Psycho

S těžkými diagnózami se potýkají všichni. Staří, mladí, dospělí i děti. Když má ale dítě nevyléčitelnou nemoc a rodičům nezbývá než doprovázet jej k blížícímu se konci, je to pro ně obrovská zátěž. Může ji něco zmírnit? Má vůbec někdo čas na rodiče těžce nemocných dětí? O tom mluvila v Diagnóze F Petra Tomalová z Centra provázení.

I když se klient a terapeut společně snaží, někdy se to prostě nepovede. Co všechno může být nezdarem v terapii a co naopak za nezdar považovat vůbec nemusíme, i když to tak vypadá? Hostem Diagnózy F byl tentokrát psycholog a psychoanalytik Jiří Jakubů.

Kromě farmakoterapie a dalších biologických léčebných metod má psychiatrie k dispozici i tzv. měkké metody léčby, např. svépomoc, literaturu či pomoc blízkých osob. Právě těmto metodám se v řadě svých autorských titulů věnuje emeritní primář Psychiatrické nemocnice Bohnice MUDr. Karel Nešpor, který byl hostem Diagnózy F.

Zadlužení není jen sociálním či ekonomickým tématem. Narůstající dluhy a zejména neschopnost je splácet mohou ovlivňovat naše vnímání, zhoršovat depresi či vést k sebevražedným myšlenkám. Dluhy jsou koneckonců i častým tématem v rámci hospitalizace na psychiatrii.

Kontaktní centrum je nízkoprahové zařízení pro uživatele drog, které nabízí řadu sociálních, zdravotních a psychologických služeb lidem, kteří neabstinují a ani se od nich v tu chvíli abstinence nečeká. „Uživatelé drog si tam v řadě případů přicházejí mimo poskytované služby i pro pocit bezpečí, může to pro ně být útočiště, někdy používám i slovo domov,“ popisuje okolnosti poskytování služeb v takzvaném káčku vedoucí Kontaktního centra Sananim a psychoterapeut David Pešek.

Většina pacientů oddělení sexuologické léčby Psychiatrické nemocnice Bohnice jsou muži, jimž byla sexuologická léčba nařízena soudem. Nejčastěji se jedná o sexuální agresory, pedofily a exhibicionisty, kteří byli svému okolí nějakým způsobem nebezpeční. V léčbě můžou strávit rok, ale třeba i devět let.

Lidé s neheterosexuální orientací jsou častěji ohroženi duševními nemocemi, závislostmi a sebevražedným chováním. Může za to tzv. menšinový stres. Co ho působí a pomůže, když se člověk „vyoutuje“? O tom jsem si v Diagnóze F povídala s výzkumným pracovníkem Národního ústavu duševního zdraví Michalem Pitoňákem.

Ztráta blízké osoby přináší smutek, vztek, chaos, bolest... Může v takové situaci pomoci terapie, nebo je potřeba to prostě přečkat, až to přebolí? Jak se liší prožívání takové ztráty u dospělých a u dětí? A s čím mají lidé po smrti nejbližších největší problém? O životě po smrti jsem si v Diagnóze F povídala s ředitelkou poradny Vigvam Sylvií Stretti.

V deseti letech byla sexuálně zneužívána, když o tom zkusila promluvit, nikdo jí nevěřil. Uzavřela se proto do vlastního světa a pozornost lidí se snažila získat tím, že lhala. Hranice mezi pravdou, které nikdo nevěří, a lží pro ni ztratila smysl.

Brala drogy, žila na ulici i v autě, porodila dva syny a teď už 18 let normálně funguje. O svůj příběh i o to, jak její život ovlivnilo, že o ní Helena Třeštíková natočila dokument, se v Diagnóze F podělila Mallory Neradová.