„Polemizoval bych s obecně rozšířenou tezí, že jsme nejateističtějším národem Evropy. Nedomnívám se, že jsme na tom hůře, než jiné západní země. Třeba takové Holandsko, co se týká účasti na nedělní mši, je na tom hůř, a hůř je na tom i Francie. Ale toto není podstatné. Podstatný je postoj většiny populace ke křesťanským hodnotám. A ten je stejný u nás, jako v Německu, ve Francii, v Belgii, v Itálii a vůbec v celé západní Evropě.“ Tato slova pronesl v našem minulém rozhovoru historik a vysokoškolský pedagog Radomír Malý. A při hodnocení duchovní úrovně současné západní společnosti nebyl moc optimistický. Doslova řekl: „Kam se podíváme, vidíme rozklad. Neustálé protesty proti něčemu a zhoršování morálky. Mravní hodnoty jsou stále více zpochybňovány. Současná doba je skutečnou dobou temna, a týká se to celé Evropy, a možná i celého světa. Je to celkový úpadek nejen morálních, ale i kulturních hodnot.“ Hovořili jsme také o příčinách morálního úpadku a o duchovní historii západních i východních zemí. Nyní se opět přikloníme k dnešní době, samozřejmě s historikem a vysokoškolským pedagogem Radomírem Malým. 3. díl, 29.12.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

Včera v našem druhém rozhovoru s katolickým farářem Zbignievem Czendlikem jsme hovořili o jedné z nejkrásnějších a nejvyšších lidských schopností – o odpuštění. A Zbigniev o něm hovořil opravdu velmi krásně: „Pro mě je odpuštění uzdravující, odpuštěním uzdravuji sám sebe. Když neodpustím, tak v sobě stále nosím negativní pocity, a to je to, co mi zkracuje život. Ano, naše zdraví začíná u odpuštění. Protože neodpouštět, to je něco jako rakovina, covid, zlá nemoc, kterou v sobě máme. Přitom když odpustím, tak to dotyčnému může být ukradené. Ale já se tím uzdravím.“ Netřeba nic dodávat. Pojďme si opět se Zbignievem Czendlikem povídat o tom, co nás trápí, a co na nás doléhá jak v běžných časech, tak v časech svátečních. 3. díl, 28.12.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

V minulém díle jsme hovořili s naším asi nejznámějším katolickým farářem, Zbigniewem Czendlikem, samozřejmě o Vánocích, klidu, míru a pohodě v tomto svátečním čase. Vyprávěl například, proč nemáme moc rádi Velikonoce, ale naopak všichni milujeme Vánoce. A při svém povídání nám Zbigniew dal všem dárek. Jaký dárek? Jak to myslím? Říkalo se, že nad všechno materiální bohatství je moudrá, ryzí rada. A takovou, vskutku moudrou radu jsme minule slyšeli. Řekl: „Moje rada nad zlato, rada, nebo doporučení pro život, zní: Neřeš to. My vůbec spoustu věcí řešíme. Jakýsi psycholog nebo sociolog řekl: analýza – paralýza. A to je přesné. My příliš věcí řešíme, pořád něco analyzujeme až tak, že paralyzujeme sami sebe, druhého, i problémy…“ A přesně od tohoto místa budeme pokračovat se Zbigniewem Czendlikem i v této části našeho rozhovoru. 2. díl, 27.12.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Ztratili jsme pokoru. A to je velmi vážná věc s dalekosáhlými důsledky. Třeba když se podívám na americké volby – měl jsem vždycky pocit, že v den voleb se i ti, kdo prohráli, sjednotili s vítězi, a Amerika šla za novým prezidentem, protože to byl jejich nový prezident, i když ho nevolili. Uměli přijmout porážku, nedělo se kvůli tomu nějaké rozdělení společnosti. Ale součástí naší ztráty pokory je fakt, že neumíme prohrávat.“ To jsou slova, která v minulém díle našeho povídání vyřkl režisér Jiří Strach. Právě ten režisér, který natočil tak nádherné vánoční pohádky Anděl páně 1 a 2, ale také mysteriózní Labyrint. Mluvili jsme samozřejmě o pěkných, vánočních věcech, o zvycích, smíření, o lásce a pokoře. Ale také o druhé straně mince, protože tu bychom si rozhodně neměli zastírat, neboť západní společnost je rozdělena, a někdy se už používá i slovo „roztrhána“, na tolik antagonistických kusů, že to nejhorší, co bychom mohli udělat, je otočit se k tomu zády. O příčinách těchto konfliktů, ale samozřejmě nejen o tom, hovoříme v této části našeho rozhovoru opět s režisérem Jiřím Strachem. 2. díl, 26.12.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Budu slavit Vánoce ve svém srdci a snažit se je tam udržet celý rok“, pravil klasik Charles Dickens. A přesně to je jedno z hlavních témat našeho dnešního rozhovoru. Nebudeme mluvit pouze a jen o samotných Vánocích, ale i o věcech, které si s nimi spojujeme – o klidu, velkorysosti, lásce a o tom, proč tak rychle spolu s Vánoci z naší duše vyvanou, a my opět zapadneme do každodennosti, což nepovažujeme za výhru. Bylo by přeci hezké světlo Vánoc v sobě pozdržet tak, jako o tom mluvil třeba zmíněný Charles Dickens, udržet si Vánoce v srdci celý rok. Co to obnáší? Jde to? I o tom všem si budu povídat s člověkem, který zná světlo, když natočil pohádku Anděl páně, a rozumí i temnotě, když natočil Labyrint nebo film Klec. Režisér a herec Jiří Strach. 1. díl, 25.12.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

