Hovory

„Smrt vlastního dítěte je nepřenositelná zkušenost. Je to největší životní ztráta, nic horšího už se nemůže stát. Vinu za Anetčinu smrt jsem hledala i u sebe. Ptala jsem se, co jsem dělala špatně. Co jsem mohla udělat líp. Co jsem neudělala, udělat mohla a naopak. Ale zároveň jsem cítila, že mám svědomí čisté,“ říká Martina Kulhánková, která vede organizaci Černobílý život.

„Dobré víno poznáte hlavně čichem. Určujeme i viskozitu a barvu, která hodně ukáže,“ popisuje sommeliér Lumír Sendrei, co máte při prvním doušku hledat. U šampaňského pak musíte dodržet teplotu, protože teplé vám asi moc chutnat nebude. „Bublinky se zráním v lahvi ale vytrácejí, takže platí: čím starší, tím bude mít i míň bublin,“ tvrdí.

„Nehrajeme si s čísly a z našich produktů nevzniká žádný odpad,“ říká v Hovorech o firemním přístupu k udržitelnosti podnikatel v módním průmyslu Martin Kůs. Vystudovaný architekt a designér je přesvědčený, že tato specializace mu dala užitečné základy k úspěšnému působení v módě.

Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera a ocenění Kniha roku Lidových novin Aleš Palán dlouho snil, aby mohl napsat knihu rozhovorů s Miloslavem Nevrlým, což je pro trampy a skauty osobnost, jak sami říkají, určující. „Miloslav je na jednu stranu ve skrytu, na druhou je to erbovní autor pro skauty, tuláky i pro ty, co jsou v pohybu, a to už od 50. let. Za chvíli mu bude 90 a stále je skvělé fyzické i psychické kondici,“ říká v pořadu Hovory.

„V médiích a České televizi jsem si vyzkoušela vlastně úplně všechno – a vše, co jsem tomu dát mohla, tak jsem tomu i dala. Všechno má nějaký začátek i konec – některé věci skončily z mé vůle, protože jsem byla jen ,záskok‘, někdy to byla vůle té druhé strany, protože jsme se prostě vzájemně ,nepotkali‘. Ale tím jsem se opravdu nikdy netrápila,“ popisuje svou dřívější profesní dráhu Jolana Voldánová, dnes ředitelka Nadace Charty 77.

„Když jsem se rozhodl jít na volnou nohu, ozvali se mi z jednoho vydavatelství a dnes je z toho pestré portfolio publikací o historii, hokeji, pivu nebo vlastivědě,“ vysvětluje Radek Diestler. Vystudoval historii a dlouho se věnoval hudební publicistice – také napsal asi 15 knih. „Asi před půl hodinou jsem poslal do tiskárny knihu, která má být součástí cyklu Devadesátky, kde by měl být jak hraný film, tak dokument,“ dodává.

„Člověk má někdy pocit, že pět let tvoří něco, co nikdo nedělá – a pak zjistí, že na druhé straně planety to dělá několik dalších. Já jsem tak ,citoval‘ slavné obrazy a vědomě na ně navazoval. A to je ten klíč: Poučeně čerpat z věcí, které už byly vytvořeny a originálním způsobem s nimi pracovat,“ myslí si výtvarník Jakub Janovský.

„Dětskou duši může nejvíc ,bolet‘ nezájem a necitlivost,“ říká primář oddělení dětské a dorostové psychiatrie Tomáš Havelka. „Ale nechtěl bych tvrdit, že necitlivostí jsou způsobena všechna dětská trápení – tak to není, protože spektrum duševních poruch je obrovské,“ dodává v pořadu Hovory.

Děti a senioři. Dvě generace, které se setkávají díky komunitnímu centru Spoj dva světy. V ČR existují projekty, které propojují domovy seniorů s mateřskými školami, ale doposud nebylo vytvořeno místo pro setkávání mimo tyto instituce. Je to zvláštní pouto, které se některým dětem v dnešní době nedostává a my jsme se rozhodli to změnit, říkají Iva Volfová a Lucie Peštová z Krizového centra pro děti a rodinu v Českých Budějovicích.

„Současnému člověku občas chybí rituály, něco, čím bychom leccos zakončili, případně to líp uchopili. V tu chvíli může být na místě terapie v přírodě. Například ve chvíli, kdy vám odejde někdo blízký, vy truchlíte a zároveň si s tím nedokážete pomoct sami,“ říká psycholog a propagátor tzv. terapie mezi stromy Adam Táborský. Se svými klienty totiž občas vyrazí do přírody, třeba na procházku, a tvrdí, že ani v lese neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení.