Stříbrný vítr

Už v mládí propadl muzicírování a jako klarinetista s kapelou doprovodil nejednu tancovačku, svatbu či pohřeb. Později se naučil hrát na saxofon a zamiloval si jazz, přesto se Vladimír Suchánek proslavil jako grafik a ne jako hudebník.

Host: MUDr. Tomáš Votava, vedoucí lékař na dětské onkologii ve Fakultní nemocnici Plzeň. Moderuje Jitka Novotná.

Historie ho zjevně baví. Jinak by na vlastní kůži nezkoušel, jak se žilo ve středověku. Svěřuje se ale i s pocitem vyhoření.

„Je jakási mravnost v tom, jak věci děláte,“ myslí si vyučený zlatník. „Fušer se pozná podle toho, že dělá věci, které se nedělají. Ale člověk se musí bránit tomu sklonu si naříkat a nadávat. To je taková, nejenom česká, nemoc: pořád hubovat, že je všecko špatně.“

S rodinnou skupinou Bratři Ebenové hrál poprvé ve 14 letech. Od konzervatoře tíhl k jazzu, chtěl být černým saxofonistou, ale nakonec skončil u středověké hudby.

Otec nesouhlasil, aby jeho hlavním povoláním byla hudba. „Ke kytaře jsem se dostal jen proto, že tatínka na tři roky zavřeli komunisti,“ říká Jiří Tichota, kytarista, loutnista, muzikolog a spoluzakladatel Spirituál kvintetu.

Má nápady, jako kdyby nikdy nevyrostl. Jaký je ale zakladatel baletní jednotky Křeč jako otec? A nestydí se jeho děti za jeho nápady?

Když byl ještě dítě, babička ho obula do holínek a vyhodila z lodi uprostřed Orlické přehrady, aby svého vnuka připravila na mezní situace v životě. David Vávra se neutopil, a tak může rozdávat lidem radost jako herec i architekt.

„Čtyřicet let jsem se snažil něco říct dospělým a mám pocit, že to bylo marné. Proto teď píšu knihy pro děti. Tam je ještě šance na nějakou výchovu,“ říká písničkář, básník, spisovatel a překladatel Jiří Dědeček.

Proč dvoudílná historické komedie Císařův pekař – Pekařův císař nemá s alchymií nic společného? A proč praví alchymisté nikdy nepatřili mezi movitou smetánku?