Rádio Universum

„Liberalismus, latinsky liber, svobodný, liberalis, svobody se týkající, svobodomyslný, je politický směr, nebo také filosofický pohled, který stojí na tom, že svoboda je prioritní politická hodnota. Tato ideologie původně vznikla v 17. století v Anglii a má kořeny v evropském osvícenství. V různých oblastech světa se však liberalismus dále vyvíjel odlišně, a proto může mít slovo „liberalismus“ celou řadu významů v závislosti na kontextu a regionu.“ Tolik slovníková poučka o liberalismu. Přiznávám, že pokud by v ní nebyla slova, že pojem „liberalismus“ může mít celou řadu významů, protože se v různých oblastech světa vyvíjel odlišně, bylo by těžké v této poučce poznat to, co se dnes za liberalismus běžně vydává, protože se zdá, že až příliš často se svou původní podstatou a nejvyšší hodnotou, tedy se svobodou, nemá už vůbec nic společného. A protože jsme si chtěli ověřit, jestli jsme v tom sami, nebo je nás takových víc, přizvali jsme si kolegu, který napsal velmi zajímavý text a nazval ho „O mezích liberalismu v teoriích a praxi, nebo proč jsem se s uplývajícími léty pozvolna přestal hlásit k označení liberál a proč si myslím, že evropský liberalismus má zásadní zanedbaný a možná fatální problém.“ Ano, mnohým už je jasné, že dnešním hostem je matematik, komentátor, analytik a spisovatel, autor knihy „Zapomenuté příběhy“ Marian Kechlibar. 1. díl, 24.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Včelaři říkají, že včely bez nás mohou žít, ale my bez nich ne. A rozhodně nejde jen o med. Vždyť včel jsou tisíce druhů, ale včel medonosných je jen část. Mnohem důležitější službou lidstvu a celé přírodě je jejich schopnost opylovávat rostliny. Právě proto jsou tak zásadně důležité – a v posledních letech také velmi ohrožené. Například ve Spojených státech jen vloni vymřelo 40 procent včelstev. Může za to na jednu stranu tuhá zima, na druhou stranu viry, užívání pesticidů nebo ztráta přirozených stanovišť. Problém ubývání včel se zhoršuje přinejmenším už od roku 2006. Jak je na tom Evropa a konkrétně Česká republika? Možná i v tomto případě stačí řeč čísel: v Evropě máme více než 84 procent rostlinných druhů a 76 procent produkce potravin přímo či nepřímo závislé na opylování včelou. A zdá se, že dívat se na problém mizejících včelstev s přezíravou otázkou: „Co to tu bzučí?“ už dlouho není na místě. Nejenom na tyto, ale také na mnohé další otázky se budeme ptát dnešního hosta, kterým je doktor Roman Linhart. 1. díl, 20.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Už dvakrát jsme od začátku září mluvili o školství – a dnes budeme v tomto tématu pokračovat. Dozvěděli jsme se například, že speciální školství není něčím objevným a moderním, jak se nám někteří lidé snažili namluvit. Už školský zákon z roku 1890 u nás myslel na výuku postižených dětí. Ve výuce handicapovaných dětí máme dlouholetou tradici a ti, kteří mají v této oblasti největší zkušenosti, tedy speciální pedagogové, upozorňují, že jsme byli na světové úrovni. A dodávají, že bývalé paní ministryni Valachové se ovšem téměř podařilo toto speciální školství zlikvidovat. Dnes na téma inkluze opět navážeme, samozřejmě s našimi hosty, kterými jsou předseda Asociace speciálních pedagogů Martin Odehnal, a dokumentarista Marek Tichý, jenž právě o inkluzi natočil dokument. 3. díl, 17.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Jsem velký patriot a vlastenec a velmi soucítím nejen s naší zemí, ale i s celou západní civilizací.“ Tato slova zazněla v předchozí části rozhovoru od Mnislava Zeleného Atapany. Mluvili jsme hodně o módních politických a aktivistických trendech, které mají v oblibě především „náctiletí“. Hovořili jsme také o smutném zvyku ideologických aktivistů podléhat právě tomu, proti čemu zdánlivě bojují. Samozřejmě jsme slyšeli i mnoho krásných slov o přírodě, úctě k ní a snaze ji přirozeně chránit. A úplně na konci jsme si s Mnislavem Zeleným povídali o tom, že například úsilí o zničení tradičního modelu rodiny dost nepříjemně připomíná snahu o likvidaci nejen všech hodnot posledních dvou až tří tisíců let, ale celé západní civilizace jako takové, včetně její svobody. A na toto téma navážeme i v tomto díle. 2. díl, 13.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

