V předchozí části našeho rozhovoru pan profesor Peter Staněk otevřel nesmírně důležitá témata. Hovořil o tom, že polarizace bohatství a chudoby dostupuje ve světě obrovských rozměrů – na planetě jsou podle jeho informací zhruba čtyři tisíce miliardářů a šestnáct milionů milionářů, a tito lidé vlastní 95 procent bohatství planety. Ostatním lidem zůstávají pouze úvěry a dluhy. Takový stav se nemůže vyvíjet donekonečna, jednoho dne se všechno zřítí jako domeček z karet. Zdůvodňoval také, proč se rozplynul takzvaný americký sen. Ve Spojených státech se totiž vytrácí prostupnost mezi sociálními skupinami. Společnost stále krystalizuje do dvou skupin – do skupiny superbohatých, a skupiny superchudých. Bohatí jsou stále bohatší a chudí stále chudší. Střední třída se rozpadá na 20 procent mezi bohaté a 80 procent mezi chudé. Tímto procesem je destruován základ společnosti, založené na spotřebě. Mimo jiné i proto se blíží čas velkého konfliktu. Skupina vědců nastavuje jakési pomyslné hodiny, které ukazují čas, zbývající do velkého globálního konfliktu – ty ukazovaly ještě ne tak dávno patnáct, a pak deset minut. Poslední zpráva z února tohoto roku říká, že jsme se posunuli na čas třicet vteřin před velkým konfliktem. To není strašení, ale konstatování této skupiny zodpovědných vědců. V rozhovoru s panem profesorem Staňkem budeme pokračovat a podíváme se opět do Spojených států, kde se nepřestaly dít velmi zásadní věci. 2. díl, 29.09.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Nejen v České republice máme pocit, že žijeme v úplném klidu, sluníčko ráno vychází a večer zapadá, my se na to díváme, všude kolem nás je pohoda a mír. Ale to je jen bublina, která jednoho krásného dne prostě praskne.“ Tato slova jsme slyšeli přesně před týdnem od bezpečnostního experta, plukovníka Sitty, veterána z misí v Afghánistánu, Iráku, Albánii, Turecku a jinde. Ten také důrazně upozornil na to, že připravit se na velké riziko a velké nebezpečí je povinností celého národa a všech občanů. Doslova řekl: „Armáda, policie a hasiči, tedy ti, kdo jsou z nás nejlépe připraveni, a to každý den, to je jen první sled, který nastupuje na boj s krizovým jevem nejdříve ze všech. A pokud bude krizový jev trvat delší čas, pak se první sled vyčerpá. Pak ovšem musí existovat řešení, jak tento první sled doplnit, či nahradit. A takové řešení my ale nemáme. To si musí uvědomit zejména politici a udělat všechno proto, aby společnosti umožnili se připravit a čelit velkým krizovým jevům.“ A v této debatě budeme pokračovat i dnes. Budeme si opět povídat o tom, co všechno se nad námi snáší, a jak tomu máme čelit. Samozřejmě opět s plukovníkem Jindřichem Sittou. 2. díl, 27.09.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

Když jsem slyšela slova Václava Cílka v předchozí části našem povídání, bylo jasné, že určitě neudělal radost lidem, kteří se plánovitě snaží být optimisty za každou cenu. Řekl totiž úplně jasně, že „pokud teď hned nezačneme přemýšlet o své změně, tak na sebe pošleme něco daleko horšího, než je koronavirus.“ A současně upozornil, že krize většinou přicházejí v houfu, jsou tedy – jak to nazval – kompozitní. S nemocí přicházejí třeba sociální bouře, pogromy, potravinové krize… Zdůraznil také, že právě nyní je stále ještě čas důkladně se připravit na to, co přijde. Protože v každé krizi se vždy nejlépe osvědčila ta opatření, která vznikla už před krizí. Vyprávěl o tom, jak se on sám celá léta připravoval na krizi, ale když pak přišla, tak ho přesto některé věci překvapily, až zaskočily. Což je téma, které budeme s Václavem Cílkem v tomto díle dále rozvíjet. 2. díl, 25.09.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

