Ze Slovenska přicházely minulý týden zprávy o tom, jak je společnost na nohou, na náměstích se protestuje, píší se petice, solidarizují se čeští umělci. Svobodná kultura je totiž v ohrožení. Příčinou či záminkou je odvolání ředitele Slovenského národního divadla Mateje Drličky a ředitelky Slovenské národní galerie Alexandry Kusé. Odvolala je ministryně kultury Martina Šimkovičová, jejíž osobnost, zdá se, je součástí problému: mám takovou hypotézu, že kdyby je odvolal nějaký jiný ministr, zdaleka by to takovou pozornost nevzbudilo – jenže ten by je asi neodvolal.Jde totiž o to, že ty dva „vyhazovy“ znamenají něco jiného než jen dva vyhazovy. Že jsou symptomem stavu, v níž se naše středoevropské společnosti ocitly: ve stavu pozičního konfliktu, který se projevuje různým druhem a stupněm nedůvěry a zášti. Politika se řídí logikou revanše: paní ministryně neodvolala ony dva ředitele kvůli tomu, že by jim něco opravdu závažného vytýkala, ale proto, že to je forma pomsty na té vrstvě obyvatelstva, které se považuje za elitní, přičemž tu svou elitnost bere často z konfliktu s tou vrstvou obyvatelstva, již reprezentuje nynější ministryně kultury. Taková je teze autora Salonu Echa Jiřího Peňáse. Co si myslí jeho hosté?Pozvání k diskuzi přijala divadelní kritička Jana Machalická, herečka a filmová producentka Deana Jakubisková-Horváthová, slovenský novinář Jaroslav Daniška, výtvarník Jiří David a kunsthistorik Pavel Kalina.