Café Evropa

Hosty jsou:

• Moderátor: Luboš Palata, Deník.cz

Ještě před nedávnem by si většina z nás jen těžko dokázala představit situaci, kdy je zakázáno cestovat a státy uzavírají své hranice. V důsledku pandemie covid-19 se ale omezení možnosti vycestovat a paralýza cestovního průmyslu staly realitou. I přes současné rozvolňování pandemických opatření jsou vyhlídky na dovolenou v zahraničí nejisté. Vzhledem k tomu, že se situace ohledně otevírání hranic donedávna měnila téměř ze dne na den, mnoho Čechů s prázdninovými plány na cestování po Evropě stále váhá. Řešením má být tzv. covidový pas, bezplatný certifikát v digitální či papírové podobě, který bude obsahovat informaci o očkování, imunitě po prodělání nebo negativním testu na covid-19 a umožní tak snazší a bezpečnější cestování mezi zeměmi EU. Covid pas by měl být užitečný nejen pro cestovatele samotné, ale i pro cestovní kanceláře, jimž značně zjednoduší administrativu. V neposlední řadě by ho uvítaly i restaurace a gastronomická zařízení, v cestě ale stojí problematika ochrany osobních údajů. Právě ochrana osobních dat je hlavní překážkou zdržující zavedení tohoto systému. Zajištění, aby systém nebyl v žádném ohledu diskriminační, především vzhledem k omezené dostupnosti vakcín, bylo další obavou bránící shodě členských států na rychlé implementaci strategie covid pasů. Podle Evropské komise by systém v praxi měl začít fungovat od začátku července. Do té doby se snaží ČR řesit cestování k našim sousedům regionální dohodou s Německem, Rakouskem, Maďarskem a Slovenskem, která má umožňovat cestovat očkovaným lidem. 

• Martin Hausenblas – náměstek primátora Ústí n. Labem pro dopravu

Česko má jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě tvořenou ze 70% regionálními tratěmi. Debaty o výstavbě vysokorychlostních tratí v tuzemsku se vedou již od devadesátých let, avšak se skutečnou přípravou se začíná až nyní. Podle odborníků by mohly rychlovlaky v Česku začít jezdit za sedm let a dosahovat na určitých úsecích rychlosti až 320 km/h. Například trasa mezi Prahou a Brnem by tak trvala místo 2,5 hodiny pouze hodinu. Výstavba by měla mít i mezinárodní přesah, jelikož by přes Česko měly jezdit i vysokorychlostní spoje z Německa, Polska nebo Rakouska. V únoru 2021 byla vytvořena pracovní skupina, která se bude intenzivně věnovat trasování nové vysokorychlostní trati z Prahy do Drážďan vedoucí přes Ústecký kraj. Stavba koridorů pro rychlovlaky by měla zvýšit kapacity současné železniční sítě a urychlit spojení na přetížených tratích. Na druhou stranu bude celá stavba velmi náročná a náklady s ní spojené představují výzvu pro státní rozpočet. Do roku 2050 by měly dosáhnout až 800 miliard korun a s náklady by mohly významně pomoci evropské zdroje financování. Popularitu v současnosti získávají i noční spoje, a to zejména sezonní vlaky na Jadran. V letošním roce bude zahájen spoj mezi Prahou, Přemyšlí, Lvovem, a během příštího roku je plánováno zavedení nočních vlaků z Prahy, přes Drážďany, Berlín, Amsterdam, až do Bruselu. Rok 2021 je navíc evropským rokem železnic a dostává se tak do popředí snaha EU podpořit využívání vlaků, jelikož jde o nejbezpečnější a k životnímu prostředí šetrnější formu dopravy. Tato strategie je součástí tzv. Zelené dohody, která chce dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Budou také uplatňována pravidla čtvrtého železničního balíčku, který směřuje k integraci železničního prostoru v Evropě, podpoře hospodářského růstu a odstranění zbylých právních, institucionálních a technických překážek.

Jsou české železnice připraveny na sjednocení evropského železničního prostoru? Jaký vliv budou mít na podobu budoucnosti železniční dopravy tradiční národní dopravci a existuje prostor pro menší hráče? Jaké přínosy bude mít výstavba vysokorychlostní tratě vedoucí do Drážďan pro Ústecký kraj a další části republiky? Promítne se modernizace zásadně do ceny jízdného? Měl by vzniknout speciální zákon pro železniční dopravu vzhledem k tomu, že ten současný řeší i ostatní dopravní prostředky spadající pod MHD, lyžařské vleky či lanovky? Do jakých evropských výzkumných projektů železničních tratí se zapojila Česká republika? Jakou roli bude hrát železniční doprava v hospodářské obnově země po koronavirové krizi? Jak se čeští dopravci vypořádávají se zavedením evropského systému ERTMS na řízení železniční dopravy? A jaká největší úskalí a překážky stojí před modernizací železniční dopravy u nás a v Evropě?

• Silvana Jirotková, náměstkyně sekce hospodářské politiky a podnikání, Ministerstvo průmyslu a obchodu

Evropská i česká ekonomika jsou bezprecedentně zasaženy dopady pandemie a jsou nutné stimulační zásahy na národní i celoevropské úrovni. Z toho důvodu představila EU v rámci plánu Next Generation EU tzv. Nástroj pro oživení a odolnost, jehož cílem je napravit hospodářské asociální škody a restartovat evropskou ekonomiku. Cílem EU však není vrátit se do zajetých kolejí, ale vyjít z krize ekonomicky silnější, udržitelnější a společensky odolnější. Za účelem čerpání těchto prostředků musí státy představit své detailní národní plány obnovy. Česká republika staví svůj plán reforem a investic na 6 pilířích s cílem podpořit inovace a zvýšit ekonomickou prosperitu i kvalitu života. Nejvýznamnější položkou mají být investice do fyzické infrastruktury a zelené transformace. Mimo jiné by měl národní plán zajistit také kvalitnější a modernější výuku, lepší komunikaci s úřady nebo snadnější přístup k nejmodernějším zdravotnickým zařízením a zkvalitnění onkologické péče. Pro podniky by pak měl přinést posílení produktivity a konkurenceschopnosti, omezení administrativní zátěže i cílenou podporu podnikání a start-upů. Návrh českého plánu obnovy je však v některých oblastech kritizován a vyhovět všem požadavkům může být velmi složité. Ještě větší výzvou pak bude pro Českou republiku a její ekonomiku efektivní implementace samotného plánu

Co bude zásadní pro úspěšnou implementaci Národního plánu obnovy? Kdo stál u zrodu českého plánu a měl největší podíl na jeho sestavení? V čem se náš plán liší od ostatních zemí EU? Co bude zásadní pro budoucí konkurenceschopnost České republiky? Mohou z fondu těžit také přímo soukromé podniky? Jaké reformy přinese do vzdělávání a zdravotnictví? Jaká jsou rizika implementace a jak jim bude česká vláda předcházet? V jakém časovém horizontu bude možné změny vnímat a jak se dotknou našeho běžného života?

• Jana Hybášková, velvyslankyně a zvláštní zmocněnkyně pro instituce EU, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

Vztahy mezi Afrikou a Evropskou unií prošly velmi složitým historickým vývojem. Evropa po dlouhé dekády vnímala černý kontinent jako rozvojový. EU však svůj postoj začíná měnit. A již bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker začal prosazovat vnímání Afriky jako rovnocenného partnera. Na jeho postoj následně navázala „Nová strategie EU“ vůči Africe z března minulého roku zaměřující se na zelenou a digitální transformaci, udržitelný růst, mír a bezpečnost, dobré vládnutí, migraci a mobilitu. Nicméně o africký kontinent bohatý na nerostné suroviny mají zájem i další státy jako Čína, USA, Indie, Rusko, Turecko nebo země Blízkého východu. Zejména Čína masivně investuje do infrastruktury v Africe, kdy během dvou posledních dekád proinvestovala přes 3,2 bilionu korun. Narůstající čínský vliv se odráží i v povinné výuce čínštiny v několika afrických státech. Posilování vztahů s Afrikou ze strany Evropské unie se projevuje i během koronavirové krize. Spolu s Nadací Billa a Melindy Gates je EU největším sponzorem COVAX programu iniciovaného WHO a Globální aliancí pro vakcíny. Tento program má za cíl urychlit vývoj a výrobu očkovacích látek proti covid-19 a zaručit spravedlivý přístup pro každou zemi na světě. Avšak WHO uvádí, že dosud bylo v Africe podáno méně než 2 % z celkového počtu všech celosvětově podaných dávek vakcíny proti covidu-19. V neposlední řadě ve vztazích s africkými zeměmi nelze opomenout řadu bezpečnostních otázek a migraci.

