Café Evropa

Hosté:

Moderátor: Luboš Palata, Denik.cz

Debata proběhla 13. prosince 2021 online formou.

-----

V posledních týdnech se (nejen) evropské země potýkají s další vlnou nemoci covid-19. V mnoha z nich dosahují počty nově nakažených nejvyšších hodnot od začátku pandemie. Původní představy o tom, že s příchodem očkování budou lidé moci odložit ochranné pomůcky a život se konečně vrátí „do normálu“, se bohužel nenaplnily. Podle odborníků je problém především v nízké celkové proočkovanosti obyvatelstva, která brání ve vytvoření kolektivní imunity. V České republice je proti koronaviru očkováno kolem 60 % obyvatelstva, což je pod průměrem EU. Data přitom ukazují, že v zemích s vysokou proočkovaností je aktuálně znatelně nižší počet obětí v přepočtu na milion obyvatel než v zemích, kde vakcinace postupuje pomalejších tempem. Snahy politiků motivovat lidi k očkování však často nedopadají na úrodnou půdu a vlády tak přemýšlí, jak zabránit dalším vlnám Covidové pandemie. Rakousko jako první země EU přišlo s plánem plošného povinného očkování svých občanů. Povinnost nechat se očkovat zvažují i na Slovensku či v Maďarsku. Další země tento krok zavedly již dříve pro zaměstnance v určitých sektorech, především pro zdravotníky nebo pracovníky v domovech s pečovatelskou službou. Dosluhující premiér Andrej Babiš sice odmítl rakouskou cestu, nicméně v poslední době začala vláda uvažovat o možnosti povinné vakcinace zaměstnanců některých profesí.

Mělo by být v ČR zavedeno povinné očkování? Nejednalo by se o přílišný zásah do osobní svobody jednotlivce? Bylo by z legislativního hlediska vůbec možné povinnost vakcinace zavést a vymáhat? Co je důvodem současné vyhrocené situace mezi zastánci a odpůrci očkování? Nemůže povinné očkování zdravotníků vyústit v nedostatek zdravotnického personálu, který je v současné době klíčový? Existují vůbec ještě nějaké způsoby, jak úspěšně motivovat občany k očkování bez nutnosti zavádění povinnosti očkovat se?

Hosté:

Daniel Braun, zástupce vedoucí kabinetu místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové

Moderátor: Luboš Palata, Denik.cz

Debata proběhla 9.prosince 2021 online formou.

-----

Ačkoliv si je EU vědoma obrovských přínosů umělé inteligence v každodenním životě evropských občanů, její nynější nízká regulace by v budoucnu mohla způsobit nemalé problémy. Proto v rámci snah o posílení důvěryhodné umělé inteligence schválila v dubnu 2021 Evropská komise dlouho očekávané Nařízení o evropském přístupu k umělé inteligenci. Cílem nařízení je v občanech podpořit důvěru v umělou inteligenci prostřednictvím právního rámce a motivovat podniky k rozvoji a uplatňování těchto technologií, investic a inovací.

Nařízení například dává do souvislosti plán na podporu excelence v oblasti umělé inteligence s prioritami Komise – Zelená dohoda pro Evropu a digitální transformace, Plán na podporu oživení Evropy. Dále kategorizuje umělou inteligenci podle rizik, které s sebou potenciálně nesou, do 4 kategorií. Nepřijatelná rizika zahrnují umělou inteligenci, která by mohla být hrozbou pro občany EU, a jejíž použití by mělo být zakázáno – např. social scoring. Vysokým rizikem jsou označovány technologie používané v kritické infrastruktuře, vzdělání či zdravotnictví, přičemž jejich použití by mělo být pečlivě posuzováno nejen před uvedením na trh, ale i po celou dobu jejich životního cyklu. Nástroje, které napodobují lidi, jako jsou například chatboti, spadají do omezených rizik. Tyto systémy by měly být v budoucnu více transparentní v informování uživatelů o své identitě. Poslední skupinou je umělá inteligence představující minimální rizika, do níž patří například videohry s prvky umělé inteligence nebo filtry proti spamu. Do této kategorie se řadí většina umělé inteligence, která představuje zanedbatelné nebo nulové riziko.

Jaký vliv bude mít nařízení na vývoj budoucí umělé inteligence? Ovlivní nařízení již umělou inteligenci? Je nová právní regulace umělé inteligence v EU potřeba – nestačí již existující předpisy (Základní charta EU, GDPR)? Jak se k návrhu staví přední hráči na poli AI?

Hosté:

Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

Debata proběhla 6. prosince 2021 online formou.

Je Česko na zavedení eura připravené? Škodí dosavadní nepřijetí eura české ekonomice? Jak by přechod na společnou evropskou měnu ovlivnil život občanů ČR? Existuje výhledově nějaký termín, kdy by se v Česku mohlo platit eurem? Jaké povinnosti by čekaly na občany při procesu odstoupení od české koruny? Nejsou nevýhody členství v eurozóně, které se ukázaly například při řecké krizi, pro ČR až příliš riskantní? Je nepřijetí eura výrazem nedůvěry v EU?

Hosté:

Moderátor: Luboš Palata, Denik.cz

---

Ceny energií v posledních týdnech závratně stoupají napříč Evropou i světem. Například v Evropě cena zemního plynu na chvíli vzrostla až o více než 800 procent. Zemní plyn se v mnohých státech využívá k vytápění domácností a také dodává elektřinu průmyslu a ve snahách upustit od využívání uhlí má hrát důležitou roli. Nedostatek plynu na trhu může zároveň vážně ohrozit další oživování evropské ekonomiky. Cenu energií tlačí vedle snahy oživit ekonomiku také vysoká konkurenční poptávka v Asii, nižší zásoby po nepřiměřeně chladném jaru a horkém létu v Evropě, nižší dodávky z Norska kvůli opravám infrastruktury a ruské taktizování s plynovodem Nord Stream 2. Kvůli růstu cen na trhu ukončují také činnost někteří velcí dodavatelé – v Česku například skončil jeden z největších dodavatelů energií, Bohemia Energy. Pro statisíce zákazníků to znamená automatický přechod k jiným dodavatelům, mnohdy ale za méně výhodné ceny.

Můžeme hovořit o aktuální situaci jako o další energetické krizi a jak se současná situace liší od krize v roce 2009? Jak reaguje Česko a další evropské státy na masivní nárůst cen energií? Co je možné dělat na úrovni EU? Jaký podíl má na současném růstu cen Rusko? A jakou roli v tom hraje zelená transformace či Zelená dohoda pro Evropu? Dokážou investice do nových větrných nebo fotovoltaických elektráren plně pokrýt výpadky v produkci? Jak je ve spojitosti s cenami elektřiny důležitý vývoj počasí? Jakým směrem se může situace vyvíjet a čeká nás energetický kolaps?

Hosty debaty jsou:

V dubnu 2021 představila Evropská unie svůj nový vesmírný program a plány na další objevování kosmu. V červnu také přejmenovala agenturu pro navigační systém GSA sídlící v Praze na Agenturu EU pro kosmický program – EU SPA. Česko se tak stalo centrem všech vesmírných projektů EU včetně dosavadních satelitních a navigačních projektů jako EGNOS a Galileo či Copernicus – program pozorování Země, který je mimo jiné klíčový i pro mezisektorové řešení evropské zelené agendy a zelené ekonomiky, nebo programy zaměřené na bezpečnost, včetně bezpečné komunikace pro státní orgány a instituce. EU tímto krokem nejen propojuje v jedné agentuře služby jako telekomunikace a satelitní navigace s vesmírným výzkumem a inovacemi, zároveň si od toho slibuje lepší využívání vědy a soukromých firem při vývoji technologií, které jsou nezbytné pro schopnost Evropy být vedle USA klíčovým hráčem ve zkoumání vesmíru. V neposlední řadě vznik nové Agentury EU pro kosmický program (EUSPA) představuje velké příležitosti i pro Česko – například větší zapojení do výzkumu vesmíru, vývoje technologií na komerční bázi nebo sběr zkušeností pro vlastní mise a projekty.

Hosty debaty jsou:

Česko po nedávných volbách povede nová vláda. Ta bude muset čelit domácím výzvám, jako je vysoká inflace a rychle rostoucí státní dluh, přechod na nízkouhlíkové hospodářství či otázka dostupného bydlení. Zároveň však českou vládu čeká i mnoho důležitých otázek s evropským přesahem – mimo pokračující pandemii koronaviru a s tím související ekonomickou obnovu, digitální a ekologickou transformaci jsou to například i témata bezpečnosti, migrace a hybridních hrozeb, nebo upevnění pozice EU v globálním společenství. Nový kabinet přitom bude moci vzhledem k blížícímu se českému předsednictví v Radě EU do značné míry ovlivnit evropské snahy se s těmito výzvami vypořádat. Předsednická země má také velkou příležitost posílit svůj hlas a pozici v Evropě a zároveň prosadit některé ze svých zájmů a priorit.

