Očima Saši Mitrofanova

Titulek je samozřejmě parafrází dotazu chlapečka z filmu Trhák Zdeňka Podskalského. Napadla mě hned poté, co jsem se v sobotu dočetl, že staronová předsedkyně Komunistické strany Čech a Moravy Kateřina Konečná řekla: „Česká republika není v dobré kondici a KSČM ve Sněmovně evidentně chybí. Schvalují se tam obrovské výdaje na zbrojení a lidem se nepomáhá.“

Ruská sociální antropoložka Alexandra Archipovová se zaměřila na faktické údaje o trestání občanů podle nedávno přijaté zákonné normy, kdy se postihuje „veřejná aktivita, která je zaměřena na diskreditaci využití ozbrojených sil Ruské federace“.

Než se v Rusku objevily vzpomínkové knihy účastníků druhé světové války v řadách Rudé armády Leonida Rabičeva a Nikolaje Nikulina (jehož kniha V první linii vyšla také česky), nerušilo na oficiální úrovni nic mýtus sovětského vojáka osvoboditele. Tyto knihy poprvé popsaly také zvěrstva Rudé armády na územích, na která vstoupila.

Prababička se zlobila, když viděla, že jsem jako malý pořád četl. A měla pravdu! Nebýt tohoto celoživotního zvyku, nevybavilo by se mi v sobotu toto: „Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: ‚Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.‘ Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: ,Buď zdráv, Rabbi!‘ Ježíš mu řekl: ,Příteli, tak proto jsi přišel?‘“

V době internetu není problém zjistit, co se děje v Rusku v rámci takzvaného vlasteneckého šílenství. K dispozici jsou desítky videí s militarizovanou mládeží, recitací válečných básní, či úryvky nejsledovanějších televizních pořadů, v nichž účastníci instruovaní Kremlem připravují Rusy na třetí světovou válku s použitím jaderných zbraní a zároveň je uklidňují, že podle Putina půjdou Rusové do ráje a zápaďáci jenom chcípnou.

V pátek jsme byli na poznávací procházce pražskou Bubenčí, kterou pořádal neuvěřitelně informovaný pan Šedivý. Téma bylo Osud vil někdejších židovských majitelů. Nejsem nadán citem pro krásy architektury tak jako náš průvodce, ale příběhy majitelů mi byly velmi srozumitelné. Stavěli, aby v lepším případě ze země prchli. Jinak by přišli nejen o vily, ale o život. Němečtí nacisté zabíjeli spolehlivě.

Před sto lety, v roce 1922, Lenin vyhnal z Ruska elitu ruské inteligence. Po sto letech se exodus zopakoval. Tentokrát prchají chytřejší Rusové před Putinovým režimem.

Velorex, nebo trabant? Až zase vyrazí Andrej Babiš za svými příznivci, jakým přibližovadlem má přijet? Záměrně nepíšu, že by vyrazil na tuto cestu autem, protože by se to neslušelo. Má být jako oni a tudíž nesmí spojit se svým jménem byť trochu dražší vozidlo. Nejlepší by bylo, kdyby dorazil na tříkolce. Zkrátka je to dilema.

V ruském městě Ivanovo seděl před pár dny u stánku na ulici nějaký Dmitrij Silin a rozdával zdarma výtisky knihy. Mohlo by to vypadat jako ilustrace života za komunismu. Jenže kniha se jmenovala 1984 od George Orwella. Silin skončil na policii a je trestně stíhán za diskreditaci ruské armády.

Premiér a staronový předseda ODS Petr Fiala se na víkendovém kongresu této strany několikrát vracel k tématu Ukrajiny. Mimo jiné řekl: „Je prostě naší povinností pomoci těmto ženám a dětem, které prchají před hrůzami válečných zločinů, kterých se na Ukrajině dopouští Rusko. Taková je pravda. A je třeba nahlas říci, že každý politik, který se této tragédie snaží zneužít, tak v konečném důsledku poškozuje právě naši zemi i všechny její obyvatele.“