Vizitka

Za výkon v baletech Macbeth a Spor aneb dotyky a spojení byla na konci nultých let nominovaná na Cenu Thálie. Na konzervatoři se spřátelila s Miřenkou Čechovou, která ji nedávno obsadila do inscenace Invisible II. Otevřeně tu vypráví například o tom, jak se srovnala s šikanozními výtkami nadřízených, že i přes viditelné vypětí „nedělá pro roli dost”.

Studia malby na Akademii výtvarných umění zakončila v ateliéru Vladimíra Kokolii velkými abstraktními obrazy. Později se propracovala k téměř realistickým krajinám a kurátor Petr Vaňous o jejích malbách prohlásil, že jsou jako pasti, do kterých divák spadne. Psychické pochody, realita, ale i denní snění, sny a vzpomínky – to všechno v nich zaznamenává jejich autorka Veronika Holcová. Ve Vizitce o tom mluvila s Markétou Kaňkovou.

„Když z Dejvického divadla odcházel Mirek Krobot, říkal nám, ať děláme věci, na kterých si vylámeme zuby. A měl pravdu. Všechny inscenace teď vznikaly v porodních bolestech, ale mám je ráda, vidím, že se v nich posouváme dál,“ říká herečka Klára Melíšková. Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem mluvila i o tom, proč je pro ni zárukou kvality scenárista Štěpán Hulík, či jak jí s rolí v seriálu Podezření pomohly tlusté dioptrické brýle.

Ačkoliv občas spolupracuje s reportážní platformou Voxpot, říká, že blíž než k reportáži má k dokumentu. Zaznamenává v něm nejčastěji dění v místech, kde se aktuálně děje bezpráví. Nedávno se vrátil z Ukrajiny a rád by taky natočil snímek o autistických dětech a jejích okolí. Aktuálně ovšem festival Jeden svět uvádí jeho dokument o požárech v Bolívii. Hostem Markéty Kaňkové byl Martin Trabalík.

Kde vzít sílu na všechny lidské útrapy? Co všechno je vlastně člověk schopný fyzicky a psychicky zvládnout? I to je dlouhodobým tématem choreografky a tanečnice Markéty Vacovské, milovnice severských zemí, taneční improvizace a také hudebnice PJ Harvey. Na tu se sice ve Vizitce nedostalo, zazněla ale Lenka Dusilová. I tu prý spolupráce na jednom tanečním projektu posunula za hranice komfortní zóny.

Kultura, společenské problémy a mezinárodní vztahy – všechno to, co Ondřeje Kamenického zajímalo už v době studií filmové vědy a kurátorských studií, má v sobě i post ředitele lidskoprávního festivalu Jeden svět, který Ondřej zastává pátým rokem. Jak válka na Ukrajině rozpoutaná ruským agresorem změnila mezi filmaři pohled na kolektivní vinu? A na jaké filmy se těší Ondřej Kamenický osobně? I o tom ve Vizitce mluvil s Ondřejem Cihlářem.

Po stopách Plzeňáka Františka Sammera, málo známého, ovšem světově schopného spolupracovníka architekta Le Corbusiera, sjezdila Martina Hrabová celý svět. V Indii ji málem zahubila tropická nemoc, v Americe bez kýženého výsledku odřídila na otočku 3000 mil. Nakonec ale dala dohromady unikátní obrazovou knihu, v níž ukazuje, jak společenství okolo Le Corbusiera fungovalo. Ve Vizitce o tom mluvila s Ondřejem Cihlářem.

Píše o umění a o umělcích, kteří se důsledně snaží pochopit sami sebe, aby dokázali pochopit svět. Kromě československé avantgardy či abstrakce má ale taky rád hudbu. Jeho sbírka čítá téměř 1500 vinylů, pravidelně chodí na koncerty a na pustý ostrov by si vzal desky Milese Davise a Joni Mitchellové. O hudbě, ale hlavně o svých knihách a taky o životě s česko-německou krví mluvil historik umění Zdenek Primus ve Vizitce s Markétou Kaňkovou. Repríza z 14. března 2022.

S natrženým hýžďovým svalem do války na Ukrajině nepojedu, konstatuje Tomáš Etzler, muž, o němž přátelé tvrdí, že by se do průšvihu dostal i v telefonní budce. Pro americkou CNN reportoval z Afghánistánu, Iráku i Pákistánu, zkušenosti ze sedmiletého pobytu v Asii shrnul do knihy Novinářem v Číně. Mluvil o nich také s Markétou Kaňkovou ve Vizitce. A došlo i na jeho milované The Cure, které prý poslouchá denně.

O Evě Zaoralové se mluví právem jako o první dámě československé filmové kritiky. Její doménou byla italská a francouzská kinematografie, měla ovšem perfektní znalosti o filmu obecně. Znala se s nejvýznamnějšími filmaři a měla i dar přesného, vyargumentovaného a čtivého novinářského stylu. Ať už psala recenze, úvahy, portréty nebo celé knihy. To se týkalo i jejích překladů. Eva Zaoralová zemřela ve čtvrtek ve věku 89 let.