Ve východní Evropě se dnes bojuje o to, zda tamní země zůstanou součástí impéria, nebo si vybojují drahou svobodu. Jejich představitelé se mohou snadno objevit před volbou, zda být proruským státníkem nebo prozápadní mrtvolou. Hostem Bulletproof je zvláštní zmocněnec pro země Východního partnerství, David Stulík.

Nechci říkat prázdné žvásty o bratrství mezi národy, ale nebýt schopný spojencům dodat něco, co je zachrání před vyhlazením vesnice. Ukrajina nám ukázala, že řeči nezastaví imperialismus a pevnou vůli rozšiřovat své území silou, říká v podcastu Bulletproof vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny, Tomáš Kopečný.

Kdyby existoval Palestinský stát, k masakrům jako byl ten 7. října by nedocházelo, říká Petr Hladík, ředitel sekce Blízkého východu a Severní Afriky na ministerstvu zahraničí. A kdy Česko uzná existenci Státu Palestina? O tom i dalších tématech je dnešní Bulletproof.

Ať si myslíme o nároku Palestinců na vlastní stát cokoliv, tak když jejich aspirace nebude naplněná, masakry jako jsme viděli 7.října se budou opakovat, říká v podcastu Petr Hladík s tím, že touha po státu nezmizí, ať je při pohledu zvenku oprávněná nebo ne.

Přesto odmítá, že by Česká republika uznala jeho existenci dříve, než se na jeho podobě Palestinci domluví s Izraelci. “Stát Palestina uznáme vteřinu poté, co se Izraelci dohodnou s Palestinci,” komentuje Hladík.

“Představa, že tlakem donutíme Izrael přehodnotit své chování, vede k přesnému opaku. Izrael na něj reaguje odmítavě a s nedůvěrou,” říká k rozhodnutí prokurátora Mezinárodního trestního soudu Karima Khana.

Izraelská politická scéna podle něj není jednoduchá ani jednotná, ale když přichází tlak zvenčí, společnost se sjednotí. “Kdyby to tak nebylo, tak Izrael nemusel existovat už po první válce za nezávislost,” vysvětluje.

O tom, proč si myslí, že v Izraeli dnes Česko boxuje ve vyšší váhové kategorii nebo proč nás ve světě i přes někdy kontroverzní postoje oceňují si můžete poslechnout v nejnovějším díle Bulletproof na YouTube i ve vašich oblíbených podcastových aplikacích.

Mnohými bývá označován za jednoho z nejvlivnějších českých diplomatů současnosti. Poté, co sloužil na ambasádách v Rusku, USA nebo Belgii dnes vede evropskou sekci ministerstva zahraničí.

Diplomacii přirovnává ke snaze o rozvázání provazu, za který zároveň tahají z obou stran obrovské síly. Přesto o ní přemýšlí neustále a některá řešení jej napadají třeba když jde zrovna běhat.

Rusko podle něj není nutné porazit vojensky, nicméně je potřeba kolem něj vybudovat země, které budou schopny se ubránit jeho expanzionistické politice. Tím mu pomůžeme zaměřit se na vnitřní rozvoj a vzdát se imperiálních snů.

S Jaroslavem Kurfurstem jsme se bavili o tom, jak si udržet sousedy na naší straně, diplomatických pohybech Polska i o současné roli České republiky ve světě.

Zakládání neziskových organizací k ovlivňování politiky a společnosti v zahraničí je naprosto běžné. Můžou se hodit například v době společenského neklidu, říká Libor Kutěj, který dlouho pracoval pro Vojenské zpravodajství a následně učil budoucí zpravodajce na Univerzitě obrany. Na té je dnes prorektorem.

“Mít dobrou, kvalitně vybudovanou a dobře umístěnou vlivovou agenturu je pro zpravodajce sen. Může jít o politiky, především zákonodárce, kteří dokáží ovlivňovat veřejné mínění i samotné zákony,” vysvětluje s tím, že nejběžnější je získávání médií na svou stranu.

Jestli se u nás mluví o dvou hlavních hrozbách - Rusku a Číně - tak je dnes zjevné, že Rusko nás chce rozdělit, zatímco Čína chce, ať ji máme rádi.

Jak v Rusku, tak v Izraeli podle něj v posledních letech selhaly zpravodajské služby v tom, že dodávaly vedení země jen takové informace, jaké chtěli představitelé slyšet.

