Bez dekorací na zdech. Místnost, ve které jste úplně, ale úplně sami. Zní to jak začátek další temné severské krimi? Ale kdepak. Důvtipní již tuší. Rodiče malých dětí s neochvějnou jistotou vědí…

Jste rodič vzorňák? A jste pro svoje děti důvěryhodnou autoritou? Hned zjistíte. A uvidíte, jak jednoduše posílit svoji rodičovskou pozici, aby vám děti mohly věřit a braly vaše slovo vážně. Nejdřív ale vteřinku počítejte: Kolik z těchhle 9 tajných neřestí rodičů máte taky?

Kdybys byla znovu malá, holčičko moje, pár věcí bych udělala jinak. Víš proč? Jak tu teď ležím po operaci a myslím na tebe, jestli to doma s tátou zvládáš, napadlo mě, že možná nejsi příšerná puberťačka, která mi přerostla přes hlavu. Jen moje dokonalá kopie…

Tolik ideálů a upřímných rodičovských odhodlání neudělat stejné chyby, které vidíme všude kolem, než se nám narodí naše vlastní. A pak je najednou tady a je to fičák. Jedna nepředvídatelná situace za druhou, pocity, které fakt naplánovat nešlo... a už se vezem. Jenomže jednoho dne se přistihneme.

„Mami, proč je ta paní tak tlustá?“ zazní na celou tramvaj. Postarší paní při těle se otočí. Asi tříletá holčička s nevinným výrazem se dívá směrem k ní. A maminka, co drží holčičku za ruku, chudák celá rudne. Co vlastně dítěti říct v takhle trapnou chvilku? A je ten trapas spíš k pousmání, nebo se z něj můžeme něco důležitého naučit?

Téma "Dárky nenosí Ježíšek" jsem řešila už minulý rok, když bylo nejstaršímu pět let. A ta otázka mě pálila i letos: říct, či neříct? Cítila jsem, že letos už to chci jinak. Že i oni už jsou připravení. Rozhodla jsem se to na kluky vybalit.

Vaše dítě má rýmu a vy mu chcete ulevit. Pořídíte tu nejlepší odsávačku hlenů, kterou vám doporučili, nejlíp tu na vysavač, a jdete na to. Ale dítě pláče, nechce, brání se. A vám je z toho pomalu taky do breku. Co teď? Máme pro vás tip, jak to spolu zvládnout. Abyste na něm nemuseli ležet a trápit se s odsávačkou do 3 let.

"Tip pro rodiče s dětmi v období vzdoru. Když s nimi cvičí emoce a nevíte, jak je utišit"