Jakou jsme dnes společností? S jakými hodnotami? Které hodnoty jsou pro nás stěžejní, určující? Právě o tom jsme mluvili v minulém rozhovoru s naším dnešním hostem, historikem a vysokoškolským pedagogem Radomírem Malým. Slyšeli jsme od něj, že zákonodárství naprosté většiny evropských států dnes už není v souladu s křesťanskými zásadami. Hovořili jsme i o nadějích některých křesťanů, kteří se těšili, že rok 1989 bude znamenat vzestup religiozity. Jenže se stal se pravý opak, kostely se začaly vyprazdňovat mnohem rychlejším tempem, než tomu bylo za komunistické éry, což pan Malý vysvětloval mimo jiné slovy:

„Každá víra, která není skálopevně přesvědčena o své pravdivosti, je odsouzena k zániku. A já mám dojem, že mnozí z představitelů našeho křesťanského života po roce 89 ztratili právě tuto jistotu jen proto, aby nebyli označeni za netolerantní, a za lidi, kteří projevují totalitní tendence.“ Jak je křesťanství schopno oslovovat lidi, a nejen o tom, hovoříme s Radomírem Malým i v této části rozhovoru. 2. díl, 22.12.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Nejsme ovce. Chci se bavit a nikdo nemá právo mi v tom bránit. Budu se scházet, s kým chci, kdy chci, a v jakémkoliv množství. Žádný virus není, je to jen propaganda iluminátů. Nebo naopak, kdo nenosí roušku je zločinec. Politici by měli zavřít všechno a všechny na měsíc, na dva, nikoho nepouštět ven, a byl by pokoj. Armádu do ulic, ať sjedná pořádek a všechno vynutí násilím.“ Mohla bych pokračovat ještě hodně dlouho, a také o dost drsněji, ve vyjmenovávání všemožných výkřiků, urážek a titulků, které létají v zákopové válce kvůli covidu mezi zastánci restrikcí, a jejich odpůrci. Je taková válka nutná? Jsou to závažné spory, nebo jsou banální až malicherné? A proč se jim věnujeme tak intenzivně na místo mnohých důležitějších věcí? Dokážeme překonat své spory na nějaký, byť by to měl být jen krátký čas kolem vánočních svátků, kdy ve většině drsných válek docházelo k příměří a klidu zbraní? Nejen na to se zeptáme jednoho z našich nejznámějších římskokatolických farářů, děkana lanškrounského, Zbigniewa Czendlika. 1. díl, 20.12.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

