Očima Saši Mitrofanova

Sobotní odpoledne a večer jsem strávil v Třinci jako živá kniha. To možná koukáte, co tady plácám, že? Ještě dodám, že nás, tedy živých knih, bylo více a že jedna z nich byla dokonce v Americe a přitom se účastnila akce v Třinci. Teď docílím možná i toho, že čtenářky a čtenáři, kteří stále píšou pod Očima, že jsou tak hnusné, že je ani nečtou, je doopravdy přestanou číst. Zbaví se vysokého tlaku z toho, že je stejně čtou, ač je číst nechtěli.

Hlavním tématem války Ruska proti Ukrajině se stalo v končícím týdnu stažení ruských vojsk z Chersonu. Ihned se vyskytlo mnoho různých úvah o dalším vývoji situace v Rusku a o možnosti změn tamního režimu.

Ruský nevládní publicista a básník Ivan Davydov, který z principu zůstal ve své zemi, shrnul možnosti dalšího vývoje. Debaty, jaké bude Rusko po válce s Ukrajinou, jsou hlavním tématem úvah protiputinovců. Samotné ukončení války přitom nechávají na Ukrajincích a Západu, kteří mají porazit Putina a zajistit jim možnost vybudování jiného Ruska.

Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová oznámila, že zatím neobdržela od prezidenta Miloše Zemana pozvánku na slavnostní shromáždění na Pražském hradě při příležitosti státního svátku České republiky 28. října.

V ruských sítích koluje video z autobusu MHD, který jede městem Saratov. Během jízdy dostává jedna cestující zprávu, že její syn zahynul ve válce na Ukrajině. Úpí a sprostě proklíná… Koho? Když jsem toto video zprostředkoval českým sledujícím, divili se mnozí, že neproklíná Putina, který jejího syna poslal na jistou smrt. Je to tak, Putina nezmínila. Tato žena spílala Ukrajině.

Kdekdo zná tato slova pastora Martina Niemöllera: „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.“

Ještě před rokem by nikoho nenapadlo, že budoucnost Ruska může být tématem nikoliv odborné debaty, ale široké diskuse v českém veřejném prostoru. Ruská agrese na Ukrajině to ale změnila. A dost často zaznívá přání, aby se Rusko rozpadlo na mnoho menších a slabších států.

Před pár dny dostal Nobelovu cenu míru běloruský bojovník za lidská práva Ales Bjaljacki, ruská lidskoprávní organizace Memorial a ukrajinské Centrum pro občanské svobody. To je známý fakt.

Jednou ruské zločiny na území Ukrajiny skončí. Když necháme stranou variantu, že Putin, jak vyhrožuje, použije jaderné zbraně, bude tady jiné Rusko. Jaké však bude? Odpovědí v ruském veřejném prostoru je mnoho. Dnes to bude o dvou protichůdných představách dvou významných politických postav.

Vyskytla se nám tady záhada. Ze záhrobí přišel telegram. Nikdo se k němu nehlásí, odesílatel chybí, text podepsán není. Přitom obsah prozrazuje velké osobní zaujetí a rozjitřené emoce. Text telegramu ocituji. Třeba se najde někdo s fištrónem, komu svitne, kdo ho tak asi mohl napsat.