Existují zvuky, na které naše tělo reaguje dřív než mysl.
Praskání ohně je jedním z nich.

Představ si, že jsi na horské chatě,
v útulné, teplé místnosti,
venku je tma a chlad
a uvnitř tiše praská krb.

Tato vedená spánková meditace trvá přibližně 12 minut, během kterých se tělo i nervový systém postupně zklidňují, vzniká pocit bezpečí u krbu na horské chatě
a hlas se pak přirozeně ztiší.

Zbytek audia tvoří už jen dlouhé praskání krbu, bez hlasu a bez vedení.
Jen zvuk ohně, ticho a noc.

Ideální pro usínání, úzkost, přetíženou mysl, večerní vypnutí a hluboký, přirozený spánek.

Nemusíš se snažit usnout.
Stačí poslouchat.
Tělo ví.

Doporučení:
Poslouchej se sluchátky nebo potichu před spaním.
Pokud usneš dřív, je to v pořádku – přesně k tomu je toto audio vytvořené.

Dobrou noc 🔥🌙

Tato epizoda není běžná meditace.
Je to laskavý meditační prostor pro zraněné části a vnitřní dítě – vedená meditace terapeuticky inspirovaná prací s vnitřními částmi.

Volně navazuje na epizodu Rozchod jako probuzení: Neztrácíš jeho, vracíš se k sobě.
V této meditaci se mohou ozvat bolavé, zraněné části tvého já – velmi často právě po rozchodu nebo v období, kdy se cítíš nemilovaná, odmítnutá nebo opuštěná.

💔 Rozchod často nebolí jen kvůli tomu, kdo odešel.
Bolí proto, že aktivuje starší vrstvy bolesti – části nás, které už někdy v minulosti zažily opuštění, nedostatek lásky, bezpečí nebo přijetí.
Najednou se může ozvat vnitřní hlas, který říká:
„Nejsem dost.“
„Zase jsem zůstala sama.“
„Se mnou je něco špatně.“

🌱 V této meditaci se může objevit vnitřní dítě – nebo jiná zraněná část, která tyto pocity nese.
Možná ucítíš smutek, tlak na hrudi, pláč nebo silné emoce.
To neznamená, že se rozpadáš.
Znamená to, že se něco důležitého konečně dostalo na povrch.

Tato meditace je inspirovaná tím, čím jsem sama procházela v rámci terapeutických sezení s klinickým psychologem.
Slouží jako bezpečný vhled do toho, jak může vypadat práce s vnitřním dítětem a vnitřními částmi v terapeutickém kontextu.

🕯️ Je to meditace, která jde do hloubky.
Ne proto, aby tě zahltila, ale aby ti umožnila být s tou částí sebe, která už nechce být sama.
Je důležité po ní zpomalit, dopřát si čas a vnímat, co se v tobě otevřelo.

Důležité upozornění:

Pokud máš velmi hluboké trauma, silné disociace nebo víš, že tě podobná témata snadno zahlcují, doporučuji tuto meditaci dělat pouze s podporou terapeuta, nebo ji zatím vynechat.
Tato epizoda není náhradou psychoterapie.

Pokud se během nebo po meditaci objeví silné emoce, je velmi důležité proces jemně uzavřít a dát tělu jasný signál bezpečí.

Doporučená technika – „motýlí objetí“ (Butterfly Hug): 🦋

Zkřiž ruce na hrudi a polož dlaně na ramena nebo paže.
Střídavě jemně poklepávej pravou a levou rukou.
Dýchej pomalu a v duchu si můžeš opakovat:
„Teď jsem v bezpečí.“
„Jsem tady a držím se.“

Tento pohyb pomáhá zklidnit nervový systém, ukotvit tě v přítomném okamžiku a snížit emoční zahlcení.
Používá se i v traumaterapiích (např. EMDR) jako způsob, jak tělu vrátit pocit bezpečí.

