To, co nás motivuje pokračovat v práci, vracet se k ní a rozvíjet ji, je vztah, který si k ní vytváříme. Tento vztah vzniká tehdy, když s prací trávíme čas, neseme za ni odpovědnost a dokážeme v ní najít potěšení – i přesto, že nás někdy dokáže potrápit.

Pokud se však stává, že práci za své podřízené vždy dokončuje nadřízený, jde o nepochopení Baťovy filozofie vedení. Jestliže je úkol opakovaně dokončen někým jiným než tím, komu byl svěřen, nemůže mezi člověkem a jeho prací vzniknout hlubší vztah – a bez něj není možné práci dále rozvíjet.

Nadřízený, který svou práci dobře zná a ovládá, už k ní vztah má. Jeho úkolem proto není znovu ji dělat za ostatní, ale pomoci svým kolegům, aby si k práci vytvořili vlastní vztah a mohli v ní růst. Jen tak se může sám posouvat dál – k novým projektům a novým výzvám.

Jak tuto situaci uchopit v praxi? Nejen to se dozvíte v dalším díle podcastu Inspirace Baťa.

Support the show