Café Evropa

• Martina Tauberová, náměstkyně pro řízení sekce Evropské unie a zahraničního obchodu, Ministerstvo průmyslu a obchodu.

• Vanda Markovic, vyjednavačka v oblasti investic, Generální ředitelství TRADE, European Commission.

• Ivana Karásková, analytička, Asociace pro mezinárodní otázky/Association for International Affairs.

Debatu moderuje Ondřej Houska, Hospodářské noviny.

V prosinci 2020 dojednala Evropská unie s Čínou dlouho očekávanou dohodu o podmínkách investic. Ta je jako výsledek sedmi let jednání vnímaná poměrně kontroverzně – na jedné straně jako prohra Západu, na té druhé jako příslib budování partnerství mezi dvěma z nejsilnějších světových ekonomik. Evropským firmám dohoda otevírá dveře na čínský trh a slibuje také omezení vynuceného transferu technologií a povinnosti zakládat společné podniky s čínským kapitálem. Zajímavá je i pro automobilový sektor či výrobu zdravotnických zařízení. Evropský trh je pro čínské firmy naopak lákavý především v oblastech IT technologií, telekomunikace, či logistiky. Uzavření smlouvy těsně před nástupem nového prezidenta USA do funkce i finální ústupky, na které Čína přistoupila, ale vzbuzují otázky.

Jak se nová investiční dohoda dotkne evropského a českého trhu? Jaké výhody z ní pro naše firmy plynou? Jak se zavedení dohody dotkne samotných evropských spotřebitelů? Je možné od Číny očekávat dodržování pravidel pro férovou konkurenci a rovnost před zákonem? Jaké jsou dosavadní zkušenosti českých firem s podnikáním v Číně? Jak se podepsání dohody s Čínou promítne do evropsko-amerických vztahů a neměla by Evropská unie koordinovat svůj postup vůči Číně s novou administrativou prezidenta USA Joa Bidena? Řeší dohoda i důležité otázky v oblasti ekologie a ochrany klimatu? A pomůže tato dohoda státům Evropské unie k překlenutí ekonomických problémů v důsledku pandemie COVID-19?

• Irena Moozová, ředitelka pro rovné příležitosti a občanství EU, Generální ředitelství spravedlnost a spotřebitele (DG JUST), Evropská komise

Debatu moderuje Vladimír Bartovic, ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.

V posledních letech došlo k několika změnám, které napomohly zlepšit postavení LGBTIQ osob v evropské společnosti. Ačkoliv již 21 členských států EU na vnitrostátní úrovni legálně uznalo páry stejného pohlaví a přestože hodnoty rovnosti, nediskriminace a rovnost příležitostí jsou základními hodnotami EU, tak se nadále v některých státech EU setkáváme se závažnými případy diskriminace. Jedná se například o útoky na veřejné akce pořádané LGBTIQ osobami, vyhlašování „zón bez ideologie LGBTIQ“ či homofobní zastrašování na karnevalových slavnostech. Navíc jsou napříč Evropou patrné i regionální rozdíly, kdy se celkově společenské přijetí LGBTIQ osob v EU od roku 2015 zvýšilo, ale v devíti členských státech naopak došlo ke zhoršení. Česká republika v tomto ohledu podle posledního průzkumu veřejného mínění zaostává za evropským průměrem. V reakci na to představila Evropská komise Evropskou strategii pro rovnost LGBTIQ osob na období 2020-2025, která reaguje nejen na různé problémy, kterým čelí tyto skupiny, ale také na výzvy samotných členských států a Evropského parlamentu. Tato strategie představuje řadu cílených opatření v rámci čtyř pilířů a má za cíl bojovat proti diskriminaci LGBTIQ osob, zajistit jejich bezpečnost, budovat inkluzivní společnosti a stanovuje si vedoucí roli při prosazování rovnosti LGBTIQ osob po celém světě. Strategie zdůrazňuje začleňování těchto priorit do všech evropských politik, aktivit a nástrojů.