V roce 1952 zazněla z úst tehdejšího československého premiéra, Antonína Zápotockého, v jeho vánočním projevu k národu až neuvěřitelná věta: „Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz.“ Nezažila jsem to, ale mám neodbytný dojem, že se tehdy statisíce a možná i miliony lidí, kteří to poslouchali, proměnili v solné sloupy jako Lotova žena, byť jen na chvíli. V té době lidé už u nás žili čtyři roky v komunistické ateistické totalitě, ale tohle bylo asi moc i na ateisty. Úplně jinak působí slova americké pedagožky, vědkyně a spisovatelky Mary Ellen Chasové, která když chtěla přiblížit Vánoce dětem, které na Ježíška nevěřily, tak řekla: „Vánoce, děti, to není jen datum, je to stav mysli.“ Na těchto dvou příkladech je asi vidět, jak se v různých časech a místech proměňovalo vnímání Vánoc, a jak se také proměňovalo vnímání náboženství – a vnímání duchovního života vůbec. Jak je to s náboženstvím a duchovním životem ve společnosti dnes? Jsme ještě křesťanská civilizace, nebo už jen civilizace, která občas připustí, že její kořeny jsou křesťanské? Případně, že by na to i ráda zapomněla? O tom všem a mnohém dalším budeme dnes mluvit s Radomírem Malým. Historikem, specialistou na církevní dějiny. Za komunistického režimu patřil ke katolickému disentu, podepsal Chartu 77 a byl jedním ze zakladatelů Křesťanské unie lidských práv. Poté byl také novinářem, spisovatelem a vysokoškolským pedagogem. 1. díl, 18.12.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Je to paradox, ale Čína, tedy země, ze které koronavirová krize vzešla, bude jednou z mála zemí na světě, která letos vykáže aspoň nějaký růst. Jistě ne takový, jaký měla dříve, ale bude to růst. Z tohoto hlediska je Čína vítězem koronavirové situace.“ Tuto prognózu jste mohli slyšet v minulé části našeho rozhovoru s ekonomem Lukášem Kovandou. A nejen prognózu, ale také důrazné varování: „Soupeří zde dvě vyhrocené levicové ideologie, jedna panuje v Číně, a druhá se rozlézá po Západě ve formě různých spasitelských aktivistických hnutí. Ta západní nám podlamuje ekonomiku. Ta čínská naopak ekonomiku posiluje. A většinou to je ve vývoji světa tak, že ideologie, která je ekonomicky efektivnější, je posléze schopna naroubovat tomu méně ekonomicky zdatnému systému své hodnoty. V současné době hrozí, že tak, jak v roce 1990 dokázal Západ eliminovat ekonomicky neefektivní ideologii Sovětského svazu, tak Čína jednoho dne se svými hodnotami dobude, a ovládne celý Západ. Pak bychom museli přijmout jejich žebříček životních hodnot, což by byla pro všechny lidi na Západě, včetně dnešních ultralevicových aktivistů, fatální prohra. Evropa se ale sama střílí do nohy. Jde ve své sebedestrukci už tak daleko, že si decimuje dokonce už i poslední, donedávna opravdu silný sektor – automobilový průmysl.“ To byla slova Lukáše Kovandy, se kterým se v tomto díle rozhovoru podíváme ještě jinam, než do Evropy a Asie. 3. díl, 15.12.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Spějeme ke konci demokracie, ke konci svobody slova a svobody kritizovat to, co se nám nelíbí. Pokud aktivistické bojůvky získají nadvládu, menšiny si budou dělat co chtějí, a celý demokratický systém může zkolabovat. Pak třeba přijde nějaký nový Adolf a znechuceným lidem řekne: Zvolte mě, a já to tady napravím. A lidé ho zvolí, protože budou chtít odstranit to, co tady zavedou aktivisté, a zvolí ho, i když třeba otevřeně řekne, že pro migranty postaví koncentráky. No a já pak půjdu pogratulovat vítačům migrantů, protože ti budou přesně těmi viníky, kteří budou mít na svědomí, že si lidí takového Adolfa zvolí.“ Kdo slyšel minulý díl našeho rozhovoru s Františkem Kubáskem, asi si na tato, a mnohá další slova youtubera s pěkně proříznutou pusou, pamatuje. Mnohá z našich témat jsme otevírali na základě jeho několikabodového představení sebe sama na sociálních sítích – což je přesně to, v čem budeme i dnes s Františkem Kubáskem pokračovat. 3. díl, 13.12.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz