Nečekaně se vyvine podcastový rozhovor s pětačtyřicetiletým hercem Petrem Vaňkem, který se v redakci Reportéra velmi otevře. Vypráví o tom, jak měl kdysi pocit, že nosí na krku holou vlčí hlavu. Vzpomíná, jak se sám a bez jídla vydal na čtyři dny do hlubokého lesa.

„Po dvou dnech uklidňování jsem se konečně stal součástí přírody. Cítil jsem třeba chvění země, když se blížilo zvíře. Vzpomínám, jak jsem strašně dlouho seděl na pařezu a přiběhla srna. Nevěřícně se na mě podívala, dokonce z toho překvapení zakopla jedním předním kopýtkem o druhé.“

Kromě toho Petr Vaněk vypráví o novém trendu v pohřbívání, který ho nadchl: „V Americe je firma, která nabízí výborné, velmi efektivní zkompostování lidského těla. Doufám, že se to dostane i k nám. Rozhodně se jednou chci stát kvalitním kompostem.“

Ten moment nastane, doufejme, za dlouho. Smrti se Petr Vaněk nebojí, ale zatím by umíral spíše nerad. „Před třemi lety mi lékaři našli nádor ve střevě a já několik měsíců nevěděl, co bude. Nicméně byl jsem za tu zkušenost od začátku vděčný. Vnímal jsem to mimo jiné jako znamení, že je čas něco změnit. Dělat jsem všechno proto, abych žil, a zároveň jsem přestal mít strach. Nejenom ze smrti, z mnoha věcí. Začal jsem realizovat věci, po kterých jsem dřív jenom platonicky toužil. Pořídil jsem si druhého psa. Začal psát scénář. Letos jsem dokonce natočil desku, na což bych si před tím nádorem rozhodně netroufl.“

Zmíněnou desku dal dohromady společně se skladatelkou Sárou Bukovskou.

„Poznali jsme se, když mě pozvali z Karlína na konkurz do muzikálu Sherlock Holmes, ona tam Sára dělá sbormistryní. Nabídla se, že zkusí zhudebnit nějaké mé texty, spolupráce nám šla, a tak teď vyšlo album. Jmenuje se Roztáhnout křídla, protože mám pocit, že jsem s tou deskou křídla roztáhnul. Pomalu začínáme koncertovat (poprvé 14. prosince v pražském prostoru Peškovka), a já se těším, že to je všechno teprve začátek.“