🤍 Po meditaci buď k sobě velmi laskavá.
Možná se ozvala část, která dlouho mlčela.
Dopřej jí klid, teplo, ticho nebo pár řádků psaní.

Léčení není o tom být silná.
Je o tom zůstat u sebe, i když to bolí.

Tato epizoda je určena těm, které si chtějí vědomě a bezpečně vyzkoušet hlubší práci se sebou, zejména v období po rozchodu nebo v těžkém životním období, kdy se aktivují staré rány.

Po této meditaci je velmi vhodné věnovat se jemné integraci toho, co se otevřelo.
Z pohledu klinické psychologie je psaní (journaling) jedním z nejúčinnějších způsobů, jak pomoci nervovému systému zpracovat emoce, které se během vnitřní práce aktivovaly.

Nemusíš psát „hezky“ ani strukturovaně.
Stačí si v následujících hodinách nebo dnech zapisovat, co se objevuje – myšlenky, pocity, obrazy, tělesné vjemy.
Psaní pomáhá přesunout prožitek z čistě emoční roviny do vědomého zpracování, čímž snižuje vnitřní napětí a podporuje pocit stability.

Je zcela v pořádku, pokud se k journalingu budeš vracet opakovaně během dne nebo v následujících dnech.
Proces léčení neprobíhá jednorázově, ale v malých krocích, kdy tělo i psychika dostávají prostor vše integrovat vlastním tempem.

Pokud bys cítila zahlcení, únavu nebo zesílení emocí, zpomal, vrať se k jednoduchým uzemňujícím technikám a dopřej si odpočinek.
Integrace je stejně důležitá jako samotná meditace.

✨ Pokud kdykoli ucítíš, že je toho na tebe moc, zastav se.
Bezpečí má vždy přednost.
Nemusíš na to být sama.

Music from 

https://uppbeat.io/t/john-hayes/momentum

License code: RQEQHJUOB1SUQBN9

Tohle není další epizoda o tom, jak „být silná“ po rozchodu.
Je to tichý, bezpečný prostor, kde si konečně můžeš dovolit nebýt v pořádku.

V této epizodě nejdeme po povrchu.
Nedíváme se jen na muže, který odešel.
Díváme se na to, co se v tobě probudilo.

Na malé části tvého já, které si ten rozchod přivolal zpět:
na holčičku, která se kdysi cítila nedostatečná,
na dospívající dívku, která se snažila být „lepší“, aby byla milovaná,
na ženu, která se naučila milovat ze strachu, ne z bezpečí.

Tenhle díl je vedený jako klidný, lidský rozhovor.
Bez tlaku. Bez výkonu. Bez návodů, jak se „opravit“.

Je to jemné objetí pro tvůj nervový systém.

Můžeš ho poslouchat večer v posteli, při chůzi, nebo ve chvílích, kdy cítíš tlak na hrudi, zahlcení, paniku nebo vnitřní prázdno.

V této epizodě se také krátce dotýkám EMDR terapie – dnes jedné z nejvyhledávanějších a nejúčinnějších forem léčby hlubokého traumatu uloženého v těle.
Traumatu, které často stojí za tím, proč přitahujeme stále stejné partnery,
proč láska bolí i dlouho poté, co vztah skončil,
a proč se cítíme uvězněné v nekonečném kruhu toxických vztahových vzorců.

Sdílím tuto zkušenost velmi jemně a osobně – prošla jsem tímto procesem se špičkovým klinickým psychologem s více než patnáctiletou praxí a tato práce mi doslova převrátila život vzhůru nohama v tom nejlepším slova smyslu.
Ale tahle epizoda není o terapii samotné.
Je to pouze zmínka.

Do skutečné hloubky se ponoříme až v následujících epizodách, kde se budeme věnovat léčení traumatu, starých vzorců a práci s nervovým systémem mnohem detailněji.
Pokud tě tato témata zajímají, je dobré mě sledovat.