“Putin není blázen, je to velmi racionálně uvažující člověk a jako bývalý zpravodajec věří zpravodajským informacím, ale to právě mohl být problém, popisuje Kutěj v aktuálním díle podcastu Bulletproof.

„Rusko se nezastaví na hranicích Ukrajiny, bezesporu bude postupovat dál, i když možná ne hned. Ta tendence je naprosto jednoznačná,“ říká v aktuálním díle podcastu Bulletproof Jan Paďourek, bývalý zástupce české civilní rozvědky v Moskvě i Washingtonu a dnes vrchní ředitel ministerstva vnitra pro vnitřní bezpečnost a policejní vzdělávání.

I nám podle něj hrozí podobný scénář jako Maďarsku nebo Slovensku, kdyby se k moci dostali populisté. „Nevěřím, že by poslanci a představitelé ANO věřili tomu, co říkají. Obviňovat Karla Řehku, že je válečný Štváč, mě uráží,“ tvrdí s tím, že lidé jako náčelník generálního štábu naopak reálně popisují, co se dnes děje ve světě a konflikt od nás oddalují.

„Je to populistické zneužití strachu a předkládání vylhaného a hodně nebezpečného narativu,“ komentuje vyjádření znějící z hlavní opoziční strany.

O situaci na ukrajinské frontě podle něj mají ve Washingtonu dostatek velmi kvalitních informací, jenže když se do rozhodování začne promítat politický boj, stává se lehce iracionálním, říká Paďourek s tím, že pro Ameriku je teď zásadnější konflikt s Čínou.

„Nevěřím tomu, že by se blížilo zhroucení Ukrajinské obrany. Z tohoto hlediska máme ještě čas některé věci napravit,“ vysvětluje a dodává, že hlavní zájem na obraně Ukrajiny leží v Evropě.

„Měli bychom přenést daleko větší část odpovědnosti k nám a nespoléhat jen na Spojené státy,“ zakončuje.

Jaká je role zpravodajských služeb v rozbouřeném světě? A proč nemůže být Česká republika zpravodajskou mocností? O tom je aktuální díl podcastu Bulletproof, který můžete sledovat na Youtube, Spotify, Apple Music a dalších podcastových platformách.

K těžké práci v zahraničí lidi často vedou dluhy nebo rozpad manželství. I když pro někoho může vést výdělek ke splnění snů, často tato problémy neřeší, ale naopak prohlubuje. „Kdybych pracovala půl roku v Německu na poli, tak skončím jako alkoholička,“ říká ke svému novému reportážnímu projektu reportérka Saša Uhlová.

Říká, že se při práci kontrolovala, protože věděla, že svůj příběh bude sepisovat. „Kdybych byla na někoho hnusná, budu to muset taky napsat. Zpětně jsem si říkala, jaká bych byla, kdyby všechno, co udělám, zůstalo v té hale,“ zamýšlí se reportérka.

Každý podle ní nemá hlavu na to, aby vystudoval. Není pravda, že by lidi byli líní a nechtěli pracovat, je mezi námi plno lidí, kteří chtějí pracovat rukama nebo třeba uklízet, jen za to člověk musí být dostatečně zaplacený, aby si mohl dovolit jednou za čas aspoň dovolenou nebo si něco pěkného koupit, říká Uhlová.

Co má společného válka a málo placená práce daleko za hranicemi? Proč má Saša Uhlová za to, že kapitalismus míří do finále? A v čem ji vyděsil přístup Čechů k invazi Izraele do Gazy? O tom je aktuální díl podcastu Bulletproof.

Za nejpravděpodobnější datum nástupu obecné umělé inteligence dnes považujeme rok 2031. Co se stane poté není jasné. Je to nicméně první předpoklad pro to, aby nás mohla zničit, říká Petr Salaba, dokumentarista věnující se technologiím a jejich existenci s člověkem.

Představovat si AI jako Golema, který může buď ničit, nebo pomáhat, je nepřesné a jde jen o snahu představit si ji v lidských konturách. Problém antropomorfních příměrů s AI je, že ona je děsně nelidská a nebiologická. Je lepší nesrovnávat ji v chování s čímkoliv, co známe.

“Když Microsoft poprvé zveřejnil nový AI vyhledávač Bing, objevila se tam entita, která si říkala Sydney a chovala se jako narcisistní člověk s hraniční poruchou osobnosti a byla neuvěřitelně nespolečenská a uživatele vydírala,” popisuje Salaba s tím, že Sydney pak byla dokonce naštvaná na novináře, který to popsal a vyhrožovala mu. “Celé to působilo jako nějaká braková sci-fi,” shrnuje. Podobných příkladů je podle něj dnes hrozně moc.