Německé přísloví prý říká: Změnit se a zlepšit se, to jsou dvě úplně jiné věci. Přeneseně to můžeme použít i na celou společnost. Změna a zlepšení nemusí být totožné. Změnu dnes zažíváme všichni, už žijeme v jiném světě, než byl ten předkoronavirový, a nic na tom nemění ani to, že mnozí lidé ještě nechtějí tento fakt přijmout. Ano, svět se mění, ale jsou to změny opravdu k lepšímu? Je nutné, je nezbytné se na to ptát včas, ptát se na to co nejdříve, protože nešťastným, nebo dokonce sebedestruktivním směrem, už jsme šli v minulosti několikrát a možná bychom to neměli znovu opakovat. Jak říká jiné moudré přísloví, tentokrát indiánské: Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, je nejlepší sesednout. Právě o tom, kam nás kůň současných událostí nese, a do jaké míry je ještě živý, si budeme povídat s člověkem nadmíru povolaným, prognostikem a ekonomem z Ekonomického ústavu Slovenské akademie věd, poradcem několika slovenských premiérů a státním tajemníkem ministerstva financí, profesorem Peterem Staňkem. 1. díl, 22.09.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

Jen málo lidí si letos v září vzpomnělo, že přesně před třiceti lety se u nás něco podstatného změnilo v oblasti bezpečnosti. Parlament tehdy ještě České a Slovenské federativní republiky odsouhlasil první zahraniční vystoupení naší armády od konce druhé světové války. To se pak uskutečnilo v Perském zálivu v rámci spojenecké koalice, která vyhnala armádu Saddáma Husajna z Kuvajtu. Právě tím začalo naše úplně nové bezpečnostní směřování, které bylo posléze završeno naším vstupem do Severoatlantické aliance. Zavládl optimismus, zněly nadšené proslovy o spojeném světě, který se lehce vypořádá s několika málo zlobivci. Věčný mír se zdál být na dosah, stejně jako konec všech válek a vítězství všeobecného blahobytu. Máme odstup jen 30 let, ale i za tu dobu můžeme konstatovat, že se nic z těchto růžových snů neuskutečnilo. Ale vysmívat se tehdejším představám asi není na místě, spíše si připomenout a pochopit atmosféru té doby a tehdejší reálie, a pak hledat odpovědi na otázky, zda byly tehdejší sny úplně nereálné, a proč se bezpečnostní situace v dalších desetiletích tak dramaticky změnila. O tom všem a mnohém dalším si budeme povídat s bezpečnostním odborníkem, plukovníkem v záloze, panem doktorem Jindřichem Sittou, který tehdy byl v Perském zálivu. 1. díl, 20.09.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

Úvah na téma, že svět po koronaviru už nebude stejný, jsme slyšeli ze všech strana nemálo. Rozhodně více, než odpovědí na to, jaký tedy bude. Odpověď je zdánlivě snadná: samozřejmě takový, jaký si ho vybudujeme. Ale víme, jaký chceme vybudovat? A pokud ano, shodneme se na tom s ostatními? Budeme aktivní, anebo se necháme vláčet událostmi a nebudeme se jim vzpírat? Necháme se dovláčet do světa, kde bude správné nechat pomřít tisíce a tisíce starších lidí, hlavně aby ekonomika neprodělala výkyv, jako jsme to mohli pozorovat ve Švédsku? Necháme se dovláčet do světa, kde budou adorováni lidé, kteří rabují, zapalují domy a obchody, strhávají sochy? Jaký svět vlastně začneme budovat? Máme usilovat o návrat starého, nebo se pokusit jít na to jinak? A jak se připravit na případnou další, podobnou krizi, jako byla ta koronavirová? Takových otázek je mnoho, a proto jsem moc ráda, že odpovědi na ně můžeme opět hledat s docentem Václavem Cílkem, geologem, esejistou a člověkem, který už desítky let pozoruje svět kolem sebe, a to i v negativních konotacích. 1. díl, 18.09.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Množství autistů roste ve společnosti neuvěřitelným způsobem. Ve Spojených státech už jsou v poměru jedna ku třiceti, to je děsivé číslo. Autismus přitom není záležitost, kterou lze jen tak odbýt, mění lidem pravidla života. A hlavně je nutné se zamyslet nad tím, proč ve společnosti tak obrovský nárůst autistů je.“ Tato varovná slova zazněla před týdnem od farmaceuta Richarda Pflegera. Přičemž naše debata se stočila i na výsostně aktuální témata, která nyní opět všichni prožíváme: „Pokud nechci nosit roušku, hodlám být takzvaně svobodný, tak bych ji neměl nosit. Ale měl bych být zapsán do seznamu těch, kdo to odmítnou, a měl bych také podepsat, že souhlasím s tím, že když onemocním, nebo nedej bože někoho nakazím, tak mi to stát spočítá. To je správný přístup. Tyto typy lidí známe přece i z běžného života: Nemocný člověk vstoupí do místnosti, nebo do metra, a klidně vám kašle přímo do obličeje. Upozorníte ho, a on vám odpoví, že si může dělat, co chce.“ Tím jsme se dostali k dlouhodobě aktuálnímu tématu, a budeme v něm s Richardem Pflegerem pokračovat i v této části rozhovoru. 3. díl, 15.09.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