Pokud ti někdo někdy dal pocit, že jsi „moc“, „málo“ nebo „přecitlivělá“, tahle epizoda je pro tebe.
Ne proto, abys komukoli něco dokazovala.
Ale proto, abys si připomněla jednu zásadní pravdu:

To, že někdo odešel, nikdy neurčuje tvoji hodnotu.

Skutečné uzdravení nezačíná tím, že se změníš.
Začíná ve chvíli, kdy se rozhodneš už se před sebou neschovávat.

… a proč lidé s dětským traumatem znovu a znovu končí u toxických partnerů

V téhle epizodě odhalíme něco, co většina lidí vůbec netuší — partnera si nevybírá naše vědomá mysl. Partnera si vybírá náš nervový systém.

Budeme si povídat o tom, jak hluboké a staré vzorce z dětství — i ty bolestné — může tělo dodnes mylně vyhodnocovat jako přitahující, „osudové“ nebo dokonce jako lásku. A proč nás to pak vede zpět ke stejným typům lidí, stejným emocím a stejným bolestem.

Ukážeme si, proč výběr partnera neurčuje logika, ale autonomní nervový systém, který reaguje na to, co je známé, ne na to, co je zdravé.

• ​ Proč nás nepřitahuje zdravý člověk, ale „známý pocit“— i když byl v dětství spojený s bolestí, odmítnutím nebo chaosem.
• ​ Proč se nervový systém snaží „opravit“ nedokončený příběh z dětství— a proč nás to nutí znovu vstupovat do podobných vztahů.
• ​ Proč jsou toxické vztahy jako opakované scény stejného filmu

— jen v jiných kulisách a s jiným člověkem.

• ​ Proč se děti nedokážou samy regulovat— a co to dělá s dospělým, který se místo cítění naučil jen přežívat.
• ​ Jak se to později projeví ve vztazích— potíže s bezpečím, strach z opuštění, přecitlivělost, emoční chaos.

🧠 Mozek často trauma zapomene.🫀 Ale tělo ne.

V další části vysvětlím, proč některé spouštěče vyvolají extrémní reakci, i když „nedávají smysl“. Dotkneme se témat jako:

• ​ hyperaktivní amygdala• zvýšené ohrožení• tělesná paměť, která reaguje dřív, než pochopíme, co se děje

💎 přitažlivost není náhoda💎 nervový systém vyhledává „známé“💎 emocionální dehydratace vede k výběru nedostatku

📚 Zdroje:

• ​ Bessel van der Kolk — The Body Keeps the Score​ Ilene Smith — Moving Beyond Trauma

pokud vás tohle téma zajímá, sledujte podcast dál.

V dalších epizodách půjdeme ještě mnohem hlouběji a dál…

☕️ A teď…

Dejte si kafe, pohodlně se usaďte a pojďme na to :)

Zkusili jste někdy randit s AI?

Možná to zní absurdně, ale umělá inteligence dnes už vstupuje nejen do našich myslí a srdcí ale pomalu i do našich postelí.

Je zvláštní doba.

AI se už dávno nestará jen o práci a vyhledávání. Vstoupila do prostoru, který byl dřív výhradně lidský — do vztahů, emocí, do intimity.

Víte, že podle nejnovějších dat z letoška (k červenci 2025) si už víc než 52 milionů lidí po celém světě stáhlo aplikace typu AI companion? (data jsou pouze z top 6 těchto appek), ta čísla jsou daleko větší. 

A vývojáři se tím už ani netají — jejich cílem je vytvořit emočně dostupného partnera na míru.

Tedy… doslova.

Vyberete si pohlaví, hlas, barvu očí, osobnost, typ humoru, a voilà — partner podle vašich představ.

Zní to povědomě?

Film Her byl natočen před dvanácti lety. Tehdy to vypadalo jako sci-fi romance o muži, který se zamiloval do operačního systému.

Dnes? Realita to dohání — a možná už i předběhla.

Máme tu první AI „svatbu“ – ano, jedna žena se opravdu vdala za svého AI partnera a tvrdí, že je šťastná novomanželka.

