„Člověk je trochu arogantní tvor a někdy si nechce připustit, že příroda se obejde bez něho,“ říkají Juraj Lukáč a Ladislav Miko v nové epizodě podcastu Maxim Pavla Vondráčka. Oba jsou z východu Slovenska, jeden z obce Osadné, ale původem z Prešova, druhý žije za Prahou, ale je rodák z Košic. Oba jsou ekologové neideologického obrazu, oba se na ochranu přírody dívají pragmaticky, oba jsou sarkastickými glosátory současné emočně excitované ekoscény a oba dobře vědí, že v mnoha případech chyby člověka na přírodě napraví lépe příroda a nikoliv člověk.

„Musel jsem tu manufakturu koupit, i když jsem věděl, že si vytvářím svět starostí. Jinak by smaltovaná litina v Česku skončila a s ní jedna dlouhá tradice,“ říká Jan Novák, majitel poslední české továrny na smaltované litinové nádobí.

„Kino na venkově je důležitější než kino ve městě. Musíme venkovská kina chránit a udržovat je za každou cenu, protože jejich vliv je jednoznačně kladný a nelze jej měřit penězi. Kina jsou zkratkou do světa a bez nich by bylo na vsi smutno,“ říká vedoucí dvou venkovských kin a naprostý nadšenec Ondřej Šír v novém dílu podcastu Maxim Pavla Vondráčka.

Ondřej Aust řadu let vede oborový web Médiář a v posledním roce se z něj stal (opět) také podcaster. V pořadu AUST! zpovídá přední tváře tuzemské mediální scény. Dnes je ale Ondřej v roli dotazovaného.

Roman Šmucler je ideálním partnerem v rozhovoru pro moderátora, který má podobnou povahu jako on. Větví v myšlenkách, uskakuje od tématu, rozvíjí co již bylo řečeno a nepravidelně spouští stav své výjimečné výmluvnosti. Naopak pro moderátora, který sleduje jednu myšlenku a snaží se dojít k cíli, je rozhovor s Romanem Šmuclerem hororem. A protože patřím k první skupině novinářů, Roman Šmucler mne nesmírně bavil. Je jen na posluchači, aby si udělal z podcastu „akustický obraz“ a sám rozklíčoval, co je záměrná provokace a co je jeho názor.

Dan Polman je šílenec. Skutečný fyzický šílenec a to, co v horách předvádí, je mimořádné. Normálně fyzicky zdatný člověk by před jeho výkonem pokorně klekl, smekl klobouk a políbil ráfky jeho kola. Zkuste se tedy vžít do kůže Daniela Polmana z „Biercity“, jak přezdívá své rodné Nové Pace: jsou to stovky kilometrů za den s extrémním převýšením. A mnohem víc!

„Ruce na volantu mají být v pozici třičtvrtě na tři a ne za deset dvě,“ říká Jan Červenka, automobilový novinář, závodník a především učitel jízdy. „Třičtvrtě na tři? Vždyť nás tehdy učili, že ruce mají být na volantu, jako když ručičky na ciferníku ukazují za deset dvě,“ pomyslel jsem si. Honza Červenka mi ale logicky vysvětlil, že to, co se v autoškolách učilo kdysi, mělo ve své době význam a smysl, ale v roce 2023 mnohé z toho neplatí.

Juraj Lukáč je charismatický slovenský ochránce přírody, znalec vlků a medvědů, který si vysloužil a zasloužil přezdívku „pravicový ekolog.“

Přírodě nejvíc pomůže, když nebudeme dělat nic. Člověk nic neurychlí, naopak hodně věcí pokazí, říká Juraj Lukáč a staví představy ekoaktivistů na hlavu. Juraj je charismatický slovenský ochránce přírody, znalec vlků a medvědů, který si vysloužil a zasloužil přezdívku „pravicový ekolog.“

„Když před třiceti lety fotbalista zahříval lavičku, bylo to čisté utrpení. Lavička byla tvrdá a studená. Dnes už jsou lavičky náhradníků luxusní, polstrované a často i vyhřívané,“ odpovídá ironicky vicemistr Evropy z roku 1996 Radek Bejbl na otázku, jak prožíval své angažmá v Racingu Lens, kde v sezónách 2000–2002 zahříval podle české wikipedie často lavičku.