Jaké jsou sdílené zájmy Evropy a Afriky? Projevila Evropská unie zvýšený zájem o africký kontinent příliš pozdě? Bude mít šanci prosadit se na kontinentu i přes přítomnost mocností jako je Čína či USA? Je „Nová strategie“ vůči Africe efektivní, když unijní zahraniční politika nadále zůstává v rukou jednotlivých vlád členských států? Jaké dopady bude mít pandemie na africkou ekonomiku závislou na vývozu nerostných surovin? Je možné vůbec zvítězit nad pandemií, když budou mít africké státy i přes program COVAX nedostatek vakcíny? Neměla by se Evropská unie v rámci rovnocenného partnerství s Afrikou více spoléhat na orgány Africké unie jako je Africká rozvojová agentura a Africký mechanismus vzájemného hodnocení? Měla by EU jít nad rámec partnerského vztahu a navrhnout Africe významné projekty jako průmyslovou, technologickou, zemědělskou a digitální alianci? Jaká bude pro africké země přidaná hodnota spolupráce s EU a co konkrétně přinese nám? Jaké jsou největší bezpečnostní výzvy spojené s Afrikou a jak jim čelit? Jaké jsou a jaké by měly být priority české zahraniční politiky v Africe?

• Tomáš Halík, teolog, religionista a sociolog

Den Evropy je každoroční připomínkou Schumanovy deklarace, ve které 9. května v roce 1950 francouzský ministr zahraničí Robert Schuman představil novou formu politické spolupráce založené na míru a jednotě v Evropě. Minulý rok byla při této příležitosti představena koncepce tzv. Konference o budoucnosti Evropy, jež má za cíl přiblížit Evropskou unii jejím občanům a vytvořit platformu pro dialog o budoucím směřování EU. Jedná se o vůbec první akci takového druhu, která však byla kvůli vypuknutí pandemie přesunuta na rok 2021, kdy začíná letošním Dnem Evropy. Konference bude probíhat po dobu jednoho roku ve všech zemích EU formou veřejných diskuzí a interaktivních online platforem jak na celoevropské, tak i na regionální a národní úrovni. Záměrem je do otevřené diskuze zapojit co nejvíce občanů EU a společně vytvořit takový rámec budoucího směřování Unie, který bude reflektovat potřeby jejích občanů, posilovat demokratické principy a reagovat na aktuální globální výzvy. Není pochyb, že jde o unikátní projekt, který překypuje ambicemi. Nicméně právě jeho unikátnost sebou přináší i mnoho otazníků a konference bude nemalou organizační výzvou pro všechny účastné státy. Mimoto se Evropa v současnosti nachází v situaci, kdy čelí řadě různých výzev. Pandemie, problémy právního státu v některých členských zemích, dopady brexitu, implementace Zelené dohody pro Evropu, prohlubování evropské integrace, formování společné zahraniční politiky a mnoho dalších, jsou a budou témata, jež nás jako Evropany budou v blízké budoucnosti významně ovlivňovat a je proto potřeba se nad nimi společně zamýšlet. Je tedy nejvyšší čas otevřít dialog napříč členskými státy a postavit jejich obyvatele do procesu tvorby budoucího směřování EU.

Jak lze charakterizovat aktuální postavení Evropské unie ve světě a kam se bude ubírat v blízké budoucnosti? Co je pro Evropany důležité a jak se liší jejich hodnoty napříč zeměmi nebo generacemi? Co Evropany spojuje a co je naopak názorově rozděluje? Jaké tendence ve vztahu k evropské politice můžeme pozorovat v české společnosti za poslední roky? Jaké dopady má covid-19 na evropskou společnost a podtrhl důležitost evropské soudržnosti, nebo naopak? Do jaké míry je za aktuálních okolností uskutečnitelná myšlenka celoevropské konference, zvláště vezmeme-li v úvahu její zamýšlený rozsah? Jaká specifická témata by neměla konference opomenout? A naopak, které oblasti Evropany momentálně nezajímají a hrozí, že budou opomenuty? Jak se evropské obyvatelstvo k projektu postaví a kdo by měl hrát v organizaci diskuzí stěžejní roli? Jak udělat tento unikátní projekt atraktivní pro širokou veřejnost a jak v tomto ohledu efektivně čelit euroskepticismu? Jak v Evropské unii do budoucna zajistit udržení si jisté rozmanitosti národních států a kultur, přičemž neomezíme funkčnost a jednotu institucí EU a její jednotný hlas ve světě?

• Pavel Fischer, senátor a předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost 

• Petra Procházková, redaktorka, Deník N; bývalá zpravodajka v Moskvě 

• Alexandr Vondra, poslanec Evropského parlamentu, ODS - Občanská demokratická strana, ECR (ECR Group - Conservatives & Reformists in the European Parliament)

Debatu bude moderovat: Kateřina Etrychová

Rusko přestavuje pro Evropskou unii strategického partnera zejména v oblastech obchodu či dovozu surovin a energie, ve kterých jsou tito aktéři stále úzce provázáni. Jejich vztah je však od roku 2014 napjatý kvůli ruské anexi Krymu a podpory povstaleckých skupin na východní Ukrajině, nedodržování lidských práv v Rusku, kybernetickým útokům a vedení hybridní války proti EU. Předseda Evropské rady Charles Michel dokonce prohlásil, že vztahy mezi EU a Ruskem jsou na historickém dně. V důsledku pokusu o otravu ruského kritika a oponenta Kremlu Alexeje Navalného, jeho následnému uvěznění a silovému potlačení statisícových demonstrací napříč Ruskem, při nichž byly zatčeny tisíce lidí, vyhlásila EU v únoru další sankce proti několika ruským představitelům. Současné chladné vztahy EU s Ruskem se promítají i do oblasti zdraví. Ruskem vyvinutá vakcína Sputnik V vyvolává v EU a některých státech politické napětí, když Rusko dlouho odkládalo žádost o její schválení Evropskou lékovou agenturou, ale zároveň si jí některé členské státy začaly nezávisle obstarávat. Problematický je na vztazích s Ruskem také často mnohdy odlišný postoj jednotlivých členských států a jejich občanů vůči Rusku. Tato polarizace názorů, která Rusku z pohledu jeho geopolitických zájmů vyhovuje, do velké míry ovlivňuje důležitá evropská i národní rozhodnutí a rozděluje společnost. To lze pozorovat i v České republice, kde narůstá napětí mezi příznivci a odpůrci ruské vakcíny a část společnosti se ve svých názorech na Rusko a EU značně polarizuje. Co může Evropská unie v době zhoršených vztahů s Moskvou udělat pro ruskou občanskou společnost? Je možné nějak podporovat ruský disent bez toho, aby mohla být EU kritizována za nepatřičné zasahování do vnitřních záležitostí Ruska? Jaký vliv mají evropské sankce uvalené na Rusko, na jejich obchodní partnerství a jak dlouho by mohly trvat? Jaký mají tyto sankce negativní dopad na EU? Jaký je aktuální vývoj ve věci dokončení projektu Nord Stream 2, který má po dně Baltského moře dopravovat plyn z Ruska do Německa a proti kterému se staví i náš americký partner? Koordinuje EU své kroky a sankce vůči Rusku s USA? Jak se liší postoje členských zemí vůči používání vakcíny Sputnik V? Je vůbec EU schopna zaujmout vůči Moskvě společný postoj vzhledem k odlišnému vnímání Ruska jako partnera i hrozby napříč členskými zeměmi? A co dělat se společnostní, která je v postoji ke vztahům Ruska a EU zásadně rozdělena?

• Petr Smejkal, hlavní epidemiolog, Institut Klinické A Experimentální Medicíny a člen Rady vlády pro zdravotní rizika

• Irena Storová, ředitelka, Státní ústav pro kontrolu léčiv

• Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra, Akademie věd České republiky

Debatu bude moderovat: Kateřina Etrychová

Pandemie covid-19 výrazně ovlivnila v celosvětovém měřítku život společnosti, která se tak již více než rok potýká s jejími důsledky. Na konci roku 2020 však vyvstala naděje na návrat k normálnímu životu, když první farmaceutické společnosti oznámily, že vynalezly a úspěšně otestovaly vakcínu proti koronaviru. V EU byly postupně Evropskou lékovou agenturou (EMA) schváleny již čtyři vakcíny, s nimiž se v členských zemích může bezpečně očkovat s cílem vytvořit celospolečenskou imunitu, která by zamezila šíření viru a ochránila životy milionů obyvatel. Proces hromadného očkování však neběží očekáváným tempem, a to z důvodu snížení počtu dodávek vakcín na straně dodavatelů, ale i kvůli nedostatečné připravenosti jednotlivých států v oblastech jako očkovací strategie, objednávkový systém, či očkovací centra. Česká republika ve srovnání s evropským průměrem mírně zaostává, když prozatím dokázala podat obě dávky vakcíny 4,8 % své populace. Celý proces narušilo i pozastavení očkování vakcínou od společnosti Astra Zeneca v několika státech EU poté, co zdravotní komplikace několika pacientů vyvolaly otázky o její bezpečnosti a nežádoucích účincích. Do diskuze týkající se očkování navíc v souvislosti s nižšími dodávkami od schválených výrobců vstupuje i otázka využívání necertifikovaných vakcín z Ruska a Číny. Tuto možnost prozatím využilo Maďarsko a ruskou vakcínu Sputnik V si již objednalo i Slovensko, které jí však zatím nevyužilo. V neposlední řadě se členské státy EU musí vypořádávat s rozsáhlými dezinformačními kampaněmi, které odrazují od očkování jako takového, nebo zpochybňují konkrétní vakcíny.

Jak fungují nám dostupné vakcíny, v čem se liší a jak probíhal proces jejich schvalování? Jaké další léky se používají pro léčbu nakažených koronavirem, v domácích nebo nemocničních podmínkách, a jaká je jejich účinnost? Jak si stojí ČR v rychlosti očkování v porovnání s ostatními státy EU? Co v tomto ohledu dělají ty nejúspěšnější evropské země jinak? Na čem je rychlost očkování závislá a je to jediný ukazatel, který by nás měl zajímat? Jaký je proces následující po hlášení nežádoucích účinků po podaní vakcíny? Jak bude vypadat a fungovat evropský očkovací průkaz, který nedávno představila Evropská komise? Stane se takovýto průkaz univerzální vstupenkou k opětovnému volnému cestování, kulturnímu a sociálnímu životu? Jaká je role SÚKL v Evropské agentuře pro léčivé přípravky? Kolik procent obyvatelstva je vlastně nutno proočkovat k získání kolektivní imunity a kdy tento stav můžeme v EU očekávat? Jakým způsobem se EU jako celek a také jednotlivé členské státy snaží bojovat s dezinformacemi spojenými s očkováním? Čemu se tyto dezinformace primárně věnují? Je bezpečné využívat i vakcíny, které nejsou certifikované Evropskou lékovou agenturou? A jak dlouho ještě bude trvat návrat k normálnímu životu?

• Barbora Bühnová, spoluzakladatelka Czechitas a proděkanka Masarykovy univerzity

• Vladimír Dzurilla, vládní zmocněnec pro IT a digitalizaci, Úřad vlády ČR

• Marcel Kolaja, místopředseda Evropského parlamentu, Česká pirátská strana

Moderátor: Martin Vokálek, zástupce ředitele, EUROPEUM Institute for European Policy

 Již před více než rokem začala pandemie covid-19 způsobovat řadu dosud bezprecedentních změn. I přesto, že primární celosvětovou starostí je zastavit šíření viru, předejít kolapsu zdravotnického systému a co nejrychleji proočkovat obyvatelstvo, covid-19 se dotkl snad všech oblastí života i ekonomiky a vedle řady negativ lze sledovat alespoň určitá pozitiva.

Pandemie zásadně změnila pohled na koncept práce a urychluje proces digitalizace v mnoha odvětvích. Před několika lety se ještě mohlo zdát zcela nereálné, že značná část obyvatel bude pracovat ze svých domovů, mnohá jednání se budou řešit plně virtuálně a řada procesů se takto rychle začne přesouvat do online světa. Potřeba řešit věci online také zvýšila tlak na digitalizaci státní správy a v neposlední řadě mohou být online nástroje a různé aplikace nápomocné při boji s pandemií, realizaci očkování a dalších úkonech nutných k tomu, aby se životy vrátily do normálu. Už nyní je však zřejmé, že po pandemii nebude běžný život, práce řady občanů a fungování státní správy vypadat stejně jako dřív. A ačkoliv jsou možnosti života v on-line světě obecně vnímány spíše pozitivně, přichází s nimi řada výzev.