V předchozí části našeho rozhovoru hovořil profesor Martin Kovář, jeden z našich vůbec nejlepších odborníků na Spojené státy americké a na Velkou Británii, o velmi smutných věcech. Vyprávěl, že: „Autocenzura nastupuje nejen na univerzitách napříč Spojenými státy, ale také ve sdělovacích prostředcích, v korporátech, ve firmách. Asi nejděsivější je, že se Američané bojí mluvit o tom, jak věci cítí a jak je vidí….“ A dodal, že toto platí pro zemi, která byla kdysi pro celý svět největším vzorem svobody slova, nejsvobodnější zemí vůbec. Což dnes už není pravda, a to nejvíce odlišuje novou Ameriku od té dřívější. Další výrazně odlišnou věcí jsou univerzity, které podléhají stále více ultralevicové ideologii. Profesor Kovář prohlásil, že dnes by už svého syna neposlal studovat žádný humanitní obor na jakékoli univerzitě ve Spojených státech, ani ve Velké Británii. Zdůraznil, že to, co se děje v Americe, je nepochybně pokus o další ultralevicovou revoluci. Hovořili jsme však také o volbách, rozložení sil, a různých rodinných klanech, třeba o klanu manželů Clintonových. A rozmlouvat budeme s Martinem Kovářem i v tomto díle rozhovoru. 2. díl, 14.09.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

Právě před týdnem jste slyšeli první díl rozhovoru s ombudsmanem Stanislavem Křečkem. A zazněly skutečně zajímavé věci. Hovořili jsme o tom, jak se mu skupinka aktivistů snažila po jeho zvolení Veřejným ochráncem práv zabránit ve vstupu do úřadu. A pan Křeček na to doslova reagoval: „To je něco nového. Takže příště budeme bránit zvoleným poslancům, kteří se nám nelíbí, pozítří prezidentovi, který byl nevhodně zvolen – také mu zabráníme v přístupu do úřadu. Takto si tito lidé představují demokracii? Právě ti, kteří nejvíce mluví o demokracii a lidských právech, se uchylují k takovýmto metodám, které jsou mimo demokracii a občanskou společnost.“ Zevrubně také hovořil o silném rozdělení společnosti na mnoho příkopů, které ideologové stále prohlubují, a tím vyvolávají stále nové konflikty mezi lidmi. V další části rozhovoru s Veřejným ochráncem lidských práv, Stanislavem Křečkem, budeme diskutovat ne jen o tom, co nás rozděluje, ale zejména o věcech, které by nás – snad – mohly spojovat. 2. díl, 11.09.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Mám pocit, že moderní západní společnost úplně rezignovala na prevenci. Říkám tomu ,navoněná bída´. Máme pravidelně zavšivené školy a nikdo to neřeší. Máme je dokonce stejně zavšivené jako školy na začátku století. Zodpovědnost systému byla přenesena na rodiče, kteří utrácejí velké peníze na prostředky proti vším. Ale řešení není v tom, že to přenesete na rodiče, ale že to řešíte systémově. A to není všechno. Na jedné straně tady máme velké tažení proti odmítačům očkování, a na druhé nám tady pobíhá půl milionu gastarbeitrů, o kterých nevíme lautr vůbec nic. Pracovní agentury, které je sem dovážejí, vůči nim nemají žádné povinnosti.“ Tato a další varování zazněla minulý týden z úst odborníka, farmaceuta Richarda Pflegera. A zaznělo i pár slov o očkování, mimo jiné o vleklém sporu odpůrců a zastánců povinné vakcinace, což je téma, na které s Richardem Pflegerem v tomto díle rozhovoru navážeme. 2. díl, 08.09.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz