Přerušované hladovění nebo-li intermittent fasting patří k celosvětovým fenoménům posledních let. Zastánce má zejména mezi longevity fandy a biohackery. Jeho podstatou je delší část dne bez jídla a „okno“ pro příjem potravy otevřené jen několik hodin denně. Nejoblíbenější variantou je šestnáct hodin hladovění ku osmi pojídání, oblíbená je také varianta čtrnáct hodin ku deseti. Výzkumy i praxe ukazují, že už po dvanácti hodinách se v těle spouští ozdravné procesy: snižuje se hladina cukru v krvi, zvyšuje se citlivost na inzulin a dochází také k takzvané autofagii, kdy buňka začne uklízet sama v sobě. Dosud se také předpokládalo, že přerušované hladovění má pozitivní dopad i na dlouhověkost. Tuto tezi ale nedávno naboural rozsáhlý výzkum provedený na myších. Co ukázal? Pro koho je přerušovaný půst vhodný a jak s ním pomáhají oblíbená antiobezitika? Na to jsme se ptali přednosty Centra diabetologie IKEM Martina Haluzíka.