CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE

Masoví vrazi jsou mnohem víc než dílem individuální patologie dílem nemoci společnosti, říká behaviorální patolog a psychoterapeut Andrej Drbohlav. Odkazem na statistiky odrážející meziroční nárůst počtu případů masové střelby a masových útoků v USA i okolních zemích ČR, nechce strašit, ale upozornit, že vstupujeme do nové kapitoly společenského vývoje, ve které bychom měli kolektivní neduh reflektovat a začít se věnovat jeho symptomům. Záměrně přitom používá plurál, protože očekávání, že protektivním a preventivním nástrojem před dalšími podobnými činy, jakým byla prosincová střelba na filozofické fakultě, se stane systém nebo stát, jsou velmi mylná, a upínání se k nim přinese jen zklamání a naštvanost. Alarmujícím faktem je, že více než 80 % pachatelů tohoto typu se krátce před svým činem někomu svěří, buďto s tím, že něco nezvládají a mají toho dost, anebo detailně popíší, že chtějí něco provést. Varovné signály ale zanikají v množství násilného obsahu ve veřejném prostoru, které se stalo základním stavebním kamenem liknavosti, necitlivosti vůči zlu, ale také strachu a úzkostí, a to nejen u dospělých. Téměř každé dítě ještě před svým 12. rokem vidí 10 000 individuálních vražd ve zprávách, animovaných pohádkách, filmech, videohrách a dalším audiovizuálním obsahu. Vizibilita a viralita zla je velmi rychlá a jednoznačně vytváří možnou půdu pro copycat effect neboli fenomén nápodoby. Pokud se stejně jako já ptáte, jak čelit bolestem doby, překonat generační propast, z čeho se poučit nebo na jaké informace bychom se měli zaměřit, odpovědi najdete v rozhovoru.