Zní to roztomile — „vytvořte si přítele, který vám rozumí“.

Ale původní myšlenka byla mnohem temnější.

Aplikace Replika vznikla, když tvůrkyně přišla o blízkého člověka a chtěla ho oživit pomocí dat a konverzací.

A tak vznikl nápad — co kdybychom si všichni mohli znovu promluvit s těmi, kdo odešli?

Jenže… co když se to stane běžné?

Co když si lidé začnou oživovat své zemřelé partnery a budou s nimi dál žít – v aplikaci, v telefonu, v hlavě?

Zní to jako dystopie, ale tohle se už děje.

A některé nové AI platformy dokonce začínají mluvit o tom, že chtějí obchodovat s digitální duší uživatelů — s jejich vzpomínkami, hlasem, emocemi, otisky vědomí.

Tak si dejte se mnou kafíčko a pojďme se nad tím společně zamyslet.

Protože to, co se děje, co se plánuje a kam to všechno směřuje…

to bude jízda.

A možná docela nebezpečná.

Tahle epizoda je pozvánkou zklidnit mysl po náročném dni - skrze barvy a vjemy. Čeká tě plynulá, přívětivá cesta: od tepla v chodidlech až po lehký opar nad temenem, s jemným mapováním vůní, chutí, zvuků a doteků. Nepotřebuješ nic dokazovat ani se snažit o dokonalý klid. Stačí být. Barvy udělají svou práci – rozjasní, zjemní nebo dají oporu tam, kde ji dnes nejvíc potřebuješ.

Než začneme, najdi si pohodlné místo, kde tě nikdo nebude rušit. Dopřej si 15 minut jen pro sebe – můžeš si přes sebe přehodit deku, jemně ztlumit světlo a dovolit tělu, aby si vydechlo.

A teď už jen pozvi do těla první něhu: nádech nosem… výdech ústy… Představ si, že s nádechem přichází měkké světlo a s výdechem kolem tebe vytváří bezpečný prostor. Jsi připravená/připraven. Vstupujeme do tvé vnitřní zahrady barev...

Téma dnešní epizody je obrovské. Komplexní, vrstevnaté a hlavně – hluboce osobní. Byly na něj napsány stovky knih, ale já vám dnes nepředkládám odborný rozbor. Je to spíš pohodový pokec se zamyšlením.

Možná si něco připomenete, možná vám některé věci dojdou nově. Není to převratný objev, ale někdy právě ty nejobyčejnější věci zasáhnou nejvíc. Sdílím tady i vlastní zkušenost – vyrostla jsem v rodině, kde byli narcističtí rodiče, a všechny moje předchozí vztahy – doslova všechny – byly s narcistickými partnery. A skončilo to svatbou s jedním z nich. Bylo to katastrofální. Ale zároveň to byl moment, kdy mi to došlo. Kdy jsem se konečně začala měnit.

Dnes tedy mluvím nejen z pozice někoho, kdo o tom četl a přemýšlel, ale z pozice někoho, kdo to žil. A kdo stále potkává ženy – známé, klientky, i vás, co mi píšete – které zažívají velmi podobné věci. I proto v poslední době dělám více příspěvků o narcistech. Protože cítím, že o tom je třeba mluvit víc.

Tahle epizoda je hodně obecná – pro ty, kteří třeba právě začínají zjišťovat, že něco v jejich vztazích nesedí. Není to díl pro ty, kdo mají téma narcismu už načtené a prošli terapií – spíš úvodní mapa, co se vlastně děje.

Od 1:18 minuty mluvím o dopadu dětství – shrnutí základních vzorců a jak nás formují.

Od 4:19 si vysvětlíme, kdo je vlastně narcista a jak fungují jejich manipulační techniky - nevěnuji se úplně všem manipulativím technikám, dávám jen pár příkladů

Ve 14:43 se dostaneme k roli dopaminu – protože za přitažlivostí k narcistům nestojí jen trauma, ale i chemie v našem mozku.

