Bojs

„Když jsem se svojí rodinou, nemám pocit, že mi něco utíká,“ říká David Matásek, 58letý hudebník, herec a člen činohry Národního divadla. Rodina je pro něj velké téma. „Ze situací je důležité se poučit. Snažil jsem se vyvarovat rukojmích v rozchodech, to je to nejhorší, co člověk může udělat. Mám na mysli samozřejmě děti. Pozitivní na tom je, že se s těmi ženami můžeme po letech vidět a třeba spolu i něco dělat. Že jsme si to srovnali, částečně i odpustili a můžeme jít dál.“

„Vidíš, že někteří lidé neměli štěstí – měli smůlu. Ty příběhy jsou občas fakt smutné. Najednou si začneš uvědomovat, jak jsi na tom dobře, že jsi zdravý, máš zdravé děti, zdravou manželku, rodinu. To klišé se opravdu stává čím dál tím reálnější, protože vnímáš svět úplně jinak. Je ti jedno, že děti počmárají zeď, že ti někdo naboural auto,“ popisuje Tomáš Kouba.

​​​„Táta byl velmi laskavý, ale měli jsme odtažitý vztah. Snažil se mě naučit třeba čistit boty, ale já jsem odmítal, raději jsem hrál venku fotbal. Teď toho lituji,“ říká Ladislav Špaček, který od roku 2004 popularizuje téma etikety a zásad společenského chování.

„Musel jsem se smířit s vlastním tělem. Když ráno vstávám a podívám se do zrcadla, nevidím tam sebe, ale někoho úplně jiného. Nechtěl jsem se ale dostat do stadia transsexuálů, kteří by své tělo nenáviděli natolik, že by nemohli dál žít,“ popisuje svoji cestu k sebepřijetí 49letý travesti showman neboli drag queen Petr Vostárek alias Chi Chi Tornado.

„Hodně mi pomohlo najít skupinu lidí, kteří řeší totéž. K nevelkému překvapení to byla skoro výhradně ženská skupina. Chlapi často dělají, že diagnóza roztroušená skleróza neexistuje,“ říká 35letý Pavel Prouza, který má na starosti fungování české pobočky velkého německého dopravce.

„Snažím se krize vyhledávat, jít jim vstříc. Být aktivním hybatelem svého života. Tím se učím odbourávat své staré já,“ popisuje 31letý David Gaberle – umělec, fotograf a vystudovaný antropolog, kterému zájem o svět evidentně zůstal i po škole.

„Tři roky jsem nevečeřel, aniž by mi někdo nezavolal. Neexistovalo, abych to nezvedl. Ke konci mojí produkční kariéry jsem už jenom odpočítával, kdy vezmu ten telefon a hodím ho do rohu,“ popisuje Lukáš Duy Anh Tran náročnou práci produkčního. Dvaceti osmiletý rodák z Mostu se před hereckou dráhou živil třeba marketingem nebo právě jako filmový a reklamní produkční. Později hrál v seriálu Zrádci, Einstein nebo ve snímku Ubal a zmiz.

„Pomoc při očkování je takovou třešničkou na dortu po roce a půl intenzivní kolektivní práce v souvislosti s pandemií. Jsem rád, že se k nám dostává pozitivní zpětná vazba a že lidé mohou děkovat přímo vojákům na místě,” říká 49letý vystudovaný letecký inženýr, který sice chtěl být v mládí pilotem, ale nakonec do vzduchu profesionálně nezamířil.

„Jako malý jsem často nemohl spát, protože jsem se spánku bál – stejně jako bezvědomí nebo smrti,“ říká Miloš Říha. Šéfa sdružení Skautský institut však téměř nikdo neoslovuje jinak než Šípku – přezdívkou, kterou získal jako malý kluk díky lásce k Foglarovým Rychlým šípům.

„Láska, kterou můžeme k lidem cítit, je neomezený zdroj. Omezený je však čas a energie, které každému vztahu můžeme věnovat,“ říká bankovní relationship officer Jan Hůzl, který žije v polyamorním vztahu a se svou manželkou, herečkou Terezou Těžkou, se o tom rozhodli mluvit veřejně. Kdo z nich přišel s nápadem žít v otevřeném vztahu? Bylo těžké si navyknout? Žárlí na sebe?