Jaké bude další směřování české evropské politiky a jak se budoucí vládní koalice bude prezentovat při jednáních v EU? Můžeme očekávat, že se nová česká vláda bude snažit posílit české postavení v EU, nebo bude zájem o evropskou agendu u nové vlády spíše menší? Jak by to ovlivňovalo pozici Česka v EU? A jak mohou nově zvolení poslanci a nová vláda přiblížit evropskou politiku blíže našim občanům? Jak se nová vláda postaví k úvahám o reformě a budoucnosti Evropské unie?

Hosty debaty jsou:

Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

Debata proběhla v online formě 14. října 2021.

--- 

V rámci boje proti klimatické změně a jejím dopadům se státy EU zavázaly dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. Vedle řady dalších opatření Evropská komise také navrhuje, aby se od roku 2035 v EU prodávala jen auta neprodukující emise oxidu uhličitého. Důraz by byl kladen na nízkoemisní a bezemisní pohony, především pak na elektromobilitu. Pro Evropu by tento projekt znamenal prudký nárůst počtu elektromobilů a také nutnost dobudovat masivní infrastrukturu k jejich dobíjení. V řadě zemí západní a severní Evropy jsou automobilky i společnost již v současné době poměrně lépe připraveni na transformaci k elektromobilitě a nákup vozidel s baterií je navíc někde řidičům i částečně dotován. Plány Evropské unie však znamenají značnou výzvu pro automobilový sektor v Česku, kde je značná část průmyslu a ekonomiky napojena na výrobu klasických spalovacích automobilů. Vyšší pořizovací cena elektromobilů navíc může vést k tomu, že si lidé ponechají auta se spalovacími motory i po hranici jejich životnosti a tím dále negativně ovlivní životní prostředí.

Je Evropa připravena na přechod k elektromobilitě a co by to znamenalo pro automobilový sektor? Jaké budou dopady konce výroby aut se spalovacími motory na evropskou a českou ekonomiku? Jak se k tomuto návrhu staví automobilky a společnosti v automobilovém průmyslu a hrozí zvýšení pořizovací ceny nových aut? Existuje šance, že bude do roku 2035 v ČR dostatečná síť dobíjecích stanic pro elektromobily? Je elektřina v konkurenci vodíku a dalších zvažovaných pohonů tou nejlepší volbou? Jaká další pozitiva mají elektromobily a jak je komunikovat veřejnosti? A jaké nedořešené oblasti či negativa se s elektromobily spojují?

Hosty debaty jsou:

- Petr Čáp, zástupce Centrum občanského vzdělávání

- Ondřej Lánský, vedoucí Katedry občanské výchovy a filosofie, Pedagogická fakulta UK

- Petra Slámová, učitelka OV, místopředsedkyně Občankáři aneb Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd, z.s.

Moderátor: Luboš Palata, Deník.cz

Občané dnes žijí v neustále a rychle se měnících společenských a politických podmínkách a potýkají se s narůstajícím ohrožením základních hodnot jako mír, svoboda, rovnost a lidská práva. Soudržnost a základní demokratické hodnoty naší společnosti jsou v současnosti narušovány stále intenzivněji nejrůznějšími dezinformacemi a lživými zprávami, projevy nenávisti a rasismu, xenofobií; různými formami populismu; nekalým byznysem, apod.

S ohledem na to je výchova k občanství a k demokratickým hodnotám důležitější než kdykoliv jindy, a to na všech úrovních vzdělávacího procesu. Občanské vzdělávání si kromě porozumění politickému procesu a poznání institucí klade za cíl vybavit občany také kompetencemi a hodnotami, které jim umožní se účinně zapojit do demokratické společnosti a být její součástí. Mimo dovedností v oblasti práva a fungování státu, kritického myšlení, spolupráce či vedení dialogu si také zakládá na principech plurality názorů, hodnot stanovených demokratickou ústavou či politické svéprávnosti občanů. Navzdory nezpochybnitelné důležitosti těchto dovedností však existují velké rozdíly v podpoře občanského vzdělávaní v zemích EU, ale také uvnitř jednotlivých států. Jsou to například rozdílně nastavené vzdělávací procesy a požadavky na budoucí pedagogy, podpora mimoškolních aktivit nebo počet let a forma, jakou se na školách výuka k občanství uskutečňuje. Uvnitř jednotlivých zemí může být pak rozdílný systém a intenzita občanského vzdělávaní na různých typech škol.

