Očima Saši Mitrofanova

V pátek 30. září odpoledne má podle předchozího oznámení podepsat ruský prezident Vladimir Putin připojení části ukrajinského území k Ruské federaci. Takzvaná referenda, o která Kreml tento záměr opírá, byla tak okatě falešná, že je neuznali ve světě, ale ani v Rusku samotném nevyvolala žádné nadšení srovnatelné s euforií po anexi Krymu v roce 2014.

Blablabla blablabla, blablabla blabla. Blablabla blablabla, blablabla blala. Zpívá se to na melodii Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas. To jsem se pokusil ve zkratce přiblížit obsah vyjádření většiny představitelů politických stran a hnutí po vyhlášení výsledků komunálních voleb a prvního kola voleb senátních. Korunováno vyjádřeními prezidenta.

Sergej Jolkin je vynikající ruský karikaturista. Momentálně je v emigraci. Jedna z jeho karikatur má tento obsah: Mezi cimbuřím moskevského Kremlu vykukuje ven Putin a říká: „Co ještě musím provést, abyste se vzbouřili?“ Tento starší obrázek se v uplynulých hodinách vrátil do ruského veřejného prostoru, protože je navýsost aktuální.

První posouzení včerejšího mimořádného projevu premiéra Petra Fialy jsem obdržel od své ženy. „Je to dobré,“ řekla, „ale problém je, že se obrací k inteligentním lidem.“ Musel jsem jí dát za pravdu. Je ale třeba ve věcech hledat také kladnou stránku.

Leonidu Gozmanovi je 72 let. Původním povoláním je psycholog, ale už zhruba tři desetiletí se pohybuje v ruské politice na demokratické pravici. V současné době nemá žádnou politickou váhu stejně jako jeho směr. Gozman však po celou dobu zrání Putinova režimu úporně navštěvoval nejen tehdejší opoziční média, ale snažil se říct svůj názor i na státních kanálech, většinou neúspěšně. Teď nemůže nic, je už podruhé za sebou ve vězení.

Nejaktuálnější téma je zdražení života, které pramení ze zdražení energií. To zas do velké míry vyplývá ze snahy ruského vedení rozložit Západ ekonomicky, když se Putinovi nedaří na bojišti s Ukrajinou. Panika, kterou šíří spousta politiků, část médií poplatná politikům a někteří jedinci, na které se tato média obracejí jako na odborníky, vychází z reálných základů. Také je ale přifouknutá.

Přátelé svobodné Ukrajiny v uplynulých dnech sledovali situaci na bojišti, kde měli Ukrajinci podporovaní Západem řadu úspěchů. Zrodily se naděje, že se jednoho dne podaří vytlačit ruské jednotky na pozice před 24. únorem 2022. V této souvislosti se už někde mluví o následném pádu Putinova režimu. Přání, byť pochopitelné, je zde ale otcem myšlenky.

Blitzkrieg na Ukrajině se Putinovi nepovedl. Nevyvíjí se podle jeho představ ani celá válka, kterou rozpoutal proti západnímu sousedovi. Když je na bojišti smůla, je třeba přidat na jiném úseku války, kterou léta vede proti svobodnému světu.

Nový školní rok začal také v Putinově Rusku. Přinesl změny. První novota spočívá v tom, že žáci již nebudou smět mít v hodinách své mobilní telefony. Ale dvě další novinky mají vyloženě ideologický charakter.

Během debat s veřejností obvykle padne jistá otázka. Naposledy před týdnem v Českých Budějovicích. Jaký je prý optimistický scénář Saši Mitrofanova.