Jakými konkrétními kroky a pomocí jakých prostředků má Strategie zlepšit postavení LGBTIQ osob v EU a i mimo ní? V čem spočívá aktuální nepříliš příznivá situace v oblasti akceptace těchto osob v České republice a dalších středoevropských státech, a jak konkrétně ji může implementace Strategie pomoci zlepšit? Ve kterých oblastech života jsou LGBTIQ osoby nejvíce diskriminovány a jaká opatření Strategie na ně cílí? Plánuje se Evropská komise blíže zaobírat problematikou „zón bez ideologie LGBTIQ“ a jaké nástroje na potlačení takové diskriminace může využít? Zabývá se Strategie taktéž problematikou občanské společnosti a útoků na organizace, které se věnují ochraně LGBTIQ osob?

• Michal Nekvasil, specialista na adaptaci na klimatickou změnu, Evropská komise (European Comission)

Debatu moderuje Kateřina Etrychová.

V prosinci 2019 byl představen jeden z nejambicióznějších plánů Evropské unie v oblasti ochrany klimatu – Zelená dohodu pro Evropu. Ta si klade za cíl dosáhnout v Evropě uhlíkové neutrality do roku 2050. Tento komplexní dokument obsahuje změny v sektorech jako je energetika, průmysl, zemědělství nebo doprava. Povede k zásadní transformaci hospodářského sektoru na udržitelný model a bude také vyžadovat velké množství investic. Jednotlivé subjekty působící na evropském trhu i členské státy se proto musí na tuto transformaci důkladně připravit. K naplnění cílů Zelené dohody pro Evropu a k samotné ochraně klimatu je však klíčová i role každého z nás. Oblast udržitelné dopravy nebo snížení spotřeby jsou jenom dva z mnoha příkladů, jak může každý z nás přispět ke klimaticky neutrální budoucnosti.

Ve kterých oblastech každodenního života pocítí občané dopady transformace probíhající na evropské, ale i národní úrovni? Jaké konkrétní dopady mohou tyto změny mít na lidi a kdy bude možné vnímat jejich pozitivní efekt? V čem spočívá zodpovědnost každého z nás v boji proti klimatické změně a do jaké míry je aktivita občanů pro naplnění cílů Zelené dohody klíčová? Může každý z nás ovlivnit efektivitu plánovaných změn? Jaké oblasti v rámci Zelené dohody jsou nejvíce založeny na podpoře ze strany občanů? Co můžeme již dnes sami dělat ke zlepšení situace a jak motivovat další k tomu, aby řešili probíhající klimatickou změnu a její dopady?

• Věra Jourová – místopředsedkyně Evropské komise, komisařka pro hodnoty a transparentnost

Diskuzi bude moderovat Luboš Palata, Deník.cz.

V České republice i ostatních státech EU koncem roku 2020 začalo očkování proti koronaviru COVID-19 první vakcínou, která byla schválena nezávislou Evropskou agenturou pro léčivé přípravky. Následně 6. ledna byla schválena vakcína od firmy Moderna, čímž se posílila možnost očkovat rychleji a ještě více obyvatel Evropské unie. Díky tomu, že EU již během léta a podzimu minulého roku předplatila vakcíny u více firem, a také proto, že o nákupech vakcín EU vyjednává jako celek, dostávají se očkovací látky i do ČR. Předpokládá se, že budou k našim obyvatelům distribuovány v takovém množství, jaké dovolí výrobní a očkovací kapacity. Řada lidí si však musí na očkování ještě počkat a zároveň existuje část obyvatel, která s očkováním váhá. Ve společnosti tak panuje o vakcínách bouřlivá diskuze, k níž přispívají i některé nepravdivé výroky o selhání či „zaspání“ evropských institucí. EU a její členské státy se již od počátku snaží vyvracet různé mýty tím, že veřejnost informují, snaží se ji povzbudit k očkování a ujistit obyvatele o bezpečnosti vakcíny, která prošla nákladným vývojem, důsledným testováním a komplexním schvalováním. Aktuální průzkumy však napovídají, že naočkovat nejméně 60–70 % populace, což je rozsah proočkovanosti, který by měl zastavit šíření koronaviru, může být stále problém, a proto je v těchto snahách potřebné aktivně pokračovat.