„To, co je představované jako inkluze, nebo dnes se tomu cudně říká „společné vzdělávání“, ve skutečnosti žádnou inkluzí není. To je naprosté matení slov, matení pojmů.“ Toto vyjádření o inkluzi zaznělo hned na začátku minulého dílu našeho pořadu. A v dalším rozhovoru pak bylo dokumentováno na zcela konkrétních případech, příbězích dětí i jejich rodičů. V povídání o inkluzi u nás, ale i ve světě, budeme pokračovat i dnes s našimi hosty, kterými jsou předseda Asociace speciálních pedagogů Martin Odehnal a dokumentarista Marek Tichý, který o inkluzi natočil dokument. 2. díl, 10.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Kritika materialistického způsobu života patří v našich životech už k dobrému tónu. Když kritizujete konzumismy, máte zajištěno, že budete působit tak nějak duchovněji, intelektuálněji, osvíceněji. Ve většině případů jde ale o pózu, v lepším případě o zbožné přání. Sami posuďte, kolik je mezi kritiky autentických lidí, kteří jen nemluví, ale skutečně se uskromnili a žijí, jak to jde nejpřirozeněji.

Bezzubost kritiků je vidět na skutečnosti, jak málo existuje racionálních nápadů co s tím. Zakázat konzum? To nikdo se zdravým rozumem neudělá. Donutit lidi žít v přírodě vyhláškou? Cítíte, že i toto pokulhává? Jednou z mála cest je inspirace. Inspirace lidmi, kteří poznali něco jiného, na vlastní kůži zažili, že to jde i jinak, že žít se dá v přírodě, s přírodou, přirozeněji. Znají nebezpečí, které plyne z materialismu, a přemýšlejí o tom, jak by bylo možné tyto dva světy propojit. Jedním z takových lidí, který je také naším dnešním hostem, je kulturní antropolog a etnograf Mnislav Zelený Atapana. Ten varuje, že budoucnost není růžová, a pokrok a technologie nás jednou zničí. Současně ale přemýšlí o tom, co je možné udělat lépe. 1. díl, 06.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Inkluze neboli inkluzivní vzdělávání je proces, jehož snahou je nastavení takového systému vzdělávání, který umožňuje všem dětem bez rozdílu plnit povinnou školní docházku, respektive navštěvovat školu ideálně v místě jejich bydliště. Cílem inkluze je podporovat rovné šance dětí na vzdělávání.“ Tolik slovníková definice pojmu, který u nás před několika lety vzbudil velké vášně mezi rodiči, pedagogy a také politiky. Vize to byla v pravdě slunečná – všichni budou hezky pospolu bez ohledu na schopnosti, zdraví, dovednosti a možnosti. Nikdo nebude nikoho vydělovat. Bude to spravedlivé a všichni budou spokojeni. Obhajoby tohoto modelu byly velmi razantní. „Odmítnutím inkluze, společného vzdělávání v místě bydliště a rovné šance dětí na vzdělání, omezujeme nejen právo na vzdělání, bereme rodičům a dětem svobodu volby, svobodu vybrat si vzdělávací cestu a také školu včetně té, v jejímž dosahu bydlí. Ptám se, jak dopadnou ti žáci, kteří se možná kvůli současné politické hysterii vůči démonizovanému slovu inkluze budou učit selektivně, odděleně, snad i segregovaně?“ Takto vášnivě hájila inkluzi tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová. Od samého počátku jí odporovala celá řada odborníků a nyní, když už jsou s inkluzí tři roky zkušeností, se jejich výhrady nezmírnily. Naopak.

Hosta dnešního pořadu uvedeme také citací: „Začíná se ukazovat, že v rámci společného vzdělávání se objevuje podstatně více nejrůznější poruch chování, poměrně těžkých psychiatrických diagnóz, které si běžní kantoři dříve ani neuměli představit. Je jen otázkou času, kdy dojde k nějaké závažné příhodě, v nejhorším případě s fatálními následky.“ To jsou slova předsedy asociace speciálních pedagogů a šéfa odborů školství, pana Martina Odehnala.

A tentokrátve třech, protože s námi je také dokumentarista a kameraman Marek Tichý, který o inkluzi připravuje dokument. 1. díl, 03.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Už minulý týden jsme se dívali s odstupem na fenomén takzvaných žlutých vest. Dozvěděli jsme se, že to nebyli dělníci z okraje, ani nezaměstnaní lidé. Byly to především takzvané střední vrstvy, které dlouhodobě předtím žily docela slušně, ale pak se dostaly do situace, kdy nestačily s výplatou. Byli a jsou to ti, kteří na globalizaci stále více ztrácejí, namísto aby získávali. Macron je velmi inteligentní člověk, ale chybí mu zkušenosti a cit pro realitu. Nikdy neposlancoval, stal se rovnou velmi významným ministrem a poté prezidentem. Předtím byl v bankovních kruzích u Rothschildů. Je velmi odtržený od národa a života většiny lidí. Jednou z věcí, o kterých se moc nepíše, je, že Žluté vesty také poukazovaly na přistěhovalce. Říkaly zcela jasně: „My pracujeme, platíme daně, dodržujeme zákony a na všechno doplácíme. A pak je tady narůstající skupina těch, kteří nepracují, neplatí daně, nic nerespektují a mají všude výhody!“ Proto je ve Francii permanentní hrozbou narůstající napětí mezi komunitou přistěhovalců a Francouzi. O tom všem a mnohém dalším jsme před týdnem hovořili s docentem Janem Eichlerem z Ústavu mezinárodních vztahů a budeme tato témata rozvíjet i v této části rozhovoru. 2. díl, 30.08.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Povídání nejen o kůrovci, ale také o normální, neideologické ochraně lesa s lesníkem, inženýrem Janem Štroblem zaujalo mnohé z vás. Možná proto, že mluví jako člověk, který má rád les, a skutečně mu na něm záleží. Není ani politik, ani aktivista. Inženýr Štrobl vyprávěl o normálních, přirozených věcech: třeba, že se vždy s kolegy snažil, když našli kůrovce, jej ihned likvidovat. Dnes se musí vyhlásit výběrové řízení a než je všechno hotovo, jsou napadeny další stovky stromů. Navíc dnes nikomu ze zodpovědných lidí nepřijde divné, že nákladní auta s pokácenými kmeny, napadenými kůrovcem, jej rozvážejí po celé republice. V tématu budeme pokračovat i dnes a hned na začátku si opět trochu zavzpomínáme. 3. díl, 27.08.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Loni 17. listopadu byla sobota. U nás jsme si připomínali výročí takzvané Sametové revoluce a ve Francii tentýž den začalo něco, o čem se od té doby občas mluvilo jako o novodobé revoluci – Hnutí žlutých vest. Pokud není revolucí, fenoménem je určitě. Co je to za úkaz? Jde o čistě francouzský fenomén, nebo se řadí do širšího proudu odporu vůči myšlenkové ideologii liberální demokracie?

Všichni o nich mluvili, ale jak je dnes běžné, mnozí diskutující neznali ani základní fakta. Žluté vesty vzbuzují emoce a vyvolávají mnoho debat a otázek, které zůstávají bez erudovaných odpovědí. V knize „Saturnin“ založí hlavní hrdina kancelář, která by měla uvádět romantické příběhy na pravou míru. Možná je na něco takového správný čas i v případě Žlutých vest. Proto jsme si pozvali jednoho z našich nejlepších znalců Francie, odborníka na mezinárodní politiku z Ústavu mezinárodních vztahů Jana Eichlera. 1. díl, 23.08.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz