Očima Saši Mitrofanova

Nepodařilo se mi najít zmínku o tom, zda Vladimir Putin někdy otevřel román George Orwella 1984. Pokud nikoliv, stala se úžasná věc. Dokázal základy Orwellova světa, v němž vládne drsná totalita, uvést v život v Rusku, jemuž vládne 22 let.

„V našem vchodu žili potkani. My jsme je s kluky honili klacky. Jednou jsem zahlédl obrovského potkana a začal jsem ho pronásledovat, až jsem ho zahnal do kouta. Neměl kam utéct. Najednou se otočil a vrhl se na mě. Bylo to nečekané a docela děsivé. Teď už potkan honil mě. Přeskakoval schody, skákal po patrech. Byl jsem ale stejně rychlejší a zabouchl jsem dveře přímo před jeho čumákem.“

Ve čtvrtek v podvečer, na shromáždění lidí na Václavském náměstí proti Putinově válce na Ukrajině, zněl nápis na jednom z plakátů takto: „S naší pomocí Ukrajinci a Rusové Putina porazí.“ Pokusím se vysvětlit, proč je podle mě tato věta pravdivá jen zčásti.

Evropa je krok od války. Řekl to včera v Otázkách Václava Moravce premiér Petr Fiala. Situace na rusko-ukrajinské hranici je podle něj vážná a je vážnější každým dnem. Fiala dodal, že donedávna bylo něco takového jako předválečný stav v Evropě nepředstavitelné.

Není to přesné. Lze ale pochopit, že profesor Petr Fiala, předseda ODS Petr Fiala či místopředseda Sněmovny Petr Fiala neměl v uplynulých patnácti letech v popisu práce důkladné sledování vývoje v Ruské federaci. Jinak by věděl, že současné události jsou logickým a očekávaným vyústěním politiky Vladimira Putina.

Dovolím si ocitovat sobotní slova šéfredaktora rozhlasové stanice Echo Moskvy Alexeje Venediktova, který studuje Putina zblízka přes dvacet let: „Putin nepokládá Ukrajinu za samostatný stát. Putin válčí… s USA na území Ukrajiny. Podle mého názoru pro něj a jeho tým žádná Ukrajina neexistuje. Vyzývá takto Bidena, Johnsona, Si Ťin-pchinga, Macrona, Scholze, že s ním mají zacházet jako rovný s rovným. Není žádná Ukrajina. A když bude zapotřebí, budeme válčit na území Běloruska. To je území, to není stát, to je část velikého Ruska. Tak to chápe…“

Dnes ale je Petr Fiala premiérem a je potěšitelné, že se v situaci orientuje podle reálných událostí a faktů. To je přesně to, co je za těchto podmínek od předsedy vlády zapotřebí. Kladně vyznívá i Fialou zdůrazněná jednota vedení zemí EU a NATO v hodnocení příčin největšího napětí na kontinentě od roku 1945 a případného společného postupu vůči agresorovi, kterým je Rusko.

Na rusko-ukrajinské hranici neuzrál lokální konflikt dvou států, ale střet dvou civilizací. Podrobně jsem popsal genezi současného Ruska v knize Mrazík s pendrekem v ruce, proto na ni odkazuji zájemce o široce pojaté vysvětlení. Tento text je krátký, proto použiji metaforu.

V Rusku se ukončilo formování civilizace založené na násilí, nespravedlnosti a právu silnějšího. Není ale schopna zajistit svým obyvatelům alespoň tak dobrý život, jakému se těší obyvatelé zemí spadajících do jiné civilizace, kam patří Česko. I proto předkládá Kreml ultimátum, aby se poměry mimo jiné vrátily před vstup Česka do NATO. Chce to, co považuje za svůj majetek. Ukrajina si dovolila otočit se k ruské civilizaci zády, proto podle Putina musí pykat. Pokud euroatlantická civilizace nepodrží Ukrajinu, další útok přijde západním směrem.

V české společnosti je mnoho vetřelců z druhé strany. Jedni jsou v podobě vajíček, druzí zatím jen sedí uvnitř jedinců, ale hlavní vetřelec se dávno vyloupl a dlí v Lánech. To je dobré mít na vědomí v situaci krok od války.

Celý svět, nebo přinejmenším celá Evropa s napětím sleduje pohyby ruských vojsk u hranic s Ukrajinou. Kreml svými prohlášeními nerozhání dusno, které kvůli tomu panuje, naopak si dává záležet, aby ještě víc zhoustlo. Jak to ale vypadá s atmosférou uvnitř země? Je tam čistší vzduch?

V sobotu dopoledne se mi vybavil jeden sovětský vtip. Brežněv vydal knížky Malá země, Vzkříšení a Celina, kde byl uveden jako autor. Chce se dozvědět, jak se líbily členům politbyra. Zavolá Andropova. „Četl jsi to?“ - „Četl a dělal jsem si výpisky. Geniální dílo!“ - „Výborně, můžeš jít.“

Česká média v končícím týdnu zveřejnila zprávu o otevřeném dopisu Vladimiru Putinovi. Autor, generálplukovník ve výslužbě Leonid Ivašov, který je předsedou Všeruského shromáždění důstojníků, Putina vyzval k rezignaci. Z mnoha reakcí lidí, kteří ruský vývoj nesledují, bylo patrné, že tento dopis pojali jako projev protiputinské opozice. Jenže skutečnost je vrstevnatější.

Volba hlavy státu, k níž dojde za necelý rok, se stává tématem debat ve veřejném prostoru. Připomínám, že bude projevem přímé demokracie, určitým referendem, v němž obyvatelstvo vybírá mezi dvěma osobami.

Filmový dokument Navalnyj, který zachycuje průběh léčby a rekonvalescence ruského opozičníka, získal na festivalu Sundance v USA dvě prestižní ceny. V Moskvě okamžitě přišlo sdělení, že se o zakoupení filmu neuvažuje. A Kreml vyrazil do dalšího boje s vězněným politikem.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Kdyby šlo o používání slova prcat, bylo by to úsměvné. Situace je ale horší, protože se do tohoto nešvaru nezapojily děti, nýbrž osoby velmi dospělé, zralé, až téměř přezrálé.