CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Dnešní děti jsou konfrontovány se spoustou informací mnohem dřív než generace před nimi, což ale neznamená, že jsou na ně připraveny. U předškoláků se tak nezřídka projevuje enviromentální úzkost a čtvrtina 12letých viděla podle dostupných dat porno, což je ve skutečnosti dost podhodnocený údaj, upozorňuje Michaela Slussareff z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která se věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na vývoj a zdraví dětí a je také zapojená do probíhajícího Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání, jehož 4. ročník pořádá platforma uMĚNÍM ve spolupráci s desítkami kulturních a vzdělávacích organizací po celé České republice. Stres ale zažívají i jejich rodiče, kteří se ve snaze obstát při výchově svých potomků co nejlépe a uchránit je před nástrahami online světa dočítají na nejrůznějších internetových platformách, co všechno dělají špatně, přičemž univerzálně platný návod neexistuje. Řešením, jak se zorientovat v digitální džungli, která je pro nejednu mámu a tátu rejdištěm sexuálních predátorů a prostorem pro kyberšikanu nebo další nebezpečí, zatímco pro jejich ratolesti příslibem dobrodružství plného her a kamarádů, je vstupovat do ní spolu a o potenciálních nástrahách se bavit. Nezakazovat, ale přistupovat k mobilům a tabletům stejně jako ke knížkám – společně si prohlížet, co v nich vidíme, komentovat to, věnovat pozornost tomu, co dítě zajímá nebo naopak čeho se bojí, a ptát se proč. Tímhle způsobem lze „ošetřit“ i dostupnost problematického obsahu, což si Michaela Slussareff ověřila v praxi. Jak digitální technologie ovlivňují produkci dopaminu, co je video deficit a kdy k němu dochází, proč by měly děti vědět, co děláme na mobilu, nebo kolik času je v jednotlivých věkových skupinách optimální na mobilních zařízeních trávit? Na to všechno jsem se ptal, protože s tím dost pravděpodobně budu jednou konfrontovaný a vy třeba taky.