Jak funguje nová vakcína proti COVID-19 a díky čemu je k dispozici za méně než rok od propuknutí pandemie? Jaká je role Evropské unie při získávání vakcín pro ČR a další evropské státy? V čem spočívá výhoda objednávek vakcín na celoevropské úrovni a proč si objednávky neřeší přímo Česko samo? Jak vlastně probíhá proces schvalování vakcín pro použití v EU a objevují se u současných vakcín nějaké problémy nebo vedlejší účinky? Jaké jsou nejčastější mýty a dezinformace snažící se odstrašit veřejnosti od očkování a proč se někdo snaží obyvatele od očkování odradit? Jak lze mýty spojené s očkováním vyvracet? Jak by měla vypadat úspěšná informační kampaň na podporu očkování veřejnosti a jak si v tomto ohledu stojí Česká republika? Bude zaveden jakýsi „COVID pas“, který bude podmínkou účasti na hromadných akcích či pro cestování po Evropě? Kdy se odhaduje z pohledu kapacit našeho zdravotnictví, že bude proočkována dostatečná část populace k tomu, aby se mohl život vrátit do normálu?

• Magdaléna Frouzová, tisková mluvčí, Evropská komise v ČR

Debatu bude moderovat Ondřej Houska z Hospodářské noviny.

Evropská unie přináší svým občanům mnoho výhod, a přesto patří ČR k zemím, kde její popularita kulhá kolem 50 %. Průzkumy u nás však ukazují, že zarytých odpůrců EU je pouze menšina a zbývající většina se dá rozdělit do čtyř skupin od zastánců EU až po ty, kteří jí nedůvěřují či ji chtějí reformovat. V samotném mediálním prostoru jsou pak pro běžného diváka lákavější negativní zprávy a snadno uchopitelné informace, což značně ztěžuje předávání informací o komplexních záležitostech, kterými evropská témata často jsou.

Proč se nedaří víc přiblížit a popularizovat evropská témata? Jaká témata a způsob prezentace v naší společnosti funguje a čeho by se měly naopak evropské instituce a samotná média vyvarovat? Hrají roli i dezinformace? Proč jsou Češi spokojení či nespokojení se členstvím v EU a jak komunikovat s většinovou společností o evropských tématech?

• Dita Charanzová, místopředsedkyně European Parliament, za ANO, Renew Europe

• Daniel Anýž, reportér, Aktuálně.cz

• Petr Kolář, bývalý velvyslanec v USA a Rusku

Debatu bude moderovat Ondřej Houska z Hospodářské noviny.

Přestože Bílý dům stále ještě oficiálně neuznal výsledky listopadových prezidentských voleb, Evropa a zbytek světa se připravují na čtyřleté vládnutí demokratického kandidáta Joe Bidena. Po ochlazení transatlantických vztahů za Trumpovy administrativy to řada evropských lídrů vítá jako příjemnou změnu. V posledních čtyřech letech totiž došlo z americké strany k několika krokům, které významně ovlivnily vzájemné vztahy – odstoupení od Pařížské klimatické dohody z roku 2015, vystoupení z dohody o otevřeném nebi či odstoupení od smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1988. Donald Trump byl (a stále je) kritický i v rámci NATO, kde prosazuje přísnější plnění dohodnutých finančních příspěvků od členských států. Joe Biden se naopak v rámci své volební kampaně například nechal několikrát slyšet, že v prvních dnech svého mandátu opětovně vstoupí do Pařížské klimatické dohody, tento slib zopakoval i bezprostředně po volbách. Neví se však, jak silnou pozici bude nový prezident mít. Donald Trump a mnoho dalších republikánů totiž zpochybňuje legitimitu voleb. Nový prezident se tak po nástupu do úřadu bude muset vypořádat řadou výzev, kterými mimo jiné budou stále přítomná pandemie, sílící Čína, ale i obstrukce republikánské strany a rozdělení společnosti po samotných volbách. Zůstává tedy otázkou, jakým směrem se budou ubírat vztahy USA a Evropské unie.

