Filmový režisér Otakar Vávra natočil za šedesátiletou filmovou dráhu 49 celovečerních filmů a jedním z dominujících témat byla historie. Každoročně se na televizních obrazovkách objevují filmy Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem, které jsou souhrnně nazývány husitskou trilogií.

Tím se zabývá další díl z cyklu Jak to bylo doopravdy. Autorka pořadu Ivana Chmel Denčevová hledá odpovědi s historikem Jiřím Plachým.

Rodina je slabým místem každého člověka, a proto se cílené útoky na rodinné příslušníky – povětšinou zcela nevinné – staly prostředkem totalitních režimů. Jednou z takových metod je „krevní msta“, kdy za prohřešky blízkých nese odpovědnost celá rodina. Nacisté se neštítili ničeho a naopak zneužívali všeho – včetně slabých míst v podobě blízkých.

Zamyšlení nad represemi totalitního státu proti těm, kteří chtěli žít ve svobodě, nabízí další díl historického cyklu Jak to bylo doopravdy. Pořad připravila Ivana Chmel Denčevová.

Normalizace, historické období Československa v 70. a 80. letech, je do značné míry absurdní už svým názvem. Zdání, že se situace dostává do pomyslného normálu po nadějích spjatých s demokratizačním procesem v období Pražského jara. Ovšem ona „normalita“ znamenala další utažení všeho, v čem lidé žili. S okupačními vojsky v zádech a se všudypřítomným strachem, co všechno se jim a jejich blízkým může stát.

Milada Horáková se stala se symbolem krutosti, nelidskosti, nespravedlnosti příznačné pro komunistický režim v Československu. Přesto se objevily názory, podle kterých „se přece přiznala“, nebo „že celý proces probíhal tak, jak měl dle zákona a právního řádu“, jak nám říkala komunistická politička (do roku 2017 i poslankyně KSČM) Marta Semelová.

Milada Horáková se stala se symbolem krutosti, nelidskosti, nespravedlnosti příznačné pro komunistický režim v Československu. Přesto se objevily názory, podle kterých „se přece přiznala“, nebo „že celý proces probíhal tak, jak měl dle zákona a právního řádu“, jak nám říkala komunistická politička (do roku 2017 i poslankyně KSČM) Marta Semelová.

Autorka Ivana Chmel Denčevová hledá odpovědi s historikem Františkem Hanzlíkem. Režii měl Michal Bureš.

Příjmení Masaryk patřilo v období prvorepublikového Československa k velmi obdivovaným. Nejvíc byl uctíván zakladatel státu Tomáš Garrigue Masaryk. Už jen to, že mu lid říkal „tatíček“ leccos naznačuje. Syn Jan se od otce velmi odlišoval, ale populární byl také. Jeho nečekaná smrt se stala mezníkem ve vývoji státu – a společnost rozděluje dodnes.

Jaké vyústění měl jejich příběh protinacistického odboje české menšiny v Rakousku? Odpovědi hledá autorka pořadu Ivana Chmel Denčevová s historičkou Pavlou Plachou.