Vztah matky a dcery může mít mnoho podob. Od vztahu idylického souznění a propojení přes vztah, který připomíná spíše kamarádství než pouto mezi rodičem a dítětem, až po hlubokou nenávist, která ale možná spíše než nenávistí začíná až příliš silnou láskou.

Tak jako se napříč generacemi nese trauma holokaustu, lze dohledat podobný transgenerační přenos i u potomků politických vězňů z 50. let minulého století. Trauma je navíc komplikované strachem a nespravedlností, které zaznívají například v podtextu příběhů potomků politických vězňů.

K tématu transgeneračního přenosu traumatu u přeživších holokaustu přivedl neurologa Ivana Rektora zájem o historii i vlastní příběh rodiny, v níž se toho za války stalo hodně. Vědci pod jeho vedením teď hledají možné biologické projevy reakce na holokaust, které by bylo možné identifikovat i u potomků přeživších, tedy u lidí, kteří s holokaustem vlastní zkušenost nemají.

Zatímco na otázku, kde v těle sídlí duše, dosud neexistuje jednoznačná odpověď, obrazy duševních poruch lze v mozku najít poměrně spolehlivě. Nové vědecké poznatky z oblasti neurovědy, genetiky a dalších příbuzných oborů pak vedou k úvahám o tom, že je možná nejvyšší čas přehodnotit klasifikaci duševních poruch.

O reformě psychiatrické péče u nás už se mluví mnoho let a ještě mnoho let se mluvit bude. Proces, na jehož konci by měly být pro lidi s duševním onemocněním služby dostupné přímo v regionu a realizované tak, aby se předcházelo vyčleňování těchto lidí ze společnosti, by měl jít ruku v ruce i se snižováním počtu lůžek v psychiatrických nemocnicích. V Diagnóze F o rezervách v péči o lidi s duševním onemocněním mluvil ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý.

Lež a klam se již dávno staly pevnou součástí naší každodenní existence a běžným způsobem vzájemné komunikace, přestože lidé vždy neradi přiznávali, že oni sami také lžou. Lež však může být vnímána také jako osobnostní devíza a předpoklad pro úspěch na trhu práce.

Velkým lidským skupinám se ve svém oboru věnují zejména sociologové, antropologové a historici. Zajímají se o ně však i psychologové, ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že v tak velké skupině, jako je například škola, obyvatelé města či státu nebo lidé žijící na stejném území, nelze postihnout psychologické aspekty tak dobře, jak je umíme vnímat u jednotlivců.

Sny se zdají pravděpodobně každému z nás. Ne všichni si je však pamatujeme. Lépe si sny vybavujeme, když jsme na ně upozorněni nebo se jim chceme cíleně věnovat. Pro lidi, kteří se uzdravují z psychické poruchy či závislosti, mohou být znovuobjevené sny signálem uzdravování.

Sebevědomí lidí s narcistickou poruchou osobnosti se pohybuje na škále od úplně nízkého po velmi vysoké. V odborné literatuře se hovoří o tzv. grandiózním self, které znázorňuje představu o tom, jak jsme v něčem nejlepší na světě. Čím větší je rozdíl mezi touto představou a realitou, tím větší bývá pád, který může u některých jedinců vést i k rozvoji jiných duševních nemocí, například deprese.

Když se lékařka Eva Králíková před lety začala věnovat léčbě závislosti na tabáku, sotva se v médiích objevovaly zmínky o Mezinárodním dni bez tabáku a podobných kampaních. Kouření a jeho důsledkům se dnes věnuje daleko více pozornosti, i přesto jsou nemoci spojené s kouřením příčinou každého šestého úmrtí u nás.