Jak se mohou vyvinout spory o výsledky prezidentských voleb v USA? Jak se změnila spolupráce USA a EU během mandátu Donalda Trumpa a mělo to dopad i na ČR? Jaký přístup lze očekávat od administrativy Joea Bidena? Do jaké míry se liší vztahy s USA napříč členskými státy EU a na čem především je založeno partnerství USA a ČR? Bude Evropa pro USA prioritou, nebo se, Spojené státy budou stále více zaměřovat na Asii a další regiony? Jaký přístup USA můžeme očekávat v dalších oblastech zahraniční politiky? A jak se vývoj transatlantických vztahů může dotknout životů občanů ČR a naší ekonomiky či bezpečnosti?

• Ladislav Miko, vedoucí, zastoupení evropské komise na Slovensku

• Stanislav Polčák, poslanec Evropského parlamentu, Starostové a nezávislí, EPP - European People's Party

• Soňa Jonášová, zakladatelka, Institut Cirkulární Ekonomiky

• Petr Balner, ředitel oddělení controllingu a analýz, EKO-KOM

Debatu moderuje Martin Vokálek, zástupce ředitele EUROPEUM Institute for European Policy.

V EU se každoročně spotřebuje 580 miliard plastových cigaretových filtrů, 46 miliard plastových lahví na nápoje, 36,4 miliardy plastových brček, 16 miliard plastových kelímků na kávu nebo 2,5 miliardy plastových nádob na potraviny. Většina všech vyrobených plastů končí na skládkách nebo v přírodě. Dle údajů Evropské komise pak plasty tvoří více než 80 % mořského odpadu. Tento problém, ještě prohloubený zvýšenou spotřebou plastových výrobků v časech koronaviru, by měla Evropě pomoci vyřešit směrnice, jež od roku 2021 zakáže prodej jednorázových plastových výrobků. Mimo samotný zákaz směrnice rozšiřuje doposud užívanou zásadu „znečišťovatel platí" zavedením systému rozšířené odpovědnosti výrobce. Směrnice si dále klade za cíl zvýšení recyklovaného obsahu v plastových lahvích na 30 % do roku 2030. Diskutuje se také o zavedení evropské daně z nerecyklovaných plastů. Ministerstvo životního prostředí odhaduje, že Česko bude na této dani odvádět do evropského rozpočtu zhruba dvě miliardy korun ročně. Navzdory podpoře mnoha členských zemí je daň i terčem kritiků, kteří tvrdí, že daň povede ke hledání způsobů, jak odpady levně odstranit, namísto jejich dalšího využití v oběhovém hospodářství.

Jaká je situace EU a Česka v oblasti produkce plastového odpadu? Jak výrazně se produkce odpadu jednorázových plastových výrobků zhoršila v roce 2020 jako následek koronavirové pandemie a o jaké produkty se v tomto směru jedná? Co je to oběhové hospodářství a jaký může mít pro Česko a Evropu význam? Je postup Evropské unie při řešení nadbytku plastového odpadu správný? Jaká kritika k nové směrnici zaznívá a jak by se dalo předejít obcházení nových pravidel? V čem bude jejich dodržování náročnější a jaký měřitelný účinek z pohledu úbytku plastového odpadu se od zavedení směrnice očekává? Jaké budou dopady těchto opatření a jaká odvětví nebo producenti budou nejvíce ovlivněni? Jak se členské státy staví k nové směrnici a dani?

