„Měl jsem o sobě představu, že jsem lepší člověk, než jsem, protože jsem měl tendenci si pamatovat a uvědomovat hezké věci – a ty horší zatlačovat do důlku. Takže byly třeba situace, kdy jsem velmi účelově lhal druhým lidem. Z toho mi bylo zle,“ řekl v druhé části našeho rozhovoru Tomáš Gavlas o jednom z nejhorších momentů, který vyplynul z jeho putování, kdy si v rámci jednoho cvičení sebepoznání vypisoval vlastní hříchy. Ačkoli se duševní hygiena dá praktikovat i doma, v sedě, on dává přednost stovky kilometrů dlouhým poutím, na které se nejen v Evropě vydávají především věřící již po staletí. S tím je spojena i moudrost předků, která Tomáše oslovila. „Dnes není k dispozici tolik slov, která by se používala k duchovnímu životu, nebo je jich relativně málo. Dříve byl jazyk bohatší, a lidi se shodli, co který pojem znamená. Dneska je to guláš,“ vysvětlil Tomáš Gavlas proč jeho kniha „Karlaz: Cesta člověka“ čerpá hodně ze starých textů, a má být mostem pro dnešního člověka, aby mu zprostředkovala duchovní myšlenky Buddhy, nebo starých řeckých filosofů, a „probudily moudrost, kterou člověk už v sobě má“. O poutích a o tom, jak vznikala jeho kniha, si s Tomášem Gavlasem budeme povídat i nyní. 3. díl, 20.08.2021, www.KupreduDoMinulosti.cz