Prvorepublikové plovárny jsou zatíženy kulturními klišé, mezi nimiž dominuje filmová adaptace Vančurova románu, kde Rudolfa Hrušínského ponořeného po prsa ve vodě s doutníkem u úst skrápí letní déšť. A on prohlásí památnou větu, která se vtírá na mysl vždy, když se do podobné situace dostaneme i my. Tenhle nános plovárenské nostalgie je ale v podobných prostorách dovolen, dokonce je žádoucí podvolit se mu. Plavky vyrazily na Dachovy u Hořic a do městských lázní ve Mšeně.