Češi nebyli během II. světové války ani aktivní odbojáři, ale zároveň ani příliš aktivní kolaboranti. Němcům vyhovovala naše pasivní loajalita, neměli sice s námi pozitivní úmysly, ale během války potřebovali klid na práci.

Reinhard Heydrich kladl v protektorátu důraz na sociální politiku. Svou vlídnou tvář předvedl dělníkům i nedlouho před svou smrtí. Svátek práce v roce 1942, který připadal na pátek, se podle Hitlerova výslovného přání přesunul na sobotu 2. května, aby pracující měli dva volné dny za sebou. Heydrich toho využil k vyhlášení „velkorysého daru“ a třem tisícům dělníků a dělnic ze zbrojních podniků poskytl v zotavovnách Čech a Moravy zdarma dovolenou. Zvláště proslulé byly lázně Luhačovice, kde byly i dispozici zdarma biografy či sportovní utkání. Rekreace se pak staly symbolem nacistické sociální politiky. Všem se tyto výhody pro dělníky tak zalíbily, že po válce závodní rekreace pokračovaly a později na nich postavili svoji sociální politiku i komunisté. Vzpomeňme na slavné filmy Dovolená s Andělem nebo Anděl na horách s Jaroslavem Marvanem. Za okupace měly v továrnách silné slovo i odbory, které podporovaly sociálně slabé, rozdávaly vánoční nadílky i rekreace. I silné odbory plynule přešly do nových časů. 

Nic z toho ale nebránilo mnoha dělníkům, aby bezprostředně po skončení války - když začala tzv. „národní očista“ - obviňovali své nadřízené z kolaborace s nacisty, protože je prý nutili příliš pracovat. Dělníci přitom tvrdili, že svojí úmyslně pomalou prací bojovali proti nacistickému režimu. Myšlenka, že lajdácká práce může být hodnocena jako hrdinství posílila švejkovské tradice a přispěla k postupné demoralizaci českého národa.