Bojs

Jordan Haj se s celou rodinou ve svých devíti letech přestěhoval z Česka do Izraele kvůli svému otci. Tam žil až do svých osmnácti let, kdy odmaturoval, vrátil se zpět do Česka a šel na DAMU. Školu dostudoval, ale nikdy nedostal diplom.

Stand-up komik, performer a spisovatel Jiří Charvát byl dle svých slov uhoněným týpkem z korporátu s egem, který potřebuje pořád něco dokazovat. Jenže do jeho života přišlo hned několik velkých změn, které ho vythrly ze zajetých kolejí. V novém díle Pochlap se promlouvá o své práci, partnerském životě i slam poetry.

Když Pavel po maturitě odcestoval do Velké Británie kvůli předem domluvené práci, nebylo to pro něj jednoduché. „Věděl jsem, že musím makat, protože jsem cítil, že za mnou je dalších dvanáct lidí, kteří čekají na volné místo.”

„Pláč je pro mě velké téma, naposledy jsem brečel někdy ve svých deseti letech, od té doby jako by se ve mně něco zaseklo. Pravděpodobně to souvisí s rozvodem mých rodičů,“ popisuje sedmatřicetiletý mezinárodně uznávaný designér.

„Táta je z Alžírska, dříve měl problémy se zákonem. Byl to nekonečný kruh, kdy to chvíli bylo dobrý a pak zase špatný. Byly tam problémy s domácím násilím na mé mámě a mně. Vypěstoval jsem si k němu nenávist a bál jsem se ho. V poslední době jsem mu ale odpustil, není důvod to v sobě nést, máme teď normální vztah,“ popisuje dvacetiletý hudební talent Sofian.

„Když se někomu ztratíte ve městě nebo v přírodě, doporučuji obecné pravidlo: potkejme se na tom místě, kde jsme si naposled povídali,“ říká marketingový odborník a prepper Milan Formánek, který bere survivalismus jako své hobby i celoživotní vzdělávání.

„Jel jsem jednou v autě a najednou jsem měl hrozně nepříjemný pocit – bez ohledu na to, že mám rodinu, že dělám to, co mě v životě baví, nebo že mám spoustu fanoušků – a chtěl jsem to zkrátka rozjet víc a ukončit. Po tomto okamžiku jsem upadl do mikrospánku a následně jsem zažil to, čemu se říká stav nula,“ snaží se popsat svou zkušenost devětadvacetiletý zpěvák, parfumér a otec dvou synů Václav Lebeda.

„Ptal jsem se doktora, jestli je možné, aby kvůli nějakému prášku během pár hodin odešly životně důležité orgány čerstvě osmnáctiletému zdravému chlapci. Jedním slovem odvětil, že ano,“ říká k tragické smrti svého syna akreditovaný kouč Karel Šoral.

„Velkátlustá0 není nejlepší jméno pro sebeprezentaci, ale lidi si mě dřív nepamatovali ani jako Lukáše. Takže jsem rád, že dnes mě znají alespoň jako nulu,“ říká sebeironicky hudebník, tvůrce videí a čerstvý otec Lukáš Sochor.

Závodění má v krvi, ale jako malý dělal triatlon, ke kterému ho vedl jeho otec, v té době instruktor plavání. „Skoro všechny závody jsem vyhrával. Byl jsem ten, na kom se od čtyř let ukazuje, že děti přeci plavou,“ vzpomíná dnes 39letý Vladimír.