Na humanitárních misích se mu vždy vrátí radost z medicíny a pak se zase rád věnuje práci na Klinice dětské chirurgie v Motole. Kdy si Jan Trachta uvědomil nebezpečí dobře skrývané samoty, kterou poznal u jiných Lékařů bez hranic? Co s jeho ženou, kurážnou humanitární pracovnicí, vykonalo trojnásobné mateřství? A jak lékaři prospívá imaginace, kterou natrénuje čtením knih, sledováním filmů nebo při hovorech v hospodě?
Čím ji v počátku kariéry okouzlilo Pardubické divadlo? Jak Libuše Švormová vzpomíná na Václava Vosku a další kolegy? Od koho se učila placírovat humor? A co servírovala ke svatební hostině, když posléze domácí vaření převzal raději manžel?
Příšerná základka, báječné gymnázium, ostrá FAMU a pak docela podařený vstup do filmové branže. Tak ve zkratce charakterizuje svůj života běh scénáristka Lucie Konášová. Jak jí při práci pomáhají svíčka, hudba a jezevčík? Čím byli tak jedineční a zároveň obyčejní oba její dědečkové? A od kdy Lucie ví, že v příběhu nejvíc záleží na emocích, originalitě a pravdivosti?
Jaké vzpomínky si odnesl z prvního pobytu v nemocnici, kam ho v šesti letech přivezli se zánětem mozkových blan? Proč jeho ohromení západním blahobytem trvalo pouhé dvě hodiny? A jak si tento špičkový chirurg představuje budoucnost svého oboru?
O tom, že režírování a trénování basketbalu mají leccos společného, ví své režisérka, herečka a scenáristka Lída Engelová. Jak vzpomíná na milovanou pedagožku Vlastu Fabianovou, jejího muže Bohuše Záhorského nebo třeba Rudolfa Hrušínského? Proč ji herci zlobí tím, že neumějí vyprávět vtipy? Nachází se současná čeština ve stavu vážného ohrožení? A co je tak kouzelného na Divadle Viola?
Jaký musí být humor, který vezme na milost? A čím ho naposledy rozesmály jeho malé děti? Na otázky Jitky Novotné odpovídá herec, sběratel a milovník historie, lesů a hřbitovů Igor Bareš.