• Štěpán Černý, ředitel Odboru koordinace evropských politik, Úřad vlády ČR

• Karolína Kottová, zástupkyně vedoucí a vedoucí politické sekce, Evropská komise v ČR

• Milan Votypka, terénní koordinátor organizace Pomáháme lidem na útěku

Moderátorka: Kateřina Etrychová.

Migrační krize roku 2015 ukázala, že dosavadní pravidla azylového procesu v Evropské unii nejsou ideální. Takzvaný Dublinský systém totiž přenechal zodpovědnost za azylový proces zemím, do kterých migranti dorazili jako první. Země jako Itálie či Řecko tak v době krize čelily obrovskému ekonomickému i administrativnímu tlaku a také situace v uprchlických táborech neposkytovala vždy pro jejich obyvatele základní zabezpečení. Dosavadním pokusům o reformu stávajícího systému pak zabránily spory členským zemí EU v otázce přerozdělovacích kvót. Navzdory tématům jako pandemie COVID-19 či Brexit, které momentálně dominují politické diskuzi mezi evropskými lídry, však možnost dalších migračních vln stále trvá. Evropská komise proto v září 2020 navrhla Nový pakt o migraci a azylu, který má reformu odblokovat. Cílem je především zásadně posílit spolupráci se zeměmi, přes něž nebo odkud migrace přichází a zvýšit účinnost prověřování nelegálně příchozích a jejich následné navrácení do domovské země. Návrh obsahuje i vyjasnění pravidel pro ochranu uprchlíků a zranitelných skupin a také systém účinné solidarity pro případy krize. Při jeho platnosti by si členské státy mohly vybrat, zda zemím zažívajícím největší tlak příchodu migrantů pomohou přijímáním relokovaných žadatelů o azyl nebo finanční podporou. Pomoc v krizových situacích by však, ať už v té či oné formě, byla povinná. To, zda bude pakt implementován, je stále otázkou. Vlády zemí EU debatu teprve zahajují, ale protože jde o téma celospolečenské, je na místě vysvětlovat, co obsahem návrhu je a co není.

Co přesně stojí v návrhu nového migračního paktu a co by jeho zavedení znamenalo pro členské země? Má pakt reálnou šanci zefektivnit řízení migrace? Co říká pakt o Schengenu a ochraně hranic? Jak se k paktu staví vláda ČR a ostatní země EU? Které země jsou největšími zastánci a naopak kritiky takzvané „povinné solidarity“? Jak návrh hodnotí experti? Dokáže pakt vyřešit problémy reformy Dublinského systému a má větší šanci, že projde schvalovacím procesem? Lze v dohledné době očekávat další imigrační vlnu do Evropy a co by byly její příčiny? Pokud ano, je na ni Evropa připravena? Jak se země EU postarají o zlepšení situace v uprchlických táborech a dodržování lidských prav běženců? V čem bude spočívat efektivnější integrace migrantů v zemích EU?

Současná koronavirová pandemie dopadla na životy každého z nás a Evropská unie se aktivně snaží řešit problémy v řadě oblastí, které byly pandemií či jejími dopady zasaženy. Budoucnost Evropské unie a jednotlivé státy však vedle koronavirové krize do velké míry ovlivňuji i další zásadní události současnosti, na které musí EU efektivně reagovat jako celek. Jedná se například o situaci v Bělorusku, na kterou evropští lídři odpověděli odmítnutím výsledků tamních prezidentských voleb a uvalením sankcí na osoby odpovědné za jejich falšování a za brutální zásahy proti demonstrantům. Situace v Bělorusku, která může mít dopad na celý region a na vztahy s Ruskem, však zůstává stále vyhrocena. Další výzvou pro Evropskou unii a její zahraniční politiku jsou postoje Turecka, ať už k migraci či k těžebním aktivitám ve východním Středomoří ohrožujícím suverenitu některých členských států EU. Zásadní výzvou je i probíhající ozbrojený konflikt v Náhorním Karabachu, kam se upíná pozornost velkých hráčů v regionu, a který vyžaduje rychlá řešení. Evropští ministři zahraničí se také nedávno dohodli na uvalení sankcí proti skupině ruských občanů jako odvetu za otrávení opozičního lídra Alexeje Navalného. Samotnou budoucnost EU pak mohou ovlivnit také nadcházející prezidentské volby v USA a řada dalších událostí, které mohou mít dopad na naší ekonomiku, a i život samotných občanů.

