Prolomit vlny

Prezident Svazu léčebných lázní ČR Eduard Bláha nedávno pro Český rozhlas Plus vyjádřil nespokojenost nad mladou generací, která se podle něj zajímá o zážitky, nechce se upozadit a neslouží. Pro něj jako zaměstnavatele to znamená problémy a nachází čím dál míň lidí, o které by se mohl dlouhodoběji opřít. Není jediný, kdo něco obdobného tvrdí. Co za tím stojí? Opravdu si mileniálové neváží práce a nechtějí svým kariérám tolik obětovat?

Nejvyšší správní soud potvrdil výroky nižších instancí a rozhodl, že sexistická reklama nemá v českém veřejném prostoru co dělat. Rozsudek hovoří dokonce o tom, že sexuální objektivizace žen je v rozporu s požadavkem lidské důstojnosti. Rozhodnutí je důležité. Většina reklam ale dnes už nahotinky nepoužívá. Ne ani tak kvůli morálním zásadám a zákonům, ale jednoduše proto, že nahá žena sice upoutá pozornost, ale ke koupi lidi nepřiměje.

Epidemie covidu-19 má své další oběti. Ty ale tentokrát nemá na svědomí těžko kontrolovatelná nemoc, ale konkrétní lidé. Nenávistné projevy vůči lidem s asijskými kořeny mají formu nadávek i násilných fyzických útoků. Přitom by se jim dalo předcházet.

Johanna Nejedlová

Anonymní blogerka, zelená vdova a násoska Žena filmového kritika se úspěšně doplahočila na konec suchého února. Nebylo to ani tak těžké, jako spíš otravné. Vzešly z toho ale zásadní otázky.

Žena filmového kritika

Blogerka Žena filmového kritika pokračuje ve svém abstinenčním deníku. Vzdát se alkoholu se zdá být čím dál náročnější, zvlášť tento týden, kdy se kritik dožil vlastních jednačtyřicetin. Navzdory tomu se nestalo nic zajímavého. Není ani kde chytit malárii.

Jedenáct dní abstinuju a nemá to chybu. Během schůzky s finančním poradcem jsem vypila čtyři birely a začala jsem pochybovat, jestli tenhle měsíc přežiju. Zatím to vypadá, že se na mě celý svět skrz moje nepití zlobí. Špatně usínám, přítelkyně se mi vyhýbají, a když nabídnou skype nad skleničkou a já řeknu, že ráda, ale že nebudu pít, omluví se s větou „Jo, aha“ a zavěsí.

Rozhodla jsem se, že učiním poslední pokus zamezit odebrání našich dětí orgánem sociálně-právní ochrany dítěte. Protože jejich otec tráví život v kině nebo před televizí a matka v lihu, je načase vystoupit, jak se tak říká, z vlastní komfortní zóny. Upřímně, nenapadá mě v současné situaci covidu, online skautských schůzek a každovečerního sledování zpravodajství nic bláznivějšího než přestat pít.

Přelom roku byl v zorném poli mých sociálních sítí lemován několika „nešikovnými“, v horším případě creepy posty, které si braly na mušku ženy. Každý jejich pisatel je jiný a každý z těchto postů patří do jiného kruhu Dantova pekla. Jedno mají ale společné – jejich autoři se v reakci na kritiku ohání svobodou slova.

Vedení Twitteru se minulý týden rozhodlo nejprve dočasně a pak trvale zablokovat přístup Donalda Trumpa na tuto sociální síť. Je tento krok skutečně tak bezprecedentní? Je vůbec správným řešením nastalé situace? A k čemu všemu může vést?

V pondělí 4. ledna vydal britský soud přelomové rozhodnutí. Jde o vydání šéfa WikiLeaks, Australana Juliana Assange, do Spojených států. Pokud jste podrobně sledovali soudní proces – což bohužel dělalo méně médií, než by si případ zasloužil –, věděli jste, že ještě těsně před koncem přelíčení to pro Assange nevypadalo dobře. Soudkyně Vanessa Baraitser v drtivé většině souhlasila s americkým ministerstvem spravedlnosti, které ale stejně svým rozhodnutím nepotěšila.