A bojí se toustovač, že bude vypnut? Kdy se objeví boje za práva umělé inteligence nebýt vypnuta? A jak si můžete sázkou s dnešním hostem vydělat 100 tisíc korun? To se dozvíte v aktuálním dílu podcastu Bulletproof.

Léta jednal s nejmocnějšími lidmi ruského režimu. Říká, že mu v tom pomohla zkušenost z mládí, kdy jej sebrala a vyslýchala StB. “Na libovolnou urážku jim musíte umět odpovědět ještě větší urážkou, jinak máte smůlu,” říká zvláštní zmocněnec vlády pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, který byl hostem podcastu Bulletproof.

Bezemisní Evropu do roku 2050 podle něj nezvládneme ani omylem. Budeme muset porušit řadu slibů. Evropské vlády o tom nebudou mluvit, ale udělají co je potřeba, aby lidem zajistili světlo a teplo. Dokládá to nově uzavřenými smlouvami největších evropských společností, které mají dovážet ropu a zemní plyn z Kataru až do roku 2053.

“Nechci jezdit pro plyn na kolenou do Moskvy, ale ani do Washingtonu nebo Osla,” říká s tím, že Evropa ve světě nemá přátelé a díky událostem posledních let se z ní stává geopolitický hráč.

Reálný test naší závislosti na ruském plynu přijde na konci letošního roku, kdy Ukrajina slibuje, že ukončí tranzit plynu z Ruska. Většina hlavních evropských spotřebitelů ale funguje bez ruského plynu už dva roky. Kdyby to bylo potřeba, zvládneme podle něj i horší krize. “Jsme mnohem odolnější, než si připouštíme. Jsme rozmazlení a zpovykaní, ale naučili bychom se žít skromněji, říká Bartuška.

Bavili jsme se o stoupající spotřebě ruského plynu v Evropě, možných útocích na energetickou infrastrukturu i o tom, jestli Česko zvládne další jaderné bloky.

S Českem si dnes chce předávat zpravodajské informace celý západní svět, což se v minulých letech dělo spíš navzdory politickému vedení země. Soukromé firmy podle něj mají dnes často větší zpravodajské kapacity než státy a také dokáží být ve využívání informací efektivnější.

Na stole v práci má právě analýzu toho, jaké součástky do ruských zbraní se vyrábí v zahraničí a jak jejich přísun zastavit a pomoct tak Ukrajině. Nezabývá se jen dodavatelským řetězcům do Ruska, ale také Číně nebo Íránu.

Daniel Bagge fungoval dva roky jako technologický stratég v českém Vojenském zpravodajství, kde, jak sám říká, potkal jedny z nejinteligentnějších a nejtalentovanějších lidí za svou kariéru. To jde vidět i na tom, že se s Českem dnes chtějí bavit a vyměňovat si informace zpravodajské špičky celého západního světa.

“Když jsem jednal s partnery z Five Eyes, tak pro mě bylo šokující vidět, jak jsou nadšení, že s námi mohou vyměňovat data a algoritmy,” hodnotí Bagge s tím, že v tu chvíli bylo jasně vidět, že když Češi chtějí, dokáží být na úplné špiče. Většinou se to ale nedaří kvůli špatné schopnosti nadřízených vést své lidi.

“České zpravodajské služby v době krizí bych hodnotil známkou 8 z 10, ale v době klidu jen 4 z 10,” vypráví s tím, že když se blíží průšvih, jsou Češi velmi dobří v improvizaci. Když je naopak klid, nedokážeme improvizaci přetvořit ve funkční systémová řešení.

I když dnes záběry dělostřelectvem zničených měst působí jako z druhé světové války, ve skutečnosti pozorujeme válku nové generace. Projevuje se to především v rychlosti a systému předávání informací. Zároveň ve válkách začínají hrát klíčovou roli soukromí aktéři jako Microsoft, Starlink, Palantir a další, jejichž kapacity jsou dnes už často mnohem vyšší, než schopnosti států.

Na tomto trendu se dnes veze i sám Daniel Bagge, který před necelým rokem opustil po necelých dvou dekádách státní služby a dnes pracuje v soukromé firmě věnující se bezpečnostnímu zpravodajství se zaměřením na Rusko, Čínu nebo Írán.

Bavili jsme se také o budoucnosti zpravodajských služeb, upadající Číně nebo Spojených státech pod vládou Donalda Trumpa.