Stříbrný vítr

Svou první transplantaci plic si pamatuje minutu po minutě, a přestože se odehrála už před 20 lety, před každou další operací pociťuje chirurg a transplantolog Robert Lischke strach. Strach, který mu pomáhá k maximální koncentraci.

V pubertě mu zemřeli rodiče, výchovu tak převzala babička. Směřovala ho k zájmu o medicínu a sport. Nakonec byl třeba ředitelem České televize.

Předvídali mu, že se nedožije pěti let. Zmýlili se. Jednoduché to neměl ale ani za komunismu.

Ještě než se z Aleše Valenty stal olympijský vítěz v akrobatických skocích na lyžích, který jako první skočil trojité salto s pěti vruty, živil se jako kamelot.

O lidech se víc dozvíte skrz legraci, tvrdí režisér, který chtěl natočit i komedii o Albertu Speerovi. Proč k tomu nedošlo? A proč mu nevadí, že za totality nemohl točit?

V mládí hrál tenis, obletoval děvčata, zajímalo ho jen koupaliště v rodném Rakovníku. Tehdy snil o tom, že bude pilotem letadla. I díky babičce léčitelce, která mu jako dítěti zachránila život, se nakonec stal filmovým historikem.

Když poprvé v životě zvedl taktovku, pocítil hrůzu i nadšení zároveň. Od té doby ušel dirigent Libor Pešek dlouhou cestu. Dnes už mu dirigování přijde dokonce legrační. Toto povolání ho mimo jiné naučilo pokoře, empatii a procestoval díky němu svět.

Dětstvím se prokreslil a v dospělosti mu byl vzorem němý film. Seznamte se, Jiří Srnec.

Jsou pro architekty domy důležitější než lidi? A jaký vliv může mít architektura na naše životy, nebo dokonce na životy architektů samotných?

Život bez informací si nedokáže představit. Pokládá se za informačního pošťáka. Z hlavy ale recituje i básně. Jan Petránek se tentokrát rozhovořil i o poezii diktátorů a vlastních „mravních“ deliktech.