Fukocast

První třetina byla výborná, atmosférická a chytrá. Pak přišla trocha (stále fungující) romantiky a v polovině se to zcela překlopilo v Resident Evil 11 (nebo kolik). Pořád to bylo celkem zábavné a vizuálně působivé, ale nemůžu ignorovat ten z mého pohledu promarněný potenciál začátku.  (Ilča 80 %)

Slabší než první film, a to bez ohledu na to, jestli jste ho viděli a jestli víte, kdo je Miki Černák. 100 minut mafiáni dělají náhodné mafiánské věci, pak Mikiho zavřou a je konec. Řemeslná stránka a herecké výkony jsou slušné, ale scénář je hodně slabý. (Ilča 30 %)

Pocta epickým (dějem, ne výpravou) filmům minulých desetiletí. Úžasně vypiplané dialogy, krásná kamera a zajímavá hudba. Místy možná trochu moc pomalé a bezcílné, ale úplně na konci je překvapivá pointa, která většině toho, co jsme viděli, dá zajímavější smysl. (Ilča 100 %)

Měl jsem z toho převládající WTF pocit, který byl víceméně příjemný, protože něco takového se hned tak nevidí a bylo jasné, že tvůrci měli nějakou jasnou dramatickou vizi - i když jsem ji nepochopil. Mělo to mít nějakou jinou "message" než "když jsi psychopatický gangster, špatně dopadneš"? Ale docela to uteklo. Jednoznačné mínus a nechtěný (zřejmě?) humor tkví ve skutečnosti, že hlavní hrdinka (t.j. žena) pořád vypadá jako nabušený chlap v paruce a během celého filmu to žádné jiné postavě nepřijde divné. (Ilča 60 %)

Z "Párty Hárd" jsem byl nadšen, ale tohle jako kdyby natočil (a především napsal) někdo úplně jiný. Ano, vizuálně to vypadá o něco profesionálněji, ale jaksi se vytratila většina chytřejšího humoru a zůstaly jen "věci na jistotu" jako sprostá mluva, zvracení a fekálie. Ve filmu je mnoho víceminutových scén, při kterých se NIKDO v plném sále ani neuchechtl, a to je tohoto typu snímku na pováženou. (Ilča 40 %)

Série působivých obrazů a scén, tentokrát z Neapole. Pořád je to "typický Sorrentino" a pravděpodobně bych to poznal i kdybych to předem nevěděl. Ale je to výrazně snesitelnější než "Oni a Silvio", především proto, že hlavní hrdinka to celé nějakým smysluplným způsobem spojuje. (Ilča 60 %)

Jarcovjáková je zajímavá postava (byť postava, se kterou bych nikdy v životě nechtěl osobně komunikovat), její fotografie stojí za povšimnutí a způsob zpracování tohoto dokumentu je téměř geniální. Nemyslel bych si, že devadesátiminutová sekvence statických fotografií s hudbou, zvukovými efekty a vyprávěním může tak dobře fungovat. (Ilča 70 %)

Kvalitní herecké výkony a režie, ale v ostatních ohledech (např. scénář, kamera...) nic zajímavého. Hlavní hrdinka se trápí, trápí, a trápí... až je konec. Trápení je v průběhu filmu trochu permutováno, ale jde pouze o střípky, které (záměrně?) nevytvářejí žádný dramatický celek, natož zápletku.  (Ilča 50 %)

Z dosavadních Eggersových filmů je tento nejméně autorský, nejméně konzistentní a nejvíce působí jako kdyby do jeho vzniku někdo kecal ohledně jeho komerčního potenciálu. Výsledek je tudíž poněkud schizofrenní, chvíli artový, chvíli komerční, a nepříjemně rozvleklý. (Ilča 70 %)

Zcela nevyčerpávající povídání o japonských tahových RPG hrách. Zmíněné byly především hry: