Vizitka

Když si Veronika Loulová jako malá holka chtěla doma zatancovat s hudbou, musela vybírat z klasické čtyřky Haydn – Mozart – Beethoven – Bach. „U nás hrála vždycky jen klasika. Táta působil ve sboru ve Státní opeře a v létě nás hlídal tak, že nás bral s sebou,“ říká. I proto pro ni opera představuje to nejbezpečnější prostředí.

„Největším limitem jsme si my sami,“ míní tanečnice, choreografka a umělecké ředitelka Studia Alta Lucia Kašiarová. „Když budeme sami sobě lépe naslouchat a podle toho také jednat, bude lépe nám i lidem okolo.“ To je teze, kterou se řídí ve své autorské i organizační práci, přičemž klíčem k úspěchu je hledání a nalezení sounáležitosti. I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Mluví o sobě jako o nesnesitelně systematickém člověku, i proto si ve Vizitce nechal zahrát po sobě jdoucí skladby z jednoho alba. Přes dvacet let je spojený s festivalem Divadelní Flora, o kterém mluví jako o příběhu, jehož součástí jsou různé postavy. On je jakožto dramaturg a ředitel festivalu jednou z nich. S Petrem Nerušilem mluvil ve Vizitce Aleš Spurný.

Jiří Příhoda vyrůstal na knihách Julese Vernea a do knihkupectví chodil vyhlížet každou novou knihu Eduarda Štorcha. Později se sám naučil fotit, kreslit a pracovat s prostorem i objekty v něm zasazenými, čemuž se na trase USA – Česká republika věnuje dodnes. Svou loď, písečnou dunu a rozhlednu aktuálně nastěhoval do Galerie Rudolfinum. Jak se mu novorenesanční architekturou i duší návštěvníků podařilo zahýbat? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Není důležité, jak staré diskutované téma je, důležitý je způsob, jakým ho nejen mladým lidem předáváme, míní badatel Vlastislav Janík, který se dlouhodobě zabývá domácím odbojem během druhé světové války. S Ondřejem Cihlářem mluvil ve Vizitce o aktivitách připomínajících 80. výročí Operace Anthropoid i o svém angažmá v Mezinárodním mauthausenském výboru.

Krucifix, doma je doma, to je marný. Je rodina stále základ státu? A proč jsou nám spíš než hluboké příběhy vlastní konverzace, které nic zásadního nesdělují? I o tom vypráví inscenace Ecce homo Homolka v režii Adama Svozila. S olomouckým rodákem, kterého před lety zásadně ovlivnilo Mikuláškovo zpracování Evžena Oněgina, mluvila o divadle, literatuře, politice anebo fascinaci Amerikou Markéta Kaňková.

Jižní Čechy jsou svébytný prostor, ve kterém mají selské rody i pětisetletou historii. Pro ten kraj je to dar, historie je tam pořád přítomná a je na co navazovat, říká spisovatel a novinář Jan Štifter. Tématem jeho knih jsou osudy míst, na která naráží každý den, a taky příběhy rodinných příslušníků. Třeba pradědy, který v cirkuse přepral medvěda. I o tom mluvil Jan Štifter ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Dávám materiálu šanci sdělit svůj názor, říká světově úspěšná sklářská výtvarnice Gizela Šabóková. Jednu část duše vyhradila svému muži a celoživotnímu souputníkovi Karlu Bartoníčkovi, druhou barvám. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou mluvila i o tom, proč se jí špatně pracuje se zelenou, díky čemu se jí podařilo rozjet kariéru anebo jak pod vedením jazzmana Karla Růžičky hrála na klavír, aniž by to předtím uměla.

Ráda by malovala jako Dalibor David, psala jako Petra Hůlová, a kdyby si mohla vybrat film, který by ji dokonale zastoupil, byl by to snímek Jima Jarmusche Podivnější než ráj. Svou retrospektivní výstavu Již brzy fotografka Markéta Othová pojmenovala podle často užívaného reklamního sloganu, její fotografie jsou přitom opakem komerce: nekřičí, zachycují detaily každodenního života. O fotce, ale i o malování anebo knihách mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Proč v České republice vzniká málo ambiciózních filmů a v čem naopak byl ambiciózní snímek Staříci? Jakou ruskou hudbu má rád? V čem tkví síla herectví Miroslava Krobota a proč se on sám neplánuje vydat na hereckou dráhu? I o tom ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem mluvil filmový a divadelní režisér a scenárista Petr Zelenka. Repríza z 12. května 2022.