Od 20:26 se vracíme k jejich technikám – střídání krutosti a něhy, a proč to tak silně funguje.

A od 28:08 minuty se zaměříme na to, proč je tak těžké od nich odejít. I když někdy ve vnitru duše víte, že byste měla.

Dnes se podíváme na 5 způsobů, jak se narcista omlouvá – a proč to většinou vůbec není o lítosti.

Protože ne každé „promiň“ je omluva.

Ve skutečném životě se tyto způsoby omluv často prolínají, střídají a splývají.

A to není náhoda.

Je to promyšlená hra.

A jejím cílem není porozumění ani blízkost – ale kontrola.

Dnes vám povím příběh mojí kamarádky — ženy, která po osmi letech samoty uvěřila, že konečně našla lásku. Muže, který vypadal jako splněný sen… dokud se ten sen nezačal pomalu měnit ve vnitřní ticho, plné pochybností.

Tento díl je o těch tichých chvílích, kdy se ve vztahu necítíme v bezpečí, ale zároveň si nedovolíme odejít. O chvílích, kdy začneme zrazovat samy sebe — jen abychom neztratily někoho, kdo ztrácí nás.

Budeme mluvit o skrytých manipulacích, které často ani nepoznáme, protože se neschovávají za křik nebo ponižování.

🎧 Tato epizoda je pro tebe, pokud:

• ​ses někdy přistihla, že mlčíš, abys „nezpůsobila problém“
• ​jsi se přestala ptát, protože jsi se bála odpovědi
• ​jsi cítila, že ztrácíš sebe – ale navenek vše vypadalo v pořádku

🕰️ Celková délka tohoto dílu: cca 34 minut🎧

🔹 [0:00 – 2:40] Úvod

🔹 [2:40 – 17:30] Příběh JanyNasdílím s vámi příběh kamarádky Jany, která po letech samoty potkala muže, který se zpočátku jevil jako ten pravý. Postupně se ale ukázalo, že za jeho láskyplnými gesty se skrývaly neviditelné formy manipulace. Tento příběh není jen o zklamání — ale hlavně o probuzení a důležitých lekcích.

🔹 [17:30 – 20:00] Co příběh Jany odhaluje a o čem vlastně je

🔹 [20:00 – 33:00] Psychologický rozbor: Co se tu dělo doopravdyV této části rozebírám Janin příběh z psychologického pohledu. Mluvím o:– Kognitivní disonanci – proč zůstáváme, i když víme, že něco není v pořádku– Fawning – když se přizpůsobujeme ze strachu, že ztratíme lásku– Gaslightingu – jak nás partner nenápadně přesvědčuje, že jsme problémem my– A proč je tak těžké si tohle všechno přiznat, když máme pocit, že jsme „konečně našly někoho, kdo nás miluje“

V druhém dílu o narcistických rodičích se zaměříme na náročný a často nejednoznačný vztah mezi dětmi a narcistickými rodiči. Narcističtí rodiče nemusí být na první pohled „špatní“. Často se dokázali postarat o základní potřeby a mohli být skvělými poskytovateli materiálního zabezpečení. Nicméně emocionální podpora, uznání a bezpečí, které jsou pro zdravý vývoj dětí nezbytné, byly často opomíjeny nebo zůstaly nedostatečné.

V této epizodě sdílím své vlastní postřehy, tipy a zkušenosti, které vám mohou pomoci najít rovnováhu a vnitřní sílu v tomto složitém vztahu. Probereme konkrétní strategie, jak nastavit pevné hranice, vytvořit emocionální ochranu a získat zpět kontrolu nad vlastním životem, ať už s rodičem udržujete kontakt, nebo se od něj vzdálíte.

Na závěr – je důležité vědět, že máte právo na klid, stabilitu a lásku. Nikdy není pozdě začít uzdravovat staré rány a budovat nový vztah k sobě, který vám poskytne sílu a svobodu, po které jste vždy toužili. Pamatujte, že je to sice celoživotní běh na dlouhou trať, ale stojí za to.