Jak si Evropská unie a její členské státy poradí s aktuálními geopolitickými výzvami, kterým musí i v době pandemie koronaviru čelit? Jaký je postoj Evropské unie k aktuální situaci v Bělorusku a co by mělo být podniknuto k řešení komplikované situace? Jak může vývoj v Bělorusku ovlivnit vztahy s Ruskem a dalšími státy? Měly by členské státy EU v návaznosti na otravu Alexeje Navalného přehodnotit vztahy s Ruskem a podporu projektů jako je Nord Stream 2? Jak by se měla Evropská unie postavit k aktivitám Turecka ve východním Středomoří a dalším postojům tohoto člena NATO? Měla by Evropská unie aktivněji reagovat na konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach? A jak mohou nadcházející volby v USA ovlivnit transatlantické vztahy a naši bezpečnost a ekonomiku?

Debata probíhá ve spolupráci s Forum2000 a Festival Demokracie.

Moderátorem debaty je Martin Vokálek, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM.

Velká Británie již od 31. ledna 2020 formálně není součástí Evropské unie, což však neznamená konec celého procesu Brexitu. Do konce letošního roku běží takzvané přechodné období, kdy by se měly dojednat přesné podmínky budoucích vztahů EU s Velkou Británií. Zároveň byl celý proces vyjednání v tomto roce zásadně ovlivněn i pandemií koronaviru, která upoutala pozornost politiků. V rámci dojednání budoucí podoby vztahů EU s Británií však zůstávají nezodpovězené důležité otázky, jako budoucnost obchodních vztahů, celní politiky, či bezpečnostní spolupráce. Obchodní vztahy mezi Londýnem a Bruselem má pomoci regulovat obchodní dohoda, kterou se právě v těchto dnech snaží intenzivně vyjednat zástupci obou stran, a která by měla být dojednána během října. Situaci však kromě pandemie komplikuje i kontroverzní návrh zákona o vnitřním trhu v britském parlamentu. Ten Evropská unie označila za porušení mezinárodního práva a dala Velké Británii ultimátum požadující stažení tohoto kontroverzního návrhu, který by zásadně porušoval to, na čem se EU s Británií dříve dohodla.

V jakém stádiu se nacházejí jednání o obchodní dohodě a dalších vztazích EU a Velké Británie? V čem spočívá kontroverzní návrh britského zákona o vnitřním trhu a proč komplikuje samotná jednání? Jaký vliv na evropské a české podniky, ale i běžné občany, by měl definitivní odchod Británie bez uzavření dohody o budoucích vztazích s EU? Jsou naši podnikatelé na tuto možnost připraveni? Může EU v budoucnu s Británií nadále počítat jako s politickým a ekonomickým partnerem, nebo se Británie více odkloní směrem k USA? Jak bude vypadat pobrexitová spolupráce v jiných oblastech, jako jsou například boj proti klimatické změně či migrace? Jak může budoucnost obchodních vztahů EU s Velkou Británií ovlivnit ekonomická krize způsobená pandemií koronaviru? A jaké bude od roku 2021 postavení občanů EU žijících v Británii?

Debatu připravili Zastoupení Evropské komise v ČR a Institut pro evropskou politiku EUROPEUM ve spolupráci s Europe Direct Česká republika a Eurocentrum Praha.