Je systém občanského vzdělávání v Česku vhodně nastaven vzhledem k rychle se měnícím společenským podmínkám a narůstajícímu množství informací? Jaké změny čekají podobu občanské výchovy při možné reformě obsahu vzdělávání a úpravě rámcových vzdělávacích programů? Mají učitelé občanské výchovy dostatečný prostor věnovat se významným aktuálním tématům z domácího i mezinárodního dění? Dostávají dostatečnou podporu a prostor ze strany státu a vedení škol dále se v těchto oblastech vzdělávat? Jak se vzdělávací proces změnil vlivem digitálních technologií a zejména vlivem sociálních sítí? Jaké jsou hlavní znalosti, hodnoty a kompetence, které by si studenti měli z občanské výchovy odnést?

Hosty debaty budou:

Moderátor: Martin Vokálek

Projev o stavu Evropské unie je každoroční vystoupení předsedkyně Evropské komise na plénu Evropského parlamentu a debata s poslanci, které mapuje vývoj v EU a ukazuje její další směřování. Na vystoupení Ursuly von der Leyen budou v naší debatě reagovat zástupci mladší generace, kteří již většinu svých životů prožili jako občané EU.

Letošní projev se opět s jistotou dotkne pandemie koronaviru a jejích dopadů na společnost a ekonomiku. Vedle pandemie se však Evropa musela v posledních měsících také vypořádat s bezprecedentními přírodními katastrofami jako povodně v Německu a Belgii či ničivé požáry v Řecku a Středomoří. Tyto a další události v Evropě i ve světě zajisté ovlivní budoucí směřování EU na mnoho let. I proto je tedy důležité, aby se ke směru, kterým se bude EU ubírat, vyjádřili i mladí lidé. Debata se tak bude věnovat tomu, co zazní 15. září v projevu o stavu Evropské unie a jaké z toho lze dělat závěry.

Jaký vliv bude mít pandemie, ale i jiné události z posledního roku, na mladé Evropany? Jak bude vypadat směrování Evropy v dalších letech? Co můžeme očekávat od Konference o budoucnosti Evropy? A co může přinést následující rok a jak se aktuálním i budoucím výzvám postavit?

Hosty debaty jsou:

• Katharine Klačanský, výzkumná pracovnice, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM

• Jan Linhart, Zelená pro Pardubicko

• Jindřich Petrlík, Arnikajsou

Moderátorka: Kateřina Etrychová

Mnoho míst v Česku se dodnes potýká s ekologickými následky z dob těžkéhochemického průmyslu. Jde hlavně o závažnou kontaminaci povrchových a podzemních vod a horninového prostředí, ke které v minulosti došlo nevhodným nakládáním s těžkými kovy, pesticidy nebo ropnými látkami. V posledních letechjsme svědky aktivního úsilí ze strany státu, Evropské unie i samotných krajů odstranit ekologické zátěže především s cílem ozdravění životního prostředí a eliminace zdravotních a ekologických rizik spojených s kontaminací. Příklady snaho odstranění starých ekologických zátěží nalezneme i u společností a továren v Pardubickém kraji. V České republice je za řízení a financování odstraňování těchto zátěží zodpovědné Ministerstvo životního prostředí. To v minulosti společně se Státním fondem životního prostředí ČR vymezilo až 400 milionů korun na odstranění ekologických zátěží a analýzu jejich rizik v rámci Operačního programu Životní prostředí. Některé kraje ČR ale aktivně usilují o odstranění ekologických zátěží i mimo režim ekologických závazků státu. 

Jak velké riziko představují pro lidské zdraví a pro životní prostředí staré ekologické zátěže po chemickém průmyslu? Jak takové odstraňování ekologických zátěží vlastně probíhá a co nápravná opatření obsahují? Kolik vážných ekologických zátěží ještě zbývá na území ČR? Měl by za odstraňování starých ekologických zátěží být zodpovědný stát nebo by si ho měly řídit samy kraje? Jak v tomto ohledu vypadají kompetence krajů? Jakým způsobem Evropská unie podporuje odstraňování starých ekologických zátěží? Jaké k tomu poskytuje dotace a jak je lze čerpat? Jak si v tomto ohledu vedou jednotlivé kraje ČR asituace kterých je nejvážnější? Bráníme nějak vzniku dalších podobných zátěží vbudoucnosti?