Hovory

„My anesteziologové s nadsázkou říkáme, že uspat pacienta umí cvičená opice, ale vzbudit ho, to už chce trochu fištrónu,“ říká anesteziolog Milan Hrobský. „Ale neberte to nějak vážně, obě tyto fáze jsou extrémně náročné, průběh anestezie a probuzení je malinko náročnější,“ zdůrazňuje v pořadu Hovory.

„Zážitek z kombinování historie, dat a matematiky byl zásadní pro to, abych se věnoval ekonomii, a to místo práce v archivu,“ popisuje v Hovorech ekonom a akademik Radim Boháček. Ve své práci dokázal všechny své odbornosti zkombinovat. „Rád se vracím k historii, jsem vlastně v čase, kdy sbíráme i zpětně data, což používám pro hned několik projektů,“ říká.

Básnířka a recitátorka, zpěvačka, překladatelka a učitelka francouzštiny Eva Mišíková přiznává, že písňové texty současné rodinné kapely E+Mausy jsou zhudebněné básně. „Dodnes se nepovažuju za takovou básnířku, která je všude a všechno obsahuje. Myslím tím různé literární kruhy. Mám periody, kdy píšu a baví mě to, a pak mne to zase odfoukne někam jinam,“ popisuje v pořadu Hovory.

„Život každého člověka je velký dar a každý z nás je velký originál. A mne baví příběh každého člověka zkoumat. Nikdo na světě není stejný, každý má jiný příběh – a jistě jsou na světě i ti zlí. Někdo vám řekne, že se nemá smysl zlým člověkem zabývat, ale já pak zjistím, že i ten na první pohled zlý člověk je nakonec vnitřně krásný,“ říká salesián a kněz Leoš Ryška, ředitel TV Noe.

„Železničáři byli dřív velice ctěni, váženi. Pohlíželo se na ně jako na váženou sortu lidí. Dnes je to pro lidi obyčejné povolání. Občas mi někdo řekne: ,Wow, ty děláš na dráze‘, ale obvykle a z legrace říkám, že tohle není práce, na kterou by se daly balit holky,“ shrnuje průvodčí, vlakvedoucí a také influencer Phan Anh Tran, kterému všichni říkají Honza.

„Táta byl navenek nesmírně zábavný, ale uvnitř to muselo být veliké drama. Jeho terapie spočívala v tom, že se měl ze všeho vypsat,“ říká o významném protinacistickém odbojáři a literátovi Františku Robertu Krausovi jeho syn, ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus. Jaké je pečovat o literární odkaz přeživších holocaustu popisuje už ve třetí knize povídek svého otce.

Jak daleko je od cimbálu k bicím a od folklóru k Pearl Jam? To v Hovorech prozradí frontman valašskomeziříčské kapely Docuku, jinak ředitel jedné z tamních základních škol Jiří Buksa. Jak se takové mezižánrové rozkročení ozývá v hudbě jeho skupiny, na to se ptá Vladimír Kroc.

Autorka cvičebního programu Vnímej své tělo Zuzana Bičíková nejdřív lidi učila pracovat s dechem, postupem času se její metoda posunula. „Jde to směrem zjemňování. Už to není jen o vnímání těla skrz dech, pohyb, ale o jemný pohyb. Je to i o ladění se dovnitř těla, směrem na pocity uvolnění, oproštění se od myšlenek nebo naučit mysl vypnout. To pak znamená aktivovat vědomí ve svém těle. Tohle pro mne aktuálně znamená ,vnímat své tělo‘,“ popisuje.

„Vlastně mě velmi překvapil zájem současné veřejnosti o téma i naši online databázi Svědectví Romů a Sintů,“ říká spoluautorka projektu Renata Berkyová. Ve své práci kombinuje romistiku s historií. „Víc než bolest se mi v konkrétních příbězích vyjevuje odhodlání udržovat paměť. Přijde mi fascinující a důležité upozorňovat na počiny Romů, které byly v historii opomíjené.“

„Stromy ve městě nepěstujeme kvůli samotným stromům – kdyby nám o ně opravdu šlo, o jejich ,štěstí‘, tak bychom je nevysazovali do ulic. To je pro ně velmi nehostinné prostředí. Pěstujeme je kvůli lidem, protože je potřebujeme k udržení komfortu vlastního života,“ říká arborista David Hora s tím, že na stejné téma existuje už mnoho studií.