Jsme jako společnost dostatečně připraveni na tuto radikální transformaci běžných životů, práce a procesů? Disponujeme vhodnými schopnostmi a vybavením pro zvládnutí těchto změn a jaký vliv může mít koncept práce a života v on-line době na lidskou psychiku a pracovní výkon? Je silný tlak na digitalizaci pouze přechodnou záležitostí, či bude přetrvávat i po pandemii? Jakým způsobem dokázala na nutné změny reagovat česká státní správa a jak si ČR vede v digitalizaci v porovnání s ostatními státy Evropské unie? Jaké kroky podnikla EU k urychlení a usnadnění transformace v členských státech? S jakými překážkami se při digitální transformaci potýkají firmy u nás a jak bude vypadat pracovní trh po pandemii? A jak mohou moderní technologie pomoci zvládnout boj s pandemií?

• Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise, komisařka pro hodnoty a transparentnost

• Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu, TOP 09 a Starostové a nezávislí

• Aneta Zachová, šéfredaktorka, EURACTIV.cz

Moderátor: Luboš Palata, Deník.cz

Dodržování zásad právního státu je, společně s demokracií, rovností a dodržováním lidských práv, jednou ze základních hodnot Evropské unie. V posledních letech však můžeme u některých členských států pozorovat jistou neochotu tuto hodnotu respektovat a chránit, a to zejména ze strany Polska a Maďarska, proti kterým bylo v důsledku takového jednání v letech 2017 a 2018 spuštěno řízení, které může vyústit až v odebrání určitých práv spojených se členstvím v Unii. V případě Maďarska bylo v rámci řízení identifikováno až 12 problematických oblastí, mezi něž patřila svoboda projevu, nezávislost soudnictví, práva menšin, či korupce a střet zájmů. U Polska se pak obavy týkaly narušení nezávislosti soudnictví. A právě podmínka soudní nezávislosti hrála velkou roli i při vyjednávání nového rozpočtu Evropské unie na roky 2021 až 2027, který zahrnuje také ekonomický balíček pro oživení ekonomiky zasažené koronavirovou krizí. Využití těchto prostředků bylo podmíněno dodržováním pravidel právního státu.

Je tento mechanismus, kdy se získání financí z fondu na obnovu (či jakéhokoliv jiného finančního balíčku) podmíní dodržováním pravidel právního státu, jedinou cestou, jak donutit problematické státy k nápravě? Byl by takový prostředek postačující v případě, kdy by se problematickou zemí stala některá ze silnějších ekonomik EU? Jaké jiné nástroje má Evropská unie k dispozici pro jednání s problematickými členskými státy v případě, že by tyto blokovaly přijetí důležitých ustanovení? Podaří se Evropské komisi, která řídí přerozdělování financí na obnovu, Maďarsko přivést ke změnám v zákonech o veřejných zakázkách a dalším změnám?

• Magdaléna Vášáryová, předsedkyně Živena, spolek slovenských žen

• Petr Pavlík, vyučující na katedře genderových studií FHS UK, bývalý náměstek na MŠMT

• Silvie Lauder, redaktorka, Týdeník Respekt

Debatu moderuje Luboš Palata, Deník.cz

V roce 1893 získaly ženy na Novém Zélandu jako první na světě volební právo a o necelé tři dekády později mohly jít k volbám i ženy v Československu. Ženská hnutí po celém světě dosáhla od té doby řady úspěchů ve zlepšování postavení žen v různých oblastech života. Dosažení rovnoprávnosti mužů a žen je i jedním z cílů EU, která svými strategiemi cílí na posílení genderové rovnosti ve společnosti, na trhu práce i v evropských institucích. Pomocí právních předpisů o rovném zacházení, začleňování genderového hlediska do různých oblastí politik a díky dalším zvláštním opatřením došlo v posledních letech ke zlepšení postavení žen. Navzdory tomuto úsilí však rozdíly v postavení mužů a žen přetrvávají.

Jak se v posledních letech změnilo postavení žen ve společnosti a jaký pokrok lze dále očekávat ve 21.století? Čím a ve kterých oblastech života se nerovnost pohlaví projevuje nejvýrazněji? Jaké je postavení žen v ČR v porovnání s jinými státy EU? Ve kterých odvětvích je diskriminace žen nejpatrnější a jak se proti ní lze bránit? Jsou naopak oblasti, ve kterých jsou muži diskriminováni na úkor žen? Jak vysoká je nerovnost v rámci platového odměňování v ČR a v jakých pozicích či sektorech je nejvyšší? Proč je feminizmus často používaný jako hanlivý pojem a jaký je jeho skutečný význam? Jak zajistit větší zastoupení žen ve vedoucích pozicích? A jak mohou muži samotní přispět v boji proti diskriminaci žen?