Očima Saši Mitrofanova

Předem bych chtěl vysvětlit, proč je téma dnešního zamyšlení důležité i pro nás. Na první pohled se totiž může zdát, že stav ruské protiputinovské opozice je vysoce odborná záležitost. Tak tomu i bylo, leč v mírových dobách. Nyní by měla vědět i širší veřejnost, co lze od agresívního Ruska očekávat.

Slovo normalizace má na dlouhá léta výrazné zabarvení. Je to všeobecně přijímané označení historického období, které neodešlo do minulosti zcela. Jeho ducha budou v různých volbách vzývat příznivci řady českých stran a hnutí. Protože chtějí, aby svět byl normální. Normální ovšem po jejich. 

Bojí se Vladimir Putin Julie Navalné? Na to se nedávno zeptal časopis Time samotné vdovy po Alexeji Navalném. 

Napadlo mě, jak hluboce příbuzné jsou výroky Za komunistů bylo líp a Za Babiše bylo líp.
Někdy je dokonce pronášejí stejní jedinci. Náhoda? Nemyslím si, jak říkají ruští propagandističtí oblíbenci zmíněných jedinců. Dlouhá léta ze stejného směru, z východu přichází snaha o ovládnutí českého veřejného mínění za pomoci vzpomenutých jedinců.

V lednu 1939 Josef Stalin ve speciálním šifrovaném telegramu adresovaném sovětským stranickým orgánům a tajné službě NKVD vyjádřil nespokojenost s tím, že se někteří činitelé snažili vyhýbat mučení jako metodě vyšetřování. „Použití fyzického působení v praxi NKVD bylo uvolněno počínaje rokem 1937 na základě povolení ÚV VKS(b),“ stálo v telegramu.

Karel Čapek nebyl žádný zahraniční hodnostář, který by se jal udělovat hraběcí rady. Byl to český spisovatel. Že ho někteří obyvatelé jeho vlastní země nakonec uštvali k smrti, to je fakt, který poznamenáme a zatím dáme stranou. Bude se ještě hodit. 

Jeden z těchto dvou mužů žije a přednáší v Brně. Druhý žije a píše tu v Angli, tu ve Francii, tu ve Španělsku. Oba se těší úctě v ruské intelektuální komunitě. Oba nenávidí Putinův režim. Oba je Putinův režim nenávidí. Prohlásil je za cizí agenty a jednoho z nich navíc za extremistu a teroristu. Za to, že píše knihy a články. 

Poslouchám knihu Pavla Kosatíka Slovenské století. Je to úchvatné a zároveň trýznivé vyprávění. Zvláště se to týká období společného státu před druhou světovou válkou. Bije do očí, jak se mnohé rysy tehdejší situace podobají dnešku.

Teroristický útok v Moskvě nakonec využil Vladimir Putin k ještě většímu utahování šroubů v domácí politice. Bez důkazů označil za viníky teroru USA a NATO, které podle jeho představ využily Ukrajinu, která zas zorganizovala islamisty.

Masakr v moskevském Krokus Centru vzkřísil emoce spojené se zlem. Vraždění prováděné islámskými radikály má pro nás démonické zbarvení. Svádí to k tomu, aby člověk příšerné zlo zaškatulkoval jako něco mimo náš civilizační okruh. Byl by to ale postoj hodný